Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 100/2023-58
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 25 379 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem únorem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky delší než třicet dnů.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 379 Kč, 15% p. a. úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 226,74 Kč od 27. 10. 2022 do 14. 4. 2023, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem únorem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky delší než třicet dnů.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 379 Kč, 15% p. a. úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 226,74 Kč od 27. 10. 2022 do 14. 4. 2023, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 2. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 379 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26. 10. 2022, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet dne 1. 11. 2022. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit žalobkyni částku, kterou tvoří součet jistiny úvěru a zápůjční úrokové sazby, která činí 111,33 %, celkem se zavázal uhradit 59 850 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 30 měsíců. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě sjednáno zesplatnění úvěru s povinností uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž by byl žalovaný v prodlení. Dle žaloby žalovaný ničeho neuhradil, k zesplatnění úvěru došlo dne 14. 4. 2023. Žalovaná částka byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 3 980 Kč, smluvní pokutou ve výši 499 Kč a nesplaceným poplatkem za upomínky ve výši 900 Kč, celkem se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 379 Kč a dále z příslušenství kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % p. a. od prodlení do zesplatnění ve výši 10 226,74 Kč a zákonného úroku z prodlení.
2. Soud usnesením ze dne 15. 11. 2023 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7C 100/2023 -28 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy doplnila dne 7. 12. 2023. Uvedla, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí – žalobkyně v těchto nenašla žádný negativní záznam. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů ve výplatních páskách žalovaného, ze kterých plyne konkrétně čistý příjem 23 732 Kč a 25 722 Kč, tedy v průměru čistý příjem ve výši 24 727 Kč. Žalovaným doložený příjem je nižší než průměrná hrubá měsíční mzda ve 3. čtvrtletí roku 2022 – 39 858 Kč či medián mezd ve 3. čtvrtletí roku 2022 34 993 Kč, avšak nijak výrazně nevybočoval z pravděpodobné výše příjmů osoby v produktivním věku. Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dle žalobkyně vyplynulo, že průměrné měsíční výdaje na člena průměrné české domácnosti pro rok 2021 činí 13 250 Kč (159 036 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). S touto částku 13 250 Kč žalobkyně počítala jako s výdaji. K této následně připočítala náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 995 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila tak, že odečetla výši předpokládaných výdajů žalovaného upravených podle reálných odhadovaných nákladů (15 245 Kč), a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr, z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 9 479 Kč. Ze shora uvedeného žalobkyně shledala, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru.
4. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 16. 1. 2024 nedostavila, byla omluvena. Žalovaný při jednání potvrdil, že mezi ním a žalobkyní byl uzavřen smluvní vztah, na základě kterého byla poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč. Tuto částku obdržel od žalobkyně na účet. Potvrdil, že na tuto půjčku nic nezaplatil. Uvedl, že byl v minulosti v insolvenci. V únoru 2022 byl osvobozen od placení dluhů. V insolvenci byl proto, že měl půjčeno od různých subjektů, které půjčují peníze a nebyl je schopen splácet. Po skončení insolvence si opět začal půjčovat od společností, které peníze půjčují, bylo to asi od pěti společností, byl to kromě žalobkyně příjmení jméno, anonymizována dvě slova a na další si nevzpomíná. Uvedl, že něco těm společnostem zaplatil, ne však vše, opět dluží. V době, kdy u žalobkyně o půjčku žádal, tak vyplnil nějaké údaje, které po něm požadovala. Už si nevzpomíná, jestli se ptali na jeho další půjčky apod. Ví, že chtěli poslat výplatní pásky, nevzpomíná si, že by po něm požadovali výpis z účtu. V době, kdy uzavíral smlouvu s žalobkyní, už měl další půjčky u nebankovních subjektů. Většinou si bral půjčky okolo 20 000 Kč. Jeho příjem se tehdy pohyboval v řádku 25 000 Kč až 28 000 Kč. Byl tehdy dost nezodpovědný. Na půjčky mohl platit tak 5 000 Kč, ale neplatil je všechny, někdy něco zaplatil, pak už zase ne. Počítal s tím, že když platit nebude, že si ty úvěrové společnosti v rámci exekuce nechají částky strhávat z platu. Uvedl, že by byl schopen dlužnou částku zaplatit ve splátkách po 5 000 Kč. Při jednání soudce konstatoval, že mu je z úřední činností známo, že proti žalovanému bylo u Okresního soudu ve Svitavách zahájeno řízení o zaplacení částky 8 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2022 uzavřené se společností právnická osoba, IČO.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že se jednalo o neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p. a., denní výší úroku pro případ odstoupení od smlouvy 61 Kč, s dobou trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců a celkovou výši spotřebitelského úvěru 59 850 Kč, vyplacenou na účet číslo bankovní účet. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 189,78 %. Ve smluvních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, byl stanoven postup pro případ prodlení klienta s úhradou splátek úvěru. Ke smlouvě byly připojeny Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova, ve kterých v článku VI. byl pro případ prodlení sjednán poplatek za upomínku ve výši 450 Kč, smluvní pokuta ve výši 499 Kč, maximálně 2 999 Kč za rok, nejvýše 200 000 Kč a úrok z prodlení.
6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořené dne 1. 11. 2022 v 15:13 hod soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 1. 11. 2022 odeslána částka 20 000 Kč na účet číslo bankovní účet s označením, že se jedná o spotřebitelský úvěr právnická osoba s variabilním symbolem číslo.
7. Z upomínek číslo I., II. a III. ze dne 1. 12. 2022, 16. 12. 2022 a 28. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky s poučením, že v případně neuhrazení dlužné částky bude zůstatek úvěru okamžitě zesplatněn a bude požadováno zaplacení celé dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení a se smluvní pokutou.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 40 453,69 Kč, a to do 10. 10. 2023 s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 25. 9. 2023.
9. Ze zprávy právnická osoba ze dne 4. 12. 2023 bylo potvrzeno, že účet číslo bankovní účet patří žalovanému a že na tento účet byla dne 1. 11. 2022 připsána částka 20 000 Kč.
10. Z usnesení název soudu číslo spisová značka ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodila jej od placení zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
11. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI k datu 26. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl k uvedenému datu celkem 52 kontraktů, existujících 4, odmítnutých 27 a ukončených 12. Celkové měsíční splátky byly ve výši 10 942 Kč a celková nesplacená částka ve výši 46 194 Kč.
12. Z předložených výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v srpnu 2022 hrubou mzdu ve výši 28 616 Kč, srážky (stravování, spoření) ve výši 4 884 Kč a čistou mzdu ve výši 23 732 Kč, za měsíc září 2022 činila hrubá mzda 31 290 Kč.
13. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí k datu 24. 10. 2022 zjištěno, že k uvedenému datu neměl žalovaný vedenou žádnou exekuci.
