Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 174/2023-39

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 185,73 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 15 % ročně za období od 19 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 185,73 Kč a úroku z prodlení z částky 3 185,73 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 172,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 15 % ročně za období od 19 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 185,73 Kč a úroku z prodlení z částky 3 185,73 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 172,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 185,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, reg. č. anonymizováno a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně v konečné výši 8 185,73 Kč, který měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši vyčerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.

Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.

Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to Smlouvu o úvěru ze dne datum, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, platební informací o čerpání peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč ke dni datum, tabulkou o zesplatnění úvěru ke dni datum co do jistiny ve výši 5 000 Kč, smlouvou o postoupení pohledávky a kopií občanského průkazu žalované. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, žalovaná byla dle tvrzení žalobkyně lustrována nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a byla provedena lustrace dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky.

Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, reg. č. anonymizováno a žalovanou uzavřena dne datum smlouva označená jako smlouva o úvěru, na základě které byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 3 979,87 Kč - celková částka k úhradě byla stanovena ve výši 8 979,87 Kč. Úvěr byl dle smluvních podmínek poskytnut na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední provedená platba měla pokrýt nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky. Jistina měla být splácena ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Peněžní prostředky byly žalované co do výše 5 000 Kč poskytnuty dne datum (k tomu důkaz: platební informace o výběru částky 5 000 Kč z datum), avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovanou nedošlo. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou podle , (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena, se nyní podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení 8 185,73 Kč, která představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru a jednak nesplacené příslušenství.

Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v země, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Podle závěrů vyslovených v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizována tři slova), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle název soudu ulice anonymizována dvě slova v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý název soudu přitom konvenuje interpretaci zaujaté anonymizována dvě slova mezinárodní organizace (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil číslo listu ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS (dále jen„ směrnice“), a bod anonymizováno její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizována dvě slova zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně soudu, a to ani k jeho výzvě nedoložila žádné důkazy, kterými by tuto skutečnost řádně (tj. dostačujícím způsobem) prokázala (tj. potvrzením o prokazatelných příjmech a výdajích žalované, jež se vztahují k době poskytnutí úvěru), proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 5 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátila. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 5 000 Kč.

Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení a dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky anonymizována dvě slova, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, jež následuje po dni doručení žaloby žalované, tj. ode dne datum (žaloba byla žalované doručena dne datum – viz potvrzení o doručení písemnosti založené ve spise), a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní (15 % ročně), která nepřesahuje výši stanovenou

Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 172,60 Kč. Uvedená částka představuje 11,59 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak úrok z prodlení, vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala 9 403,49 Kč a úspěšná byla co do částky 5 246,57 Kč). Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 157 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 189 Kč Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku 1 489 Kč, přičemž 11,59 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 172,60 Kč, které soud žalobkyni přiznal.

Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.