Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 409/2023-83
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem adresa žalovaného,
o částku 749 454,19 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 749 454,19 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 610,18 Kč na příslušenství úvěru ke dni datum včetně, úroku ve výši 2,59 % ročně z částky 749 454,19 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 749 454,19 Kč od datum do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 37 473 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 749 454,19 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 610,18 Kč na příslušenství úvěru ke dni [datum] včetně, úroku ve výši 2,59 % ročně z částky 749 454,19 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 749 454,19 Kč od [datum] do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 37 473 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 749 454,19 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo: číslo ve znění Dodatku číslo ze dne datum Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat hypoteční úvěr ve výši 918 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 416, 20 Kč Kč. Úvěr měl být splacen do 30 let. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na jistině dosud uhradil částku 168 545,81 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ve spojení s Dodatkem číslo splátkovým plánem, obchodními podmínkami a sazebníkem žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Z příkazu k čerpání úvěru a výpisu z účtu pro čerpání vzal soud za prokázané, že žalobkyně ke dni datum poukázala na účet žalovaného celkem částku 918 000 Kč. Ze stavu pohledávky k datu datum se podává, že žalovaný dosud na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil částku 168 545,81 Kč. Ve zbývající 749 454,19 Kč tedy žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne
5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ).
14. Žalobkyně v žalobě žádné tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného neuvedla. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlížením do bankovního registru CBCB a veřejných rejstříků – SOLUS a CRIF, z nichž vyplynulo, že žalovaný má další spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou 3 312 Kč. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala od žalovaného potvrzení o jeho příjmech. Ten doložil výplatní pásku za duben 2015, ze které vyplynul příjem 14 460 Kč. Nad svá tvrzení žalobkyně ještě dokládá výplatní pásky za měsíc květen, červen a červenec 2015, z nichž plyne příjem 14 697 Kč, 17 594 Kč a 14 773 Kč. Dále bylo doloženo potvrzení od zaměstnavatele o příjmu za květen až červenec 2015, z něhož plyne průměrná mzda žalovaného ve výši 15 381 Kč. Žalobkyně tak dle svého tvrzení vycházela z příjmu 15 381 Kč a z výdajů žalovaného 10 850 Kč, z nichž 3 312 Kč činila splátka jiného úvěru. Podle žalobkyně tak disponibilní zdroje žalovaného dostačovaly na měsíční splátku předmětného úvěru ve výši 3 416 Kč. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, ohledně výdajů však použila statistický model pro jejich výpočet (životní minimum žadatele ve výši 7 338 Kč, splátka jiného úvěru 3 312 Kč a další výdaje 200 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně nikterak neověřovala, a to přesto, že takové údaje budí na první pohled pochybnosti – další výdaje 200 Kč (má-li jít o celkový výdaj na jídlo, oblečení, bydlení, dopravu…). Nadto žalobkyně nebrala zřetel na to, že žalovaný s příjmem cca 15 000 Kč měsíčně má další závazky prakticky ve stejné výši u jiné (nebankovní) společnosti.
15. Z těchto podkladů nemohla žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 749 454,19 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohla jí tak být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2 ,3 o.s.ř. , aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného v době uzavírání předmětné smlouvy o úvěru (citované výplatní pásky žalovaného), přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalovaného (který po několik měsíců sjednané splátky hradil) splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
18. V částce 749 454,19 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ohledně tohoto příslušenství žalované pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst.1 o.s.ř. , když soud (co do jistiny) zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s řízením, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 37 473 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.