Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 279/2023-86

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupená advokátem anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno,

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 251 336,80 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 632,67 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 50 632,67 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše 6 562,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 179,05 Kč a s úrokem 14,9 % ročně z částky 51 230,59 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 429,97 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 57 194,83 Kč od datum do datum, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 562,16 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 149 907,12 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 149 907,12 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá do výše 44 234,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 952,01 Kč a s úrokem 14,9 % ročně z částky 174 949,24 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 846,93 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 194 141,97 Kč od datum do datum, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 44 234,85 Kč od datum do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 632,67 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 50 632,67 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do výše 6 562,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 179,05 Kč a s úrokem 14,9 % ročně z částky 51 230,59 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 429,97 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 57 194,83 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 562,16 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 149 907,12 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 149 907,12 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se zamítá do výše 44 234,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 952,01 Kč a s úrokem 14,9 % ročně z částky 174 949,24 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 846,93 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 194 141,97 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 44 234,85 Kč od [datum] do zaplacení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (právnická osoba, resp. před fúzí sloučením právnická osoba – dále také jako poskytovatel úvěru) nejprve uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu, kterou byl zřízen žalovanému běžný účet, a následně 1) uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 515 Kč včetně úroku 14,9 %. Sjednané splátky osoba žalovaná řádně nehradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum, a přestože dále ještě splácel splátky v prodlení, od splátky splatné ke dni datum a následujícími zůstal žalovaný v prodlení dosud. Celkem uhradil toliko 9 367,33 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dlužná částka postoupena dne datum na žalobkyni. Přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ani poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (51 230,59 Kč) a poplatků (5 964,24 Kč) žádá žalobkyně uhradit úrok kapitalizovaný ve výši 3 179,05 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení (429,97 Kč) a dále úrok 14,9 % z jistiny a úrok z prodlení 15 % z jistiny, ode dne datum do zaplacení. Za 2) s žalovanou uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 200 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 578 Kč včetně úroku 14,9 %. Sjednané splátky osoba žalovaná řádně nehradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum, a přestože ode dne datum opět splácel splátky v prodlení, od splátky splatné ke dni datum a následujícími zůstal žalovaný v prodlení dosud. Celkem uhradil toliko 50 092,88 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dlužná částka postoupena dne datum na žalobkyni. Přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ani poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (174 949,24 Kč) a poplatků (19 192,73 Kč) žádá žalobkyně uhradit úrok kapitalizovaný ve výši 23 952,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení (846,93 Kč) a dále úrok 14,9 % z jistiny a úrok z prodlení 15 % z jistiny, ode dne datum do zaplacení Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a především dle sdělených informací žadatele o úvěr v jeho žádosti, které hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi příjmení a z kontroly veřejných registrů (interní registry, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI a příjmení) a veřejně dostupnými statistickými informací o životními a existenčním minimu. Přímo z žádosti zjistil, že žalovaná osoba sdělila měsíční příjem částka„ z podnikání“, což si "banka ověřila statistickým modelem", a nezjistila, že by nemohla žalovaná osoba splácet úvěr, o který žádala. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů ohledně právního výkladu řádné kontroly úvěruschopnosti.

2. Žalovaná osoba se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Zy (protokolu) o ověření úvěruschopnosti klienta (ke dni datum) a příloh,y označené„ CBL“, a výpisů z účtu žalovaného ze dne datum do datum vyplývá, že poskytovatel úvěru postupoval při posouzení úvěruschopnosti především dle údajů sdělených žalovaným. Uvedl, že na straně příjmů počítal se sděleným příjmem částka měsíčně z podnikání, které "ověřil s využitím komplexního statistického nástroje", s tím, že až "v případě nízké věrohodnosti příjmu (pod 95 %) spouští proces sběru dalších podkladů. Na straně výdajů pak počítal s částkou částka (částka splátky dalších půjček, částka výdaje na bydlení a částka výdaje na živobytí). Jinými slovy, příjmy žalovaného nebyly nijak ověřeny, a do statistického modelu byl zahrnut toliko příjem sdělený žalovaným. Dále uvedl, že provedl kontrolu interních a externích registrů vč. BRKI, NRKI, příjmení, s tím, že 1)„ subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, 2) v registrech byla nalezena jen pozitivní úvěrová historie (srov. úvěrové zatížení shora). Současně žalobce nepředložil žádný listinný důkaz o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého úvěru na základě smlouvy ze dne datum jako byla žádost či protokol o ověření úvěruschopnosti, přestože se jich ve svých tvrzení dovolává. Není tak ani zřejmé, s jakými příjmy a výdaji žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého spotřebitelského úvěru počítal.

