Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 145/2023-37
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátem,
se sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení částky 12 195,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení 5 195,5 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 500,73 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 411,69 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 10 977,05 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 315 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení 5 195,5 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 500,73 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 411,69 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 10 977,05 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 315 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 195,50 Kč představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba se žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, když poslední splátka byla splatná dne datum. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne datum na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby. Kromě zůstatku úvěru, poplatků, úroků a úroků z prodlení žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny úvěru vyčíslené na částku 1 218,45 Kč od datum do datum. Žalovaný na dluh uhradil 7 999,99 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, a příjmy ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den datum, se ani bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ), a rovněž v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. Vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.
4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jednak z údajů, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělila, tedy z toho, že je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí 29 373 Kč, z toho na bydlení hradí částku 1 000 Kč, na jídlo částku 9 520 Kč a jeho měsíční splátky na stávající půjčky činí 8 000 Kč. Z pracovní smlouvy a dohody o její změně pak ověřila, že žalovaný je zaměstnán jako montážní dělník u spol. příjmení anonymizována dvě slova, a to na dobu neurčitou. Z výplatnic za měsíce duben 2021, květen 2021 a červen 2021 ověřila, že jeho měsíční čistý příjem se pohyboval mezi částkou 24 644 a částkou 34 086 Kč (včetně bonusových příplatků).
5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které mu byl v hotovosti téhož dne poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 992 Kč nejpozději do datum.
6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a jmenného seznamu k ní a dokladu o provedené transakci bylo zjištěno, že ke dni datum, kdy byla zaplacena dohodnutá cena, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným datum.
8. Z výzvy ze datum a podacího lístku dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.
9. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
10. Společnost. právnická osoba a žalovaný spolu dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 1 444 Kč, dále s odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, vrátit ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 992 Kč nejpozději do datum. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, příjmy žalovaného a jeho pracovní poměr ověřila. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán, jeho příjem se pohyboval okolo částky 29 000 Kč. Jeho pravidelné měsíční výdaje však žádným způsobem neověřila; vycházela z výše výdajů, které v žádosti uváděl žalovaný, který své náklady na bydlení určil pouze 1 000 Kč měsíčně, aniž by jejich nízkou výši jakýmkoliv způsobem zdůvodnil. Nelze navíc přehlédnout, že žalovaný měl již jiné úvěry, které splácí, a výše měsíčních splátek již stávajících úvěrů dle jeho tvrzení byla 8 000 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne datum postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.
11. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. V dané věci se soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí, zvláště za situace, kdy nedosahuje výše takového příjmu, aby i v případě, že má žalovaný již jiné úvěry, na které splácí nemalou částku – 8 000 Kč – nebylo pochybností o tom, že bude schopen ze zbylé části svých příjmů hradit své životní náklady, jejichž výši v žádosti – snad aby mu bylo vyhověno – uváděl v nápadně nízké částce. Pokud tedy za této situace žádným způsobem neověřila a neprověřila rovněž výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sdělil, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaná bude schopna úvěr skutečně uhradit. Nijak se tato společnost nesnažila ani získat bližší informace ohledně bydlení žalovaného a bližších údajů o jeho rodinné situaci. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listin y (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak skutečně neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
18. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 7 999,99 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 7 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
19. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář,, C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ). Soud v dané věci určil delší splatnost k zaplacení jistiny úvěru – lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená k tomu, aby si finanční prostředky v této výši opatřil a vrátil.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěch žalobkyně byl pouze částečný a náleží jí proto náhrada nákladů, které v řízení účelně vynaložila, pouze v rozsahu 14%, o kolik byla úspěšnější než žalovaný. Náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jejich náhrada, která byla uložena žalovanému, tedy činí 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.