Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 311/2023-47
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 15 % z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 15 % z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži 2. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím představující úrok a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že dne 21. 4. 2017 byla mezi žalovaným a původním věřitelem právnická osoba, IČO, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 17 000 Kč, na který žalovaný neplnil ničeho. Pohledávka původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni. Předmětem žalobního návrhu dle žaloby byla pohledávka představující nesplacenou jistinu ve výši 17 000 Kč, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 15. 1. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení. Soud tedy postupoval dle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 18. 12. 2023 tak, že dluhu si není vědom, půjčku nebral 15 let, v případě potřeby je schopen platit 300 Kč měsíčně.
4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , bez nařízení jednání.
5. Skutkový stav byl zjištěn následovně: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, se žalovaným uzavřeli dne 21. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč (smlouva č. l. 9). Smlouvu žalovaný vlastnoručně podepsal, identita žalovaného byla ověřena z občanského průkazu (kopie příjmení č. l. 12 verte). příjmení byla žalovanému vyplacena v hotovosti v místě jeho bydliště. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem a dalšími náklady v celkové částce 17 646 Kč, celkem tedy 34 646 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 038 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval a posuzoval finanční a majetkovou situaci žalovaného, a zejména jeho schopnost úvěr splácet, na základě informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21. 4. 2017 (č. l. 10). V žádosti žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod a další státní příspěvky v celkové výši 11 252 Kč měsíčně, celkové výdaje uvedl v částce 6 000 Kč měsíčně. Výše invalidního důchodu měla být ověřena z důchodového výměru, který však soudu předložen nebyl. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce jakýmkoli způsobem aktivně zjišťoval či ověřoval výdaje žalovaného či jej lustrovala v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí. Žalovaný byl písemně vyzýván k úhradě (výzva ze dne 26. 2. 2020 č. l. 14, podací lístek č. l. 15). Pohledávka za žalovaným byla smlouvami o postoupení pohledávek (č. l. 19-28) postoupena nejdříve na spol. právnická osoba a posléze na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Rovněž byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nezaplacení (č. l. 18).
6. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 0 Sb. občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Skutkový stav a právní závěry: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
14. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 občanského zákoníku , ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Soud má tedy v dané věci za to, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudil dostatečně důkladně úvěruschopnost žalovaného, resp. toto nebylo v řízení prokázáno. Z toho důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná dle ust. § 580 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku . Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by její právní předchůdce jakkoli ověřoval majetkovou situaci žalovaného, že by byla provedena lustrace ve veřejných registrech dlužníků, v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku, právní předchůdce tedy nemohl dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet úvěr nelze pochybovat.
16. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 17 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo uhrazeno ničeho, žalovaný nijak neprokázal, že by na úvěr něčeho uhradil. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, částku 17 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. Výrok I. tohoto rozhodnutí.
17. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dospěl k následujícím závěrům:„ … Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo) . ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
18. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru. Proto byla žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení, zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.
19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 150 o. s. ř. o. s. ř. , neboť s přihlédnutím k finanční situaci žalovaného dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele předvídané tímto ustanovením, a soud tedy považuje za spravedlivé, aby byl žalobkyni uhrazen soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Výrok IV. tohoto rozhodnutí.
20. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
21. Soud stanovil povinnost žalovaného splnit uvedenou povinnost formou měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, a to s přihlédnutím k finanční situaci žalovaného, v souladu s ust. § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.