Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 190/2022-80
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 155 405,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 142 885 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 142 885 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 520,20 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 12 520,20 Kč od datum do zaplacení a s 14,9% úrokem ročně z částky 155 405,20 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 46 524,90 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 142 885 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 142 885 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 520,20 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 12 520,20 Kč od [datum] do zaplacení a s 14,9% úrokem ročně z částky 155 405,20 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 46 524,90 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa původní účastnice a žalobkyně], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 155 405,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, obec, a žalovaným dne datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z přehledu plateb žalovaného za období od datum do datum, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného z datum, z přehledu závazků žalovaného ke dni datum, ze sdělení o neplatných dokladech z datum, ze záznamu insolvenčního rejstříku ke dni datum, z výpovědi smlouvy o úvěru ze dne datum a z předžalobní upomínky ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právnická osoba, se sídlem adresa, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný měl hradit poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách ve výši 2 725 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně a při řádném splácení při zvýhodněné úrokové sazbě ve výši 13,19 % ročně. příjmení ve výši 26 250 Kč byla použita na konsolidaci úvěru poskytnutého společností spisová značka anonymizováno personal právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného pouze předložením potvrzení od jeho zaměstnavatele o příjmu žalovaného, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaný byl v pracovním poměru u společnosti právnická osoba od datum v dělnické profesi, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců představovala pouze 15 613 Kč. Dále bylo zjištěno, že ke dni datum měl žalovaný závazek u právnická osoba a.s., kdy se jednalo o splátky ve výši 1 250 Kč měsíčně. Žalobkyně doložila soudu zprávu o neplatných dokladech a záznam z insolvenčního rejstříku, avšak z roku 2022. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, došlo přípisem ze dne datum k výpovědi smlouvy o úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky jednorázově. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 7 115 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, přičemž předžalobní výzva obsahuje pouze zcela základní vylíčení skutkových okolností bez bližšího odůvodnění požadované částky 236 434,33 Kč a dále neobsahuje úplné právní hodnocení uplatněného nároku.
5. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní s účinností od datum postoupena právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž celková dlužná částka ke dni postoupení představovala 165 147,88 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne datum.
6. Jelikož se jednalo v daném případě o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se musel přednostně zabývat otázkou, zda byla před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele prověřena schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr na základě prověření jeho osobních i finančních poměrů. V tomto směru soud vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet, zvlášť za situace, že jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu jen ve výši 15 613 Kč a v době uzavření smlouvy měl již jeden neuhrazený závazek ze spotřebitelského úvěru. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti žalovaného, jeho osobní poměry, počet vyživovacích povinností a výdaje nejen žalovaného, ale i celé jeho domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.
13. S přihlédnutím ke shora konstatovaným závěrům bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala rozdíl mezi částkou poskytnutou ve výši 150 000 Kč a částkou zaplacenou ve výši 7 115 Kč, tedy 142 885 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od datum, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 142 885 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k výše uvedeným právním závěrům. Jednalo se o částku 12 520,20 Kč (155 405,20 Kč - 142 885 Kč) s příslušenstvím a dále sjednaný úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 155 405,20 Kč od datum do zaplacení.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla úspěšná v poměrně nepatrné části uplatněného nároku. Náklady řízení byly tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši 6 217 Kč a 7 771 Kč za odvolání, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 7 340 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3,5 úkony právní služby (jednoduchá výzva před podáním žaloby, převzetí věci, sepis žaloby a podání odvolání), odměna tedy činí 25 690 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , což představuje částku 1 200 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 5 646,90 Kč Náklady řízení představují celkem 46 524,90 Kč.
16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.