Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 295/2023-37
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 17.600 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.541,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5.843,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do 2. 5. 2023 a z částky 1.500 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do 2. 5. 2023 a z částky 6.937,78 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 22,28 % z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 23,43 % z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 17.600 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.541,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5.843,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do 2. 5. 2023 a z částky 1.500 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do 2. 5. 2023 a z částky 6.937,78 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 22,28 % z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 23,43 % z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 28.480 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 17. 12. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 1.500 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 16.500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.325,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.490,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 23. 7. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 9.620 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 11.980 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.216,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.353,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ věřitel“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 10. 2. 2022. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že mezi věřitelem a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 2.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4.800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16. 9. 2021. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne 23. 7. 2020 prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, je invalidní důchodce, pobírá důchod ve výši 12.547 Kč měsíčně, nehradí žádné splátky úvěrů a jeho běžné měsíční výdaje činí 2.000 Kč za nájem a 5.000 Kč na jeho osobu. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil potvrzením o důchodu a nájemní smlouvou. Uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem.
6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne 17. 12. 2020 prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, je invalidní důchodce, pobírá důchod ve výši 12.547 Kč měsíčně, hradí splátky úvěrů 1.440 Kč měsíčně a jeho běžné měsíční výdaje činí 2.000 Kč za nájem a 4.000 Kč na jeho osobu. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil potvrzením o důchodu a nájemní smlouvou. Uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným, které vyplývají ze smlouvy o úvěru číslo.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 19. 4. 2. 2023 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.
9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 20. 5. 2023 zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byly v obou případech uzavřeny smlouvy o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
19. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr 10.000 Kč a 12.000 Kč uhradit i s úroky ve splátkách nejpozději do 10. 2. 2022, resp. do 16. 9. 2021. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem a ověřil pouze výši nájmu a příjem žalovaného. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalovaného, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty. Skutečnost, zda žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti žalobkyně rovněž neověřila např. výpisem z Centrální evidence obyvatel. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr.
20. Výdaje i příjmy žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená dne 17. 12. 2020 a dne 23. 7. 2020 mezi věřitelem a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost obou smluv poskytla žalovanému částku 10.000 a 12.000 Kč, má žalobkyně jako právní nástupkyně věřitele právo ve smyslu ust. § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění a stejně tak i žalovaný. Žalovaný z titulu smlouvu o úvěru již uhradil částku 1500 Kč a 9.620 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 10.880 Kč (8.500 Kč + 2.380 Kč), kterou žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měl žalovaný povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl Věřitelkou poprvé o plnění požádán. V řízení bylo prokázáno, že poprvé Věřitelka žalovaného o plnění požádala do dne 2. 5. 2023 na základě oznámení o zesplatnění úvěru. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaný dostal teprve dne 3. 5. 2023. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 10.880 Kč a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.