Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 398/2023-42

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 119 879,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 962,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 106 962,40 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 917,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 877,38 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 117 283,76 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 383,40 Kč od 1. 6. 2023 do 28. 8. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 879,76 Kč od 29. 8. 2023 do 26. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 917,36 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % v částce 14 159 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 962,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 106 962,40 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 917,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 877,38 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 117 283,76 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 383,40 Kč od 1. 6. 2023 do 28. 8. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 879,76 Kč od 29. 8. 2023 do 26. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 917,36 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % v částce 14 159 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 8. 2023, doplněnou podáním ze dne 4. 1. 2024, domáhala zaplacení částky ve výši 119 879,76 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 8. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem 128 790,40 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem 21 828 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni 17. 5. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, porovnala výši výdajů žalovaného, kterou vypočítala z částky měsíčních výdajů, kterou žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy ve výši 21 000 Kč, přičetla statistické a normativní výdaje členů domácnosti žalovaného, splátky jiných úvěrů dle registru NRKI a splátky sjednaného úvěru a dospěla k výši měsíčních výdajů žalovaného v částce 30 604 Kč. Dospěla proto k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovanou částku ve výši 119 879,76 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 117 283,76 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč, příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 19 877,38 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 383,4 Kč od 1. 6. 2023 do 28. 8. 2023, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 879,76 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení a běžící úrok výši 15 % ročně z částky 117 283,76 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 9. 1. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, úroková sazba činila 26,28 % ročně a RPSN 38,72 %. Dle textu smlouvy mohla žalobkyně po dobu trvání smlouvy nabídnout žalovanému zvýšení úvěrového rámce dopisem nebo emailem, a to maximálně do výše 500 000 Kč, přičemž k přijetí zvýšení úvěrového rámce postačilo čerpání, které překročí původně sjednaný rámec, ve lhůtě 2 měsíců od obdržení nabídky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky /viz smlouva na č. l. 13 - 14, úvěrové podmínky v systému CEPR, výpis z OR žalobkyně v systému CEPR/. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 8. 8. 2022, celkem načerpal částku 128 790,40 Kč a uhradil celkem 21 828 Kč /viz kalendář čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 – 17 spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný bydlí v podnájmu, je svobodný a nemá děti, jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 21 000 Kč. Žalobkyně zkontrolovala registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a MVCR/viz potvrzení o provedení bonity na č.l. 10, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 11 – 12 spisu/. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 5 existujících splátkových závazků, přičemž celková měsíční splátka těchto závazků činila 12 653 Kč a nesplacená částka po splatnosti činila 907 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 35 – 37 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 17. 5. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2023 /viz dopis ze dně 17. 5. 2023 na č. l. 18 spolu s poštovním podacím archem na č. l. 19, předžalobní výzva na č. l. 20 s poštovním podacím archem na č. l. 21 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, úroková sazba činila 26,28 % ročně a RPSN 38,72 %. Dle textu smlouvy mohla žalobkyně po dobu trvání smlouvy nabídnout žalovanému zvýšení úvěrového rámce dopisem nebo emailem, a to maximálně do výše 500 000 Kč, přičemž k přijetí zvýšení úvěrového rámce postačilo čerpání, které překročí původně sjednaný rámec, ve lhůtě 2 měsíců od obdržení nabídky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 8. 8. 2022, celkem načerpal částku 128 790,40 Kč a uhradil celkem 21 828 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný bydlí v podnájmu, je svobodný a nemá děti, jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 21 000 Kč. Žalobkyně zkontrolovala registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 5 existujících splátkových závazků, přičemž celková měsíční splátka těchto závazků činila 12 653 Kč a nesplacená částka po splatnosti činila 907 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 17. 5. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2023. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

13. Předně soud konstatuje, že v dané věci nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč, když z textu smlouvy ze dne 8. 8. 2022 plyne, že došlo ke sjednání smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, přičemž si strany sice sjednaly možnost jeho navýšení na základě nabídky ze strany žalobkyně a přijetí takové nabídky prostým přečerpáním původně sjednaného úvěrového rámce ze strany žalovaného. Zaslání nabídky ze strany žalobkyně ovšem nebylo tvrzeno, natož prokázáno, proto má soud za to, že k ujednání navýšení úvěrového rámce nedošlo a na peněžní prostředky poskytnuté nad rámec původně sjednaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč je třeba nahlížet jako na prostředky poskytnuté bez právního důvodu.

14. Dále se soud zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, dále příjmy celé jeho domácnosti a výdaje domácnosti, nicméně výdaje žalovaného (s výjimkou zjištění jeho dosavadního splátkového zatížení), a to ani ty podstatné, zjišťovány nebyly. K ověření skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného potom nedošlo vůbec. Žalobkyně vycházela stran příjmů žalovaného pouze z jím uvedených údajů, do výdajů žalovaného potom zahrnula životní minimum a zjištěnou splátku dříve sjednaných úvěrů. Obdobně potom postupovala i při určení příjmů a výdajů domácnosti žalovaného, když opět vycházela pouze z jím tvrzených částek, dále z životního minima a normativních nákladů na bydlení, také zde započetla splátky dříve sjednaných úvěrů žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel získá nejprve údaje o příjmech a výdajích od spotřebitele a následně je náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila (ale neověřila) příjmy žalovaného, ohledně výdajů ověřila pouze dosavadní splátkové zatížení žalovaného a další, a to ani ty nejpodstatnější jako jsou náklady na bydlení a na živobytí zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska těchto výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění statistických údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce životního minima, přičemž je třeba konstatovat, že tyto neodpovídají současným běžným výdajům na živobytí, když životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému za situace, kdy tento splácel celou řadu dalších dříve sjednaných úvěrů a jejich měsíční splátka dosahovala relativně vysoké výše 12 653 Kč při porovnání s žalovaným tvrzeným měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč. Žalobkyni potom neznepokojila ani skutečnost, že žalovaný byl s částí splátek dříve sjednaných úvěrů již v prodlení.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 128 790,40 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil žalobkyni částku 21 828 Kč, má stále povinnost vrátit částku 106 962,40 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba doručená žalovanému dne 23. 10. 2023. Splatnost dluhu nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů od doručení výzvy, tedy dne 26. 10. 2023. Ode dne následujícího náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 159 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše 35 396,90 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 796 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 879,76 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepsání žaloby a účast při jednání dne 9. 1. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 1. 2024 částka 190 Kč představující jednu čtvrtinu (PZ žalobkyně se tento den účastnil čtyř jednání u téhož soudu) z náhrady za 100 ujetých km v částce 760 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 5,2 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 310,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.