5. Z listin výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum bylo především zjištěno, že před poskytnutím v čase prvního spotřebitelského úvěru, neměl poskytovatel úvěru žádné informace o příjmech či výdajích žalovaného z jeho účtu. Před poskytnutím druhého z úvěrů především mohl zjistit, že žalovaný se dostal do prodlení s placením prvního z poskytnutých spotřebitelských úvěrů od splátky splatné ke dni datum, nesplácel tento úvěr až do datum, a ke dni poskytnutí v pořadí druhého úvěru tak byl se splácením v pořadí prvního úvěru v prodlení. Dále bylo zjištěno, že na první úvěr uhradil celkem částku ve výši 50 092,88 Kč. Se splácením v pořadí druhého úvěru se dostal do prodlení od splátky splatné dne datum a celkem na tento úvěr zaplatil částku ve výši 9 367,33 Kč.

6. Žalobce tak nedoložil, že by objektivně ověřil tvrzený příjem žalovaného v rámci prověřování jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím v pořadí prvního spotřebitelského úvěru dne datum, a ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutí v pořadí druhého spotřebitelského úvěru dne datum žalobce ani netvrdil konkrétní skutečnosti, ke kterým v procesu prověřování schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet přihlížel, ani nepředložil další důkazy, kterých se dovolával (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh), a to vše nedoplnil ani poté, co mu bylo na prvním jednání ve věci poskytnuto poučení ve smyslu , resp. 3

7. Z listin návrhu smlouvy o půjčce (číslo) ze dne datum a její akceptace ze dne datum a z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sepsali smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalovanému částku ve výši 200 000 Kč, žalovaný tuto částku obdržel a celkem následně právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku ve výši 50 092,88 Kč.

8. Z listin smlouvy o půjčce (číslo) ze dne datum a její akceptace ze dne datum a z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sepsali smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalovanému částku ve výši 60 000 Kč, žalovaný tuto částku obdržel a celkem následně právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku ve výši 9 367,33 Kč.

9. Zy (oznámení o) zesplatnění úvěru číslo ze dne datum a podacího archu bylo mimo jiné zjištěno, že poskytovatel úvěru vyzval žalovaného k zaplacení (celé dlužné) částky ve výši 200 746,18 Kč, a to do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a tuto výzvu odeslal dne datum.

10. Zy (oznámení o) zesplatnění úvěru číslo ze dne datum a podacího archu bylo mimo jiné zjištěno, že poskytovatel úvěru vyzval žalovaného k zaplacení (celé dlužné) částky ve výši 60 909,59 Kč, a to do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a tuto výzvu odeslal dne datum.

11. Z listin smlouvy o postoupení pohledávek ze dne číslo mezi anonymizováno žalobkyní, vč. seznamu postoupených pohledávek a potvrzení úplaty ze dne datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum vč. podacího archu bylo zjištěno, že pohledávky poskytovatele úvěru byly postoupeny na žalobkyni a postoupení oznámeno žalovanému.

12. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaného k úhradě vyzval rovněž zástupce žalobkyně z řad advokátů.

