Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 279/2023-46
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 63 134,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 689 K, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 689 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 ve výši 1 797,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 10 445,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 213,56 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 445,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 356,27 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 999,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 689 K, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 689 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 ve výši 1 797,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 10 445,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 213,56 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 445,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 356,27 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 999,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 2. 5. 2023 domáhala zaplacení částky 63 134,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 213,56 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 153,47 Kč za období od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 134,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 4. 2022. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet ve výši minimální měsíční splátky 3,045 % z úvěrového rámce, tj. minimálně částku 1 827 Kč. Celkově se žalovaný za poskytnutý úvěr zavázal žalobkyni vrátit částku 69 062 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr ke dni 24. 1. 2023 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku 63 134,07 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 59 224,15 Kč, poplatku za pojištění ve výši 579,92 Kč, vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1 330 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Dále se po žalovaném žalobkyně domáhala úhrady smluvního úroku ve výši 27,88 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 25. 1. 2023 do 1. 5. 2023 kapitalizovaného částkou 11 213,56 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 224,15 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 153,47 Kč od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 63 134,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný do podání návrhu na dlužných částkách neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a také nahlíží do externích úvěrových registrů. K výzvě soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně dodala, že vycházela z karty klienta, kde jsou uvedeny konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného, k čemuž žalobkyně doplnila výpočty hodnoty MLS (částky životních minim spolu se splátkovou zátěží, včetně splátky schváleného úvěru) a pro klienta i pro domácnost klienta.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. , když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Z flexibilní půjčky – revolvingový úvěr číslo kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 30. 4. 2022, soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému částku 60 000 Kč. Žalovaný pak měl poskytnutý úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci s tím, že výše minimální měsíční splátky činila 3,045 % z úvěrového rámce, tj. minimálně částku 1 827 Kč.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 24. 1. 2023. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalovaného, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalované. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 7 311 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný, neboť jsou zde rozpory (neodpovídající údaje) mezi předloženou metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta, kartou klienta, úvěrovou zprávou a výpisem z jeho účtu. Z karty klienta se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 30 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, avšak z výpisu z účtu vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za duben 2022 činil 25 746 Kč, pro jiné období nebyl příjem doložen. Z karty klienta rovněž vyplývá, že příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu. V kartě klienta je také uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, avšak z výpisu z jeho účtu vyplývá, že platí nájem ve výši 12 500 Kč. Zcela neodpovídající realitě jsou rovněž deklarované výdaje domácnosti ve výši 5 500 Kč. Byl také zjištěn rozpor (neodpovídající údaj) mezi údaji předloženými v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a kartou klienta, spočívající v tom, že metodika uvádí v rámci výpočtu MLS klienta i domácnosti splátky jiným společnostem ve výši 11 319 Kč a splátky žalobkyni 2 400 Kč, ačkoliv karta klienta splátky jiným společnostem ani žalobkyni neuvádí. Žalobkyně k tomu tvrdila, že se jedná u výpočtu MLS o chybný údaj a ve skutečnosti jde o výdaje na domácnost, což však zjevně při pohledu do současně předkládané úvěrové zprávy není pravda. Z úvěrové zprávy se totiž podává, že žalovaný měl již v době uzavření předmětné smlouvy vysoké splátkové zatížení (ve výši celkem 10 899 Kč měsíčně u osobních úvěrů) a dvě kreditní karty (se splátkami celkem ve výši 3 285 Kč měsíčně), hrazení splátek ve značné výši bylo doloženo i v rámci výpisu z účtu žalovaného za duben 2022. Úvěrová zpráva také dokládá, že čtyři žádosti žalovaného o úvěr byly odmítnuty. Tyto údaje zjištěné z úvěrové zprávy neodpovídají údajům v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, ale ani vysvětlení žalobkyně. Soud má tedy za to, že žalobkyně nedostatečně zohlednila již tak vysoké splátkové zatížení žalovaného. Žalobkyně tak řádně nezjišťovala, resp. nezohlednila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. Z dokladů doložených žalobkyní se nadto podává, že žalovaný měl již v době poskytnutí úvěru několik dalších úvěrů a půjček. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je nutno hodnotit jeho příjmy, výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Žalobkyně rezignovala na zjišťování, kde žalovaný bydlí, a co se týče výdajů žalovaného, omezila se žalobkyně toliko na výpočet MLS žalovaného a domácnosti (vycházela tedy pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení), výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit. Nezohlednila skutečnost, že již před uzavřením smlouvy bylo zřejmé, že žalovaný uzavřel vícero úvěrů, které odčerpávají více než třetinu jím uváděného příjmu a pokud by mělo být vycházeno z výpisu z účtu za duben 2022, šlo by o více než polovinu jeho příjmu. Přitom v kartě klienta žalovaný žádné splátky neuváděl a nepravdivě zřejmě uvedl také, že bydlí u rodičů.
15. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že jest třeba u nižších částek přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit„ nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. V tomto případě však především nelze přehlédnout, že v rámci žalovaným sdělovaných údajů byly sdělovány údaje nedostatečné a neodpovídající. Zde má soud na mysli rozpor v tvrzení o bydlení u rodičů a ve výpisu z účtu doložené platbě nájemného, v kartě klienta neuváděné splátky dalších úvěrů dosahujících 14 000 Kč, výpisu z účtu neodpovídající uváděnou výši příjmu žalovaného a zjevný rozpor mezi žalobcem uváděným příjmem domácnosti ve výši 60 000 Kč a jejími výdaji ve výši 5 500 Kč. Podle soudu se za takové situace neměla žalobkyně spoléhat na údaje sdělované žalovaným, ale měla si je nechat vysvětlit a ověřit je. Pokud tak neučinila, nevzala ani v úvahu již existující vysoké úvěrové zatížení žalovaného, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí.
16. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.
17. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 52 689 Kč (60 000 Kč – 7 311 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), tedy kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznané částky 52 689 Kč za období od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 kapitalizovaného částkou 1 797,20 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 689 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 999,80 Kč, přičemž tato částka představuje 35,5 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,75 % a neúspěchu žalovaného v rozsahu 32,25 %) z jejich celkové výše 16 900,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 526 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 134,07 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odpovídající 21 % DPH ve výši 2 494,80 Kč. K poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu soud doplňuje, že ten je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky, nikoli pouze k jistině a soud tak kapitalizoval příslušenství pohledávky k datu vyhlášení rozsudku. Z celkové částky takto vypočtené ve výši 87 261,91 Kč, uspěla žalobkyně co do částky 58 665,23 Kč, tj. 67,75 %, ve zbytku, tj. co do 32,25 %, jde o její neúspěch.
19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.