Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 67/2023-48
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 600 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do datum a co do částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 600 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 090 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] a co do částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 600 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 090 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni vrátit nejpozději do datum. Peněžní prostředky byly žalovaným co do 20 000 Kč vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovaným nedošlo. Žalovaná částka představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 4 600 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že tvrzený nárok žalobkyně je třeba posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, navrhovala, aby soud rozhodl tak, že uloží žalovanému povinnost vydat žalobkyni to, o co se bez spravedlivého důvodu na žalobkyni, respektive právní předchůdkyni žalobkyně, obohatil.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.
Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.
Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum, na základě které došlo k prodloužení lhůty splatnosti úvěru do datum, včetně sjednaných smluvních podmínek, výpisem z účtu ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne datum, kterou byl žalovaný o zaplacení dlužné částky upomínán. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, kdy dále vycházela z lustrace příjmení, ISIR, příjmení, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.
Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum a smlouva o úvěru ze dne datum, na základě které došlo k prodloužení lhůty splatnosti úvěru do datum, na základě kterých byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, zasláním na účet, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve smluvně sjednaném režimu, kdy splatnost úvěru byla stanovena nejpozději ke dni datum. Peněžní prostředky byly žalovanému co do výše 20 000 Kč poskytnuty, a to formou bezhotovostního převodu, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovaným nedošlo, neboť žalovaný ve vztahu ke smluvně převzatému závazku zaplatil právní žalobkyni žalobkyně 0 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena, se nyní podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení 24 600 Kč, která představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a jednak smluvní úrok ve výši 4 600 Kč.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v země, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Podle závěrů vyslovených v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizována tři slova), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý název soudu přitom konvenuje interpretaci zaujaté anonymizována dvě slova mezinárodní organizace (dále jen„ anonymizováno dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně, jak sama uvedla, nedisponuje žádnými důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázala, proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-l žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 20 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla formou bezhotovostního převodu na účet dne datum, a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 20 000 Kč.
Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky anonymizováno věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, jež následuje po dni doručení žaloby žalovanému, tj. ode dne datum (žaloba byla žalovanému doručena dne datum – viz doručenka ve spise), a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní (11,75 % ročně), která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení celkem ve výši 1 090 Kč. Uvedená částka představuje 44,74 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,63 % - pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak úrok z prodlení, vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu v dané věci - dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala 29 343,58 Kč a úspěšná byla co do částky 21 236,16 Kč). Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. 900 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku 2 436 Kč, přičemž 44,74 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 1 090 Kč, které soud žalobkyni přiznal.
Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.