Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 154/2023-48

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 935,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 11 029,94 Kč, úroku v částce 1 972,94 Kč a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 4 829,81 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení v částce 695,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 4 924,70 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 11 029,94 Kč, úroku v částce 1 972,94 Kč a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 4 829,81 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v částce 695,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 4 924,70 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 11 029,94 Kč, dále úroku v částce 1 972,94 Kč a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 4 829,81 Kč od datum do zaplacení, zaplacení úroku z prodlení v částce 695,54 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 4 924,73 Kč od datum do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdil podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč a dále částku 14 700 Kč spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 2 788 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 400 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný po uzavření smlouvy zaplatil částku 47 424 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení těchto nároků vůči žalovanému vzniklých z této smlouvy v souhrnné částce 11 029,94 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 4 829,81 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 94,92 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 2 201,21 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 417,46 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 808,60 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek v celkové výši 2 677,93 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od datum do datum z dlužné jistiny v částce 1 972,94 Kč a úroku z prodlení v částce 695,54 Kč vyčísleného do datum, přičemž tato pohledávka jí byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum k témuž dni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena písemně. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní před podání žaloby ještě vyzván upomínkou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dopisu společnosti právnická osoba žalovanému ze dne datum - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní dne datum, přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne datum, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný v souladu s ust. , (dále jen „ “) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum. Žalovaný v žádosti uvedl, že je od datum na dobu neurčitou zaměstnán u právnická osoba obec, spol. s r.o. a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 22 951 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 17 781 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, přičemž tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně splátkou 3 984 Kč je dostatečná.

10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jej mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla, anebo provedla nesprávně. Výdaje, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr (a opětovně soud zdůrazňuje že nejsou ani ničím podloženy, respektive prověřeny) se jeví soudu jako nepřiměřeně nízké. Například výdaje na bydlení (bydlení, energie) žalovaný uvedl pouze ve výši 3 000 K, kdy soudu se jeví tato částka nebývale nízká, aby pokrývala jak např. nájem, tak spotřebu energií, stejně tak pokud žalovaný uvedl další osobní výdaje (jídlo, doprava, osobní náklady) ve výši 3 410 Kč jeví se tato částka soudu nízká. Dále žalovaný žádosti uvedl, že srážky ze mzdy u něj činí částku 7 387 Kč měsíčně a splátky stávajících půjček částku 3 984 Kč. Žalovaný byl tedy již v té době dosti zadlužen, a to zřejmě i dluhy po splatnosti. I pokud by však tyto údaje byly pravdivé, tedy jeho celkové měsíční výdaje činily částku 17 781 Kč oproti celkovým měsíčním příjmům v částce 22 554 Kč, bylo nutno kalkulovat ještě s jistou finanční rezervou pro nenadále situace (nemoc, jiné nenadálé výdaje a podobně). Tedy za té situace právní předchůdkyně žalobkyně měla zejména výdajové stránce žalovaného věnovat mnohem větší pozornost a skutečné výdaje žalovaného si nechat od něj prokázat, že jsou tedy právě v této výši. Tedy naprosto rezignovala na celý proces posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, což je jediný smysl směrnice (k čemu jinému by pak totiž byla dobrá, nebo jaký by měla jiný smysl?).

11. Za té situace proto žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -12/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

12. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na tuto smluv již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 47 424 Kč, pak tímto plněním žalovaného pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení zcela zanikla a tudíž zde neexistuje žádný dluh, který by jako důvodný nárok z této smlouvy mohl být právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba žalobkyni postoupen a posléze soudem přiznán. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak také již zcela bezpředmětné se zabývat čímkoliv dalším, co bylo žalobkyní případně dále v řízení tvrzeno a prokazováno.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.