Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 324/2023-40
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
sp. zn. spisová značka žalobkyně číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 393,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil částku a) 7 643,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 393,83 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,17 Kč, kapitalizovaný úrok do datum ve výši 3 340,25 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 15 393,83 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, b) částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil částku a) 7 643,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 393,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,17 Kč, kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 3 340,25 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 15 393,83 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, b) částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou (ve znění její opravy ze dne datum) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále také„ poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen " Smlouva), na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s poplatkem ve výši 17 893 Kč (příslušenství pohledávky), celkem částku 37 893 Kč formou 52 týdenních splátek. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88,00 % ročně. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné takové náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobkyně zahrnul do souhrnného poplatku. V daném případě nebylo sjednáno stranami smlouvy ani jiné úročení půjčky a žalovaný tak byl již při podpisu smlouvy o půjčce srozuměn s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za půjčku, tedy nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tj. od datum do datum. Žalovaný uhradil celkem 12 250 Kč, splátky nehradil řádně a včas. Jistina činí 15 393,83 Kč a souhrnný dlužný poplatek 10 249,17 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,17 Kč, se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 10 249,17 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně požaduje přiznat smluvní úrok v sazbě 88,00 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 393,83 Kč, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od datum do datum ve výši 3 340,25 Kč, a dále pak smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně za období ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od datum do zaplacení. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 482 Kč. Nárok 2) ve výši 10 000 Kč žalobce uplatnil s tvrzením, že je o smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 15 393,83 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od datum do datum, tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. V takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta, je-li žalobkyní nárokovaná výše smluvní pokuty vyšší než postoupená smluvní pokuta. Žalobkyně napočítala smluvní pokutu i po postoupení pohledávky za žalovaným, proto její výše uplatněná žalobním návrhem může činit více, něž kolik bylo na smluvní pokutě postoupeno. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum byla pohledávka postoupena žalobkyni s účinností ke dni datum.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému předložil pouze dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Tímto podle žalobkyně poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “).
4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, jejím přípisem ze dne datum, odeslaným poštou dne datum.
5. Z listin y nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“ datované dne datum soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka označení názvu původního věřitele název věřitele dne datum žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný společně poplatkem ve výši 16 333 Kč (součet úroku 10 201 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 4 632 Kč a částkou pojistného ve výši 1 560 Kč), celkem 37 893 Kč zavázal splatit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po 729 Kč, úroková sazba činila 88 %, RPSN činila 167,11 %.
6. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, uvedl, že zdrojem příjmů podnikatel/OSVČ, jako zaměstnavatel uveden právnická osoba obec, jeho příjem uveden 25 000 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele není nic uvedeno. Počet osob v domácnosti nebyl uveden, je spolubydlící osobou. Zaškrtnuto bylo, že ověřili pracovní smlouvu/ŽL, jiné listin y nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedl spolubydlící. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky neuvedeno, interní splátky neuvedeno, odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání, že poskytovatel splnil povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru žádné listin y, kterými poskytovatel údajně ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, nepředložila.
7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.
8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž dosud uhradil částku 12 250 Kč. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.
9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy, tedy do datum (také jen ZosÚ).
10. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud se zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
17. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
18. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila pouze zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl mít příjem 25 000 Kč měsíčně, který však nebyl podle karty ničím ověřen. Odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč měsíčně jsou zcela zjevně podhodnocené a neobjektivizované, náklady na bydlení nebyly v kartě zákazníka uvedeny ani zohledněny. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či evidenci exekucí. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. Žalobkyně ani netvrdila, že by poskytovatel úvěru žalovaným sdělené informace ověřil oproti jakýmkoli dokladům, žádné takové doklady o příjmu a výdajích žalovaného žalobkyně nepředložila. Dle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
19. V dané věci soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ řádně neprovedl. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdkyně žalobkyně nesplnila, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaný úvěr řádně nesplácel.
20. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel (žalovaný) musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V tomto směru soud rovněž odkazuje na jednoznačné závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C - číslo, na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.
21. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaný na tuto jistinu zaplatil 12 250 Kč, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 7 750 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
22. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž„ v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
23. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.
24. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť převážně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.