Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 392/2023-15

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 36 492,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 300 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba na zaplacení částky 28 192,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 801,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 009,3 Kč, 8 % ročním úrokem z částky 14 474,27 Kč od datum do zaplacení, 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 6 710,28 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 300 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 28 192,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 801,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 009,3 Kč, 8 % ročním úrokem z částky 14 474,27 Kč od [datum] do zaplacení, 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 6 710,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 492,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od prodlení ve výši 1 801,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 009,30 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 010,28 Kč od datum do zaplacení a úroků ve výši 8 % ročně z částky 14 474,27 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 474,27 Kč ode dne datum úrokem ve výši 8 % ročně. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne datum ve výši 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradil.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne datum. V žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba s. r. o. a jeho měsíční příjem činí 28 966 Kč a měsíční výdaje činí 6 361Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením (dále jen ), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

5. Soud vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne datum s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 37 184 Kč, z čehož částka 17 184 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku 1 014 Kč jako úrok, částku 9 800 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku 2 770 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 3 600 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba, ve 14 splátkách po 2 656 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného zaplacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Z dokladu předloženého žalobkyní, bez data a názvu, s uvedením č. spisu číslo a č. smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku v celkové výši 11 700 Kč, když poslední splátka ve výši 500 Kč byla uhrazena dne datum právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 39 803,50 Kč (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Z„ Žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s měsíčním příjmem 28 966 Kč. Výdaje žalované činily: 3 000 Kč náklady na bydlení a energie, 3 860 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady, 1 500 Kč měsíční splátky půjček a 200 Kč náklady na telefon.

6. Podle ustanovení , (dále také ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení , 2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení a násl. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení písmeno d) , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v  ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky

, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z údajů, které žalovaný uvedl v Žádosti o úvěr, neprokázala ovšem, že tyto údaje prověřovala. Soudu nebyly předloženy výplatní pásky, ani pracovní smlouva, z nichž vycházela. Ze samotné žádosti je zřejmé, že tvrzení žalovaného, že bydlí v nájmu, kde objektivně nelze očekávat náklady na bydlení včetně energií ve výši 3 000 Kč měsíčně. Doklady o skutečných nákladech žalovaného na bydlení nebyly předloženy. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky a v jaké výši, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení a násl. .

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 20 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku 11 700 Kč, kterou dle dokladu předloženého žalobkyní zaplatil. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 8 300 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení . V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 300 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením a Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku

8 300 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byl žalovaný ve sporu z větší části úspěšný, ovšem podle obsahu spisu mu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.