Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 277/2023-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 101 151,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 696,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 68,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 696,99 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 47 869,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 869,05 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 8 486,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 486,14 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, částky 205,92 Kč, částky 1 125 Kč, částky 2 700 Kč, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,2 % v částce 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 696,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 68,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 696,99 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 47 869,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 869,05 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 8 486,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 486,14 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, částky 205,92 Kč, částky 1 125 Kč, částky 2 700 Kč, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,2 % v částce 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne 23. 6. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 19. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 101 151,17 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splatit s úroky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 266,71 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy vycházela z informací získaných od žalované v žádosti o úvěr. Zároveň vyvinula žalobkyně aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalované. Získané informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména nahlédnutím do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR, a také zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalované s historickými daty Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalované stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů, kterou poměřila výdajovou stránkou, jejíž výši ověřila z interních a externích zdrojů. Při hodnocení bonity žalované vycházela žalobkyně z částky životních nákladů ve výši 7 176,50 Kč, přičemž jde o náklad na živobytí a bydlení. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 100 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 58 008,01 Kč. Žalovaná hradila dlužné částky pravidelně a řádně až do března 2022, kdy od června 2022 již neuhradila ničeho. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 22. 9. 2022 a současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovanou částku 101 151,17 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 88 566,04 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 88 566,04 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 486,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 486,14 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 68,07 Kč, částka 205,92 Kč, částka 1 125 Kč a částka 2 700 Kč.
2. Ve věci byl soudem dne 12. 7. 2023 vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který žalovaná napadla odporem podaným dne 31. 7. 2023. Ve vyjádření ze dne 14. 8. 2023 žalovaná uvedla, že nesporuje to, že požádala o úvěr ve výši 100 000 Kč, který jí byl následně poskytnut, ovšem s vyššími úroky, než bylo propagováno, s odůvodněním, že banka zjistila problém z minulosti žalované, proto že jí byl úrok navýšen, pokud však bude řádně splácet, po půl roce jí úrok upraví. Když po půl roce žádala o úpravu úroku, žalobkyně jí odmítla. Dle jejího názoru jsou vyčíslené úroky i náklady řízení vysoké a nemorální. Zároveň požádala o možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 1 500 Kč.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 13. 10. 2023 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána. Žalovaná se z účasti na jednání soudu omluvila dodatečně podáním ze dne 22. 10. 2023.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:
Dne 27. 5. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout na bankovní účet žalované č. bankovní účet úvěr ve výši 100 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úroky ve výši 22,70 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 266,71 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 225 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 25,76 % /viz smlouva o úvěru na č.l. 12-14 spisu, vysvětlení některých pojmů na č.l. 15 spisu, formulář pro standardní informace na č.l. 15 rub-16 spisu/. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých jí žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 27. 5. 2020. Žalovaná uvedla, že má vlastní dům/byt, je vdaná, pobírá starobní důchod, kdy průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 12 857 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nemá žádné měsíční náklady, ani splátky dříve poskytnutých úvěru /viz žádost o úvěr na č.l. 21 spisu, oznámení ČSSZ na č.l. 17 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 28-29 spisu/. Žalobkyně dále zjistila, že u žalované není vedena žádná exekuce /viz výsledek lustrace v CEE na č.l. 27 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně dne 27. 5. 2020 částku 100 000 Kč na bankovní účet žalované č. bankovní účet /viz výpis z běžného účtu na č.l. 18 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 24. 9. 2022 zůstatek úvěru ke dni 22. 9. 2022 zesplatnila /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č.l. 24 spisu, podací arch na č.l. 25 spisu, platební historie na č.l. 30-32 spisu, amortizace na č.l. 20, 22-23 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2023 odeslanou téhož dne /viz předžalobní upomínka na č.l. 33 spisu, podací lístek na č.l. 34 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 59 303,01 Kč /viz amortizace na č.l. 20, 22 - 23 spisu/. Soud neučinil žádné skutkové zjištění z listin y označené jako uznání dluhu na č.l. 26, když tato listin listina není vyplněná o identifikační údaje žalované a není žalovanou ani podepsána.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na základě čerpala žalovaná částku ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky ve výši 22,70 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 266,71 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 225 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 25,76 %. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých jí žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 27. 5. 2020. Žalovaná uvedla, že má vlastní dům/byt, je vdaná, pobírá starobní důchod, kdy průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 12 857 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nemá žádné měsíční náklady, ani splátky dříve poskytnutých úvěru. Žalobkyně dále zjistila, že u žalované není vedena žádná exekuce. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 100 000 Kč, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 24. 9. 2022 zůstatek úvěru ke dni 22. 9. 2022 zesplatnila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2023 odeslanou téhož dne. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem částku ve výši 59 303,01 Kč.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 27. 5. 2020 poukázala na bankovní účet žalované částku ve výši 100 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, které také ověřila výměrem starobního důchodu, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad o jejich výši. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Soud má za to, že při posuzování výdajů nelze vyjít jen z částky životního minima, neboť se nejedná o částku, která by byla dostačující na živobytí konkrétního jedince. Rovněž odhadnutí výdajů podle jakéhokoli modelu zcela odporuje principu zkoumání úvěruschopnosti, když takovýto model neprokazuje konkrétní výdaje konkrétního jedince. Navíc za situace, kdy žalobkyně vedla a spravovala běžný účet žalované, měla prostředky na to, aby si výdaje žalované zjistila a ověřila, kdy tak neučinila, ač takto učinit měla. Nadto soud dodává, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 12 857 Kč, přičemž se jedná o podprůměrný příjem, a při poskytnutí předmětného úvěru ve výši 100 000 Kč s měsíčními splátkami ve výši 2 491,71 Kč jí zůstávala pouze částka ve výši 10 364,29 Kč na veškeré další výdaje včetně nákladů na bydlení, což je částka velmi nízká. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaná splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradila, sama o sobě neprokazuje, že byla schopna úvěr splácet. Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalované zkoumána řádně.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované dne 27. 5. 2020 jistinu ve výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 59 303,01 Kč, zbývá jí povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 40 696,99 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o prohlášení úvěru za splatný odeslané dne 27. 9. 2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 30. 9. 2022. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 10. 10. 2022. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Úhradu žalované částky uložil soud žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve splátkách po 1 500 Kč, kdy soud přihlédl k výši částky, jež má být hrazena, jakož i k tomu, že žalovaná je starobní důchodkyní a dospěl k závěru, že je v jejích možnostech takovýmto způsobem jistinu poskytnutého úvěru splatit (srov. § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ). Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (výrok I. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 115 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 19,2 % z jejich celkové výše Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 40,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 59,6 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (odpor a vyjádření ze dne 14. 8. 2023). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.