Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 339/2023-33

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 96 579,64 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 979,64 Kč a náklady řízení 22 675 Kč, tyto k rukám anonymizováno jméno příjmení jméno, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 1 600 Kč, kapitalizovaného úroku 17 069,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 513,37 Kč, úroku ve výši 15 % p. a. z částky 94 979,64 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I. a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 96 579,64 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., se žaloba zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 979,64 Kč a náklady řízení 22 675 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 1 600 Kč, kapitalizovaného úroku 17 069,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 513,37 Kč, úroku ve výši 15 % p. a. z částky 94 979,64 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I. a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 96 579,64 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., se žaloba zamítá.

1. Žalobou podanou dne 28. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 96 579,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 513,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 96 579,64 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 17 069,50 Kč a úroku ve výši 15 % p. a. z částky 94 979,64 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v souladu s ustanovením a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, uzavřel se žalobcem dne 18. 12. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7212165976 (dále jen„ smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 95 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod., dále smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 96 500 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 365 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 17. 5. 2023. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovanému byla následně v souladu s  zaslána též předžalobní výzva k plnění. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Pohledávka žalobce činí 96 579,64 Kč a sestává z neuhrazené jistiny ve výši 94 979,64 Kč (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Náhrada účelně vynaložených nákladů žalobce činila 100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč, byla-li žalovanému v daném měsíci zaslána výzva k úhradě formou doporučeného psaní. Od 1. 5. 2022 byl účelně vynaložený náklad na vymáhání navýšen a sjednocen na částce 300 Kč za měsíc vymáhání. Smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč byla požadována na základě smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 7.1. úvěrových podmínek Žalobce byl oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představoval úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 17 069,50 Kč (součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby). Kapitalizovaný úrok ve výši 17 069,50 Kč představuje součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 27,9 % p. a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 18. 5. 2023, do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 28. 8. 2023, z částky 94 979,64 Kč. V případě, že je dluh na jistině či na splátce jistiny po splatnosti více než 90 dnů, je počínaje 91. dnem prodlení sazba obchodního úroku snížena dle , o spotřebitelském úvěru, na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Příslušenství dále představuje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 513,37 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu). Konečně byl požadován úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 8. 2023 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 96 579,64 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut).

2. Žalobce následně doplnil skutková tvrzení k tomu, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako„ MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobce vycházel z příjmu sděleného klientem ve výši 30 500 Kč. Po zohlednění životního minima (4 250 Kč), splátek jiným společnostem (10 535 Kč) a splátky sporného úvěru dospěl ke zbývající částce 13 350 Kč MLS domácnosti pak činila 53 749 Kč, žalobce vyšel z nižší z uvedených částek. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizoval žalobce rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce si od žalovaného vyžádal výpis z účtu za období od 17. 9. 2022 do 16. 12. 2022, kdy si žalobce z vyžádaného ověřil tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, potažmo také výdajů. Prostřednictvím předmětného výpisu si žalobce ověřil výdaje žalovaného, mezi nimi například výdaje na stravu (např. DámeJídlo, KFC, Tesco, aj.) či dopravu (např. IDOS, Tank ONO, Benzina aj.). Z výpisu z účtu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Mezi nimi například výdaj za službu HBO MAX, platby společnosti F a.s., aj. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaný dle zprávy NRKI zcela výjimečně dostával do prodlení se splacením svých závazků. Platební morálka žalovaného byla proto na velmi vysoké úrovni. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle dne 18. 12. 2023. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 18. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7212165976 (anonymizována dvě slova). Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 85 000 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru v sazbě 27,90 % p. a.. Pro případ nesplácení úvěru byly sjednány náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc upomínání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl svůj měsíční příjem 30 500 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 58 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dále žalovaný označil svého zaměstnavatele právnická osoba, ulice a číslo, obec (zaměstnán od 11/ 2022). Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle obecně užívané metodiky. Od žalovaného si vyžádal přehled pohybů na účtu č. bankovní účet za dobu od 17. 9. 2022 do 18. 12. 2022 (v přehledu byly uvedeny pouze výdaje, nikoliv příjmy ze zaměstnání). Dopisem ze dne 17. 5. 2023 žalobce pohledávku z uvedené smlouvy zesplatnil a po žalovaném požadoval zaplacení částky 106 637,63 Kč. Žalovaný za trvání smluvního vztahu čerpal dne 5. 1. 2023 částku 85 000 Kč a dne 26. 1. 2023 částku 11 500 Kč. Žalovaný pak celkem uhradil částku 1 520,36 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z úvěrových podmínek, z výkladu o metodice žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z výzvy ke splacení úvěru, z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z přehledu výdajů z účtu žalovaného za dobu od září do prosince 2022, z výpisu údajů z registrů dlužníků a z předžalobní výzvy k plnění.

6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že údaj o příjmu žalovaného jako zaměstnance ve výši 30 500 Kč, který byl uveden v úvěrové smlouvě, následně ověřil (například z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného dokládajícího výši mzdy či platu). Dle soudu tak nelze než dovodit, že údaj o příjmech žalovaného nebyl náležitě zjištěn a ověřen. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřoval ani nezjišťoval konkrétní údaje o aktuálních příjmech žalovaného. Takový postup dle judikatury nemůže obstát. V tomto směru lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. , v němž se uvádí:„ Nejvyšší soud se k otázce výkladu , o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“

13. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Protože žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného (nijak neověřil údaj o jeho příjmech), je smlouva ze dne 18. 12. 2022 dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 96 500 Kč, žalovaný splatil částku 1 520,36 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou a jím vrácenou částkou, tj. činí 94 979,64 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve vztahu k úroku z úvěru, ve vztahu k nákladům spojeným s vymáháním pohledávky a ve vztahu ke smluvní pokutě, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

14. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , se mj. uvádí:„ Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

15. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle . Do doby vydání tohoto rozhodnutí měl žalovaný dostatek času na vrácení poskytnuté jistiny. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust Žalobce byl v podstatné části předmětu sporu úspěšný, jeho neúspěch se týkal pouze nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a příslušenství pohledávky, tedy poměrně nepatrné části předmětu sporu. Soud proto žalobci přiznal oprávněné účtované náklady řízení v plném rozsahu. Konkrétně byla přiznána částka 3 799 Kč odpovídající soudnímu poplatku z přisouzené částky 94 979,64 Kč. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle . Konkrétně jde o odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění sepis žaloby), která z přisouzené částky 94 979,64 Kč činí 4 900 Kč za úkon, a o náhradu hotových výloh po 300 Kč za úkon. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. proto patří k nákladům zastoupení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně je částka 15 600 Kč, daň činí 3 276 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 22 675 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce ( ).

17. Lhůta k plnění byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.