Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 241/2023-39

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 51 335 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 51 335 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 359,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 617,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 33 638,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 33 638,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 51 335 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 359,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 617,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 33 638,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 33 638,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 51 335 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 od původního věřitele společnosti právnická osoba, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 18. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za období měsíců října a listopadu 2019. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako asistent svářeče u právnická osoba, anonymizována dvě slova a jeho měsíční příjem činí 13 445 Kč. Tento příjem byl ověřen na základě výplatních pásek a pracovní smlouvy. Další čisté příjmy domácnosti žalovaného dle tvrzení žalobkyně činily 43 000 Kč, jedná se například o příjmy z podnikání jako je vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády a tak podobně. Tyto příjmy byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 63 495 Kč v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Částka 63 495 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 31 670 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 29 116 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného, pokud bylo sjednaného, se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 6 357 Kč Poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2021. Ke dni 18. 9. 2021 činila dlužná jistina částku 33 638,14 Kč a dlužný poplatek částku 17 696,86 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 82 160 Kč. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 33 638,14 Kč, dlužný poplatek ve výši 17 696,86 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 617,77 Kč představující úrok ve výši 25,14% ročně z dlužné jistiny ve výši 33 638,14 Kč od 19. 9. 2021 do 14.12.2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 359,61 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny 33 638,14 Kč od 18.10.2021 do 14.12.2022, úroky ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny od 15.12.2022 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 33 638, 14 Kč od 15.12.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 12. 2019 bylo zjištěno, že se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 60 786 Kč představující úrok ve výši 31 670 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 29 116 Kč s tím, že úroková sazba činila 44,1 % a byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, a dále pojistné ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 133 495 Kč se zavázal žalovaný uhradit formou 21 měsíčních splátek po 6 357 Kč, poslední splátka činila 6 355 Kč. Ze Smlouvy je zřejmé, že částka 70 000 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr - vyplynulo, že žalovaný uvedl, že pracuje jako asistent svářeče s průměrným měsíčním příjmem 13 445 Kč čistého. Dále uvedl jako další čisté příjmy domácnosti částku 43 000 Kč s tím, že se jedná o dva příjmy žadatele. Jako běžné měsíční výdaje byly uvedeny externí splátky 2 400 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč. Tvrzené údaje byly dle zákaznické karty doloženy pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami za období měsíců října a listopadu 2019. Výdaje žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobkyně ze smlouvy o nájmu bytu, z níž bylo zjištěno, že žalovaný je společným nájemce bytu podle smlouvy o nájmu z 15. 10. 2019 společně s jméno celé jméno žalovaného a příjmení celé jméno žalovaného, nájemné činí 7 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu dosahují částky 2 000 Kč měsíčně.

4. Při jednání soud poučil žalobkyni ve smyslu , odst. 3 a vyzval ji, aby ve lhůtě 14 dnů označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o čistém příjmu domácnosti žalovaného ve výši 56 445 Kč a doplnil tvrzení, zda tento příjem ověřovala a jak, a pokud ano, aby k tomuto tvrzení označila a předložila důkazy v téže lhůtě. Byla poučena zároveň o následcích nevyhovění výzvě. Žalobkyně zopakovala, že její právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, konkrétně za období říjen a listopad 2019 a ověřil z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že žalovaný není v insolvenci. Čistý měsíční příjem žalovaného 13 445 Kč byl doložen výplatními páskami a další příjem 43 000 Kč, když se jedná například o příjmy z podnikání jako je vedlejší činnosti k hlavnímu příjmu, brigády a tak podobně, byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Celkový měsíční příjem žalovaného tak činil 56 445 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly: odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, tyto výdaje byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, externí splátky 2 400 Kč, tyto byly rovněž ověřeny na základě sdělení žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel z použitelného příjmu žalovaného 51 045 Kč, což byl dostatečný příjem žalovaného k úhradě měsíční splátky ve výši 6 357 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále poukázala na povinnost jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobkyně dále uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. -97, v němž soud dovodil, že stačí, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný na zákaznické kartě.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, je zřejmé, že pohledávka za žalovaným z předmětné Smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 16. 12. 2022 vyplynulo, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem.

6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu 395 a následující , (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením a násl. o. z.

7. Soud se proto zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených smluv spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

9. Soud se zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou mu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel z příjmu žalovaného ve výši 56 445 Kč měsíčně, ačkoli pro takto vysoký příjem neměl oporu v předložených dokladech, když z předložených dokladů ze strany žalovaného vyplynul příjem pouze ve výši 13 445 Kč měsíčně, to je o 43 000 Kč měsíčně méně, než bylo doloženo. Žalobkyně byla soudem poučena ve smyslu , odst. 3 , aby v dané lhůtě označila důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti ze strany jejího právního předchůdce vůči žalovanému, a to především pokud jde právě o výši příjmu. Žalobkyně zopakovala, že ověřila příjem z výplatních pásek, když je zřejmé, že se jedná o příjem ze zaměstnání, konkrétně o čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 13 445 Kč a ohledně příjmu 43 000 Kč uvedla, že tento byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Rovněž pokud jde o výdaje, má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval zcela důsledně, když uvedl, že odhadované měsíční výdaje žadatele dosahují částky 3 000 Kč, když je zřejmé, že pouze za užívání bytu (nájemné + cena záloh za služby spojené s užíváním bytu) činily výdaje domácnosti celkem částku 9 000 Kč.

10. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě právní předchůdce žalobkyně, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobkyně) získal od žadatele o úvěr (od žalovaného) údaje ohledně výše příjmů a výše výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v obou případech s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto řízení. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 12. 2019 absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu a zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod.

12. Ve věci nebylo sporné, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 82 160 Kč, tedy vyšší částku, než činila výše poskytnutého úvěru. Žalovaný již tedy uhradil celou jistinu poskytnutého úvěru. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O náhradě nákladů soud rozhodl podle a contrario. Ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, protože mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.