Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 344/2023-45
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 024,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 155 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 951,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 155 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 869,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 869,51 Kč od datum do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku 4 276,12 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 23 343,51 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 155 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 951,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 155 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 869,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 869,51 Kč od [datum] do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku 4 276,12 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 23 343,51 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 26 024,51 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 24 015 Kč, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 52 205 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 44 050 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovanou částku 26 024,51 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 23 343,51 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 181 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 276,12 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 951,86 Kč, vše kapitalizováno ke dni datum, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 24 015 Kč a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. RPSN činila 36,44 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od datum byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání. Identita žalovaného ověřena na základě kopie občanského průkazu /viz smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku na č. l. 10-11 p. v. spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 33, kopii průkazu zdravotního pojištění na č. l. 34, kopii OP na č. l. 35-36 Žalovaný úvěr čerpal ve výši 52 205 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni datum splatným. Žalovaný uhradil částku ve výši 44 050 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15-17, oznámení o zesplatnění na č. l. 18, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 37, úvěrová zpráva na č. l. 40-41 p. v./. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 19-19 p. v./. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen„ příjmení“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech příjmení a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech příjmení a ISIR). Dle smlouvy žil žalovaný v podnájmu, byl svobodný a zaměstnaný. Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně, ani další tvrzené příjmy ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet příjmení žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima domácnosti ve výši 3 410 Kč a výše ostatních splátek žalovaného úvěrovým společnostem (mimo žalobkyni) v celkové výši 1 774 Kč měsíčně, přičemž pro účely výpočtu příjmení domácnosti dále využila statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 1 378 Kč (žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti 11 000 Kč). Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným věřitelům (vyjma žalobkyně) ve výši 1 774 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný nějakou dobu po uzavření úvěrové smlouvy hradil splátky řádně a včas také nemá na závěr o neposouzení úvěruschopnosti vliv, neboť otázku splnění této povinnosti je nutno zkoumat k okamžiku před uzavřením smlouvy. V daném konkrétním případě žalobkyně vycházela z dat uvedených ze strany žalovaného, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru. Dle názoru soudu žalobkyně zcela opomněla prověření skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází). Dále žalobkyně pro výpočet příjmení žalovaného jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného. Soud dále poukazuje na konečný zůstatek žalovaného dle výpisů z účtů za měsíc listopad 2019 (měsíc před uzavřením smlouvy), který byl toliko v záporné výši (- 50 077,20 Kč) /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 12, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 13-14 p. v., výpis z běžného účtu na č. l. 38-39 p. v./. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho skutečných výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly nikterak zjišťovány.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu smluvní pokuty, náhrady nákladů spojených s uplatněným pohledávky a smluvních úroků zamítl.
17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 52 205 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 8 155 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 44 050 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.