14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Z tvrzení žalobkyně, z předložených důkazů a z tvrzení žalovaného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora citované smlouvy o úvěru dne 1. 11. 2022 na jeho účet částku 20 000 Kč, poskytnutí úvěru bylo potvrzeno zprávou banky a výpovědí žalovaného. Rovněž bylo potvrzeno, že na uvedený úvěr žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vycházela z předložených výplatních pásek za měsíc srpen a září 2022, kde průměrný příjem žalovaného dle tvrzení žalobkyně činil 24 727 Kč, výpisy z účtu žalovaného žalobkyně nevyžadovala a vycházela z referenčních nákladů průměrného klienta za rok 2021, tedy vycházela z částky 13 250 Kč, s tím, že žalovanému po uhrazení minimální splátky na poskytnutý úvěr zůstane k dispozici alespoň 9 479 Kč. Žalobkyně neověřovala výpisy z účtu žalovaného, ze kterého by bylo zřejmé, jaké má žalovaný případné další výdaje, nezjišťovala, jaké jiné úvěry žalovaný již čerpal a jak tyto splácel. Žalovaný sám potvrdil, že v době čerpání tohoto úvěru čerpal úvěry od dalších pěti společností, které splácel nepravidelně a v té době byl dost nezodpovědný. Byl čerstvě po ukončené insolvenci, ve které byl proto, že měl půjčené peníze od různých subjektů, které nesplácel. V rámci zkoumání úvěruschopnosti musela být předchozí insolvence žalovaného významným vykřičníkem a důvodem podrobně se zabývat poměry na straně žalovaného. Zvlášť pak za situace, kdy insolvence žalovaného skončila v relativně krátké době před poskytnutím úvěru. Již jen prostým nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do přihlášek, zcela jednoznačně vyplývá, že podstatná většina z 15 přihlášek do insolvenčního řízení žalovaného byla podána subjekty poskytujícími finanční půjčky či úvěry. Na základě této informace nabývá na významu nezbytnost důsledně zkoumat nejen tvrzený příjem (případně i prokázaný), ale zejména i to, zda žalovaný nepokračuje v dříve jím nastaveném režimu, tj. opakovaném půjčování si peněz od různých společností. Z tohoto důvodu soud považuje za nezbytné, aby si v takovémto konkrétním případě ten, kdo poskytuje finanční prostředky, vyžádal výpisy z účtu žalovaného za delší časové období, aby si tak mohl ověřit, zda taková situace nastala či nikoliv. Sám žalovaný pak před soudem toto potvrdil. Přesto, že žalobkyně popisovala, jak prověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 20 000 Kč, tak s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr i přes to, že žalovaný měl problémy se splácením předchozích úvěrů, že vedle úvěru od žalobkyně žalovaný čerpal další úvěry, které nesplácel a je tedy nutno uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.
19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku . V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , protože ve smyslu § 87 odst. 1 , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem únorem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky delší než třicet dnů. Soud umožnil žalovanému možnost zaplacení dlužné částky ve splátkách s ohledem na jeho tvrzení při jednání, že by byl schopen dlužnou částku ve výši této splátky zaplatit, což je v souladu s ustanovením § 86 , 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy v době přiměřené možnostem žalovaného. Ustálená soudní praxe vychází z toho, že plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Jednak je tedy stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky, která je určena poslední splátkou. Jestliže je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ve splátkách, v jakých je schopen splácet, je s ohledem na výše uvedené možné uložit mu takovou povinnost splnit pod ztrátou výhody splátek. Znamená to, že při prodlení s některou ze splátek se stane celý dluh splatný. Jde o sankci za prodlení se zaplacením některé ze splátek, v jejímž důsledku dojde ke zesplatnění celého zbytku dluhu.
20. Výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 379 Kč, 15 % p. a. úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 226,74 Kč od 27. 10. 2022 do 14. 4. 2023, zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 25 379 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 20 000 Kč a žaloba byla pro částku 5 379 Kč (a její příslušenství) zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 79 % ku 21 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 58 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1 ) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 269 Kč, celkem 2 721 Kč. Úkon žalobkyně za doložení zkoumání úvěruschopnosti soud nepočítal za další úkon, neboť tuto povinnost žalobkyně měla již při podání žaloby. Žalobkyně však otázce zkoumán úvěruschopnosti v žalobě věnovala pouhé tři řádky. Za tento úkon tedy žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal. O povinnosti doplatit rozdíl uhrazeného soudního poplatku a zaplaceného soudního poplatku bude rozhodnuto samostatným usnesením. Žalobkyně má nárok na zaplacení 58 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 578 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Lhůta k plnění u nákladů řízení je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. Odůvodnění poplatkové povinnosti a rozhodnutí o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bude uvedeno v samostatném usnesení, které bude doručováno spolu s tímto rozhodnutím.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.