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný 1) podepsaliy žádost o půjčku číslo její akceptaci dne datum, na základě které mimo jiné poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 200 000 Kč, přičemž ten následně zaplatil poskytovateli úvěru částku ve výši 50 092,88 Kč, a za 2) podepsaliy žádost o půjčku číslo její akceptaci dne datum, na základě které mimo jiné poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 60 000 Kč, přičemž ten následně zaplatil poskytovateli úvěru částku ve výši 9 367,33 Kč. Poskytovatel úvěru postupoval při posouzení úvěruschopnosti především dle údajů sdělených žalovaným. Před uzavřením v pořadí prvního spotřebitelského úvěru na straně příjmů počítal se sděleným příjmem částka měsíčně z podnikání, které fakticky nijak neověřil. Na straně výdajů pak počítal s částkou částka (částka splátky dalších půjček, částka výdaje na bydlení a částka výdaje na živobytí). Jinými slovy, příjmy žalovaného nebyly nijak ověřeny, a do statistického modelu byl zahrnut toliko příjem sdělený žalovaným. Dále provedl kontrolu interních a externích registrů vč. BRKI, NRKI, příjmení, s tím, že 1)„ subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, 2) v registrech byla nalezena jen pozitivní úvěrová historie (srov. úvěrové zatížení shora). Současně žalobce nepředložil žádný listinný důkaz o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého úvěru na základě smlouvy ze dne datum jako byla žádost či protokol o ověření úvěruschopnosti, přestože se jich ve svých tvrzení dovolává. Není tak ani zřejmé, s jakými příjmy a výdaji žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého spotřebitelského úvěru počítal. Poskytovatel úvěru vyzval žalovaného k zaplacení (celé dlužné) částky z pořadí prvního úvěru ve výši 200 746,18 Kč, a to do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a tuto výzvu odeslal dne datum, a dále k zaplacení (celé dlužné) částky z pořadí druhého úvěru ve výši 60 909,59 Kč, a to do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a tuto výzvu odeslal dne datum. Následně došlo k postoupení žalobního nároku na žalobkyni. Žalovaný však již ničeho nezaplatil, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů. Žalobce nicméně nedoložil, že by objektivně ověřil tvrzený příjem žalovaného v rámci prověřování jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím v pořadí prvního spotřebitelského úvěru dne datum, a ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutí v pořadí druhého spotřebitelského úvěru dne datum žalobce ani netvrdil konkrétní skutečnosti, ke kterým v procesu prověřování schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet přihlížel, ani nepředložil další důkazy, kterých se dovolával (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh), a to vše nedoplnil ani poté, co mu bylo na prvním jednání ve věci poskytnuto poučení ve smyslu , resp. 3

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“), neboť šlo o spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši částka, aniž by takový příjem ovšem jakkoli ověřila (jinak, než tím, že jej blíže neupřesněným způsobem sdělil žalovaný). Naopak výdaje na bydlení, se kterými poskytovatel spotřebitelského úvěru počítal byly ve výši částka. V případě v pořadí druhého poskytnutého spotřebitelského úvěru pak žalobkyně zcela rezignovala i na tvrzení, resp. doložení důkazů i o tom, s jakými konkrétními zjištěnými skutečnostmi o schopnosti žalovaného řádně spotřebitelský úvěr splácet uvažovala (srov. shora). Především ovšem v té době musela být známa informace o tom, že je žalovaný v prodlení se splácením předchozího spotřebitelského úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti ( ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových či statistických modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud tak vnímá tvrzení žalobkyně, že jde o komplexní ve své podstatě matematický model, a nezpochybňuje ani závěry dalších soudů, na které poukazuje. Soud souhlasí, že každý proces ověření úvěruschopnosti je jedinečný, a nemusí odpovídat jedinému způsobu preferovaném soudem, nicméně pokud žalobce dostatečně netvrdí, z jakého důvodu postupoval jiným než soudy judikovaným způsobem, a nedoloží specifika konkrétního případu, nemůže uspět s obecným tvrzením, že schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr dle zákona dostatečně ověřil, když nebyl ani ověřen jakýkoli (tvrzený) příjem žalovaného. Zjištěnými skutečnostmi zůstává, že postupem dle ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla za ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.

16. Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu , resp. 3 Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ani v jednom s posuzovaných případů. Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle resp. 3 , které jí bylo poskytnuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní ( o.z.), a to dle ust. o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. ve stanovené lhůtě. Od následujícího dne je tak žalovaná osoba v prodlení ( o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení ( o.z.) ve výši dle (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (v případě v pořadí prvního spotřebitelského úvěru po uhrazení 50 092,88 Kč z obdržených 200 000 Kč částku ve výši 149 907,12 Kč; a v případě v pořadí druhého spotřebitelského úvěru po uhrazení 9 367,33 Kč z obdržených 60 000 Kč částku ve výši 50 632,67 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne datum, tj. od datum. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. a III. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. a IV. výroku).

17. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle , když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 237 213,84 Kč (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná osoba byla úspěšná v částce 131 722,66 Kč (zamítnutá část jistiny, smluvní pokuty, úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 64,30 %, a žalovaný v rozsahu cca 35,70 %. Výše nákladů bylo určena dle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen a.t.). Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 218 Kč, které představují cca 28,60 % z částky 56 712 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 10 054 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů z tarifní hodnoty započatých 260 tis. Kč, sestávající z částky 9 340 Kč (, a . a.t.) za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne datum dle , d), g) a.t.), a dále čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (dle a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (, 3 ). Úkon doplnění žaloby na výzvu soud nepovažuje za účelný, když jeho obsah mohl a měl být již obsažen v žalobě samotné. Žalovaná osoba je povinna určené náklady řízení zaplatit advokátce, která zastupovala žalobkyni ( ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.