Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 292/2023-102
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 203 599 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 270 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 93 270 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 110 329,44 Kč, se zákonnými úroky z prodlení z částky 152 254 Kč od datum do datum a z částky 58 984 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 4 248,86 Kč a 15,00 % roční úrok z částky 131 411,10 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 408 326 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 270 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 93 270 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 110 329,44 Kč, se zákonnými úroky z prodlení z částky 152 254 Kč od [datum] do [datum] a z částky 58 984 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní úrok ve výši 4 248,86 Kč a 15,00 % roční úrok z částky 131 411,10 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 408 326 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 203 599 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému dne datum poskytnuta na jeho účet částka 137 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 7 326 Kč splatných ke každému 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2021. Úrok za poskytnutí úvěru činil 54,82 %. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech, pracovní smlouvy a prohlášení žalovaného. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek, když žalobkyně této žádosti vyhověla. Po dobu odkladu splátek od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný řádně neplnila smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne datum byla žalobcem uhrazena pouze částka ve výši 43 730 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 996 Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 149 258,16 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 149 258,16 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 131 411,10 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 847,06 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje datum do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 51 345,44 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,82 % ročně z částky 131 411,10 Kč od datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání přes vykázané doručení předvolání nedostavil a na svou obranu ani nezaslal žádné vyjádření.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z návrhu na uzavření smlouvy
o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klientů, dokladu
o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře a upraveného splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 137 000 Kč a žalovaný se zavázala úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 326 Kč; úroková sazba byla sjednána ve výši 54,81 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit 340 272 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal dne datum
o bezúplatný odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti od datum do datum. Této žádosti žalobkyně vyhověla dopisem ze dne datum. Po dobu odkladu splátek od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. V článku VI. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalovanému dne datum vyplacen úvěr, a to převodem na účet žalovaného. Z karty klienta a nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem 43 730 Kč. Poté se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. Z přílohy číslo k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne datum bylo uzavřeno pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy se žalovaný zavázal hradit pojištění ve výši 237 Kč měsíčně pro případ smrti následkem úrazu či invalidity třetího stupně následkem úrazu. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že jeho příjem od zaměstnavatele jméno příjmení činil v červenci 2021 částku ve výši 24 488 Kč, v srpnu 2021 částku ve výši 23 608 Kč a v září 2021 částku ve výši 25 402 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně ohledně úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře o hodnocení klienta, jehož příjmy ze zaměstnání činily částku ve výši 24 499 Kč a jeho výdaje činily celkem částku ve výši 7 757, a to za bydlení, za splátky u právnická osoba a za obživu. Žalovaný nežil s nikým ve společné domácnosti a je držitelem výučního listu. Na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. Soud měl dále k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, který byl vydán stát. instituce dne datum. Úvěrová historie žadatele byla ověřena v databázích příjmení a anonymizováno.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 137 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 43 730 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného ze zaměstnání v měsíční výši okolo 25 000 Kč, výdaje stanovila paušálně částkou 7 757 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u něj došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila k prokázání výdajů kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 9 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 137 000 Kč
a žalovaný jí na tuto částku uhradil 43 730 Kč, a proto mu zůstala povinnost vydat částku 93 720 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od datum do zaplacení.
18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to příslušenství sestávajícího z úroků a z úroků z prodlení.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).