Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 260/2023-81
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 36 709 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 36 709 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 457,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 457,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 597,74 Kč, se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 36 709 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 457,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 457,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 597,74 Kč, se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 10. 8. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 709 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.
2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 21. 10. 2017 k uzavření Smlouvy číslo (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou též Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako Smlouva (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v částce 24 139 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 54 139 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. Žalovaná následně uhradila celkem částku ve výši 36 430 Kč. Ke dni podání žaloby po započítání uvedené částečné úhrady ze strany žalované tak žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 11 457,57 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 251,43 Kč spolu s příslušenstvím.
3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-63 spisu.
4. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.
6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 10. 2017 a 21. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, žije jako spoluvlastník s počtem vyživovaných osob 3. Dále uvedla, že je v domácnosti a její příjem je celkem 27 452 Kč Měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 3 000 Kč. Měla doložit bankovní výpisy za období červenec - září 2017 (žalobkyní předloženy soudu) a složenku za říjen 2017. Dále bylo žalobkyní předloženo soudu: oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory - přídavku na dítě 500 Kč a rodičovského příspěvku 7 600 Kč, poštovní poukázka od ÚP, Krajské pobočky Zlín na částku 10 529 Kč.
7. Žalobkyně dále soudu předložila své podání ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, jímž hodlala doložit, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.
8. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 21. 10. 2017 uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku ve výši 54 139 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč při RPSN 12 822 %.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, přičemž je uvedena v přiloženém seznamu.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 26. 7. 2023.
12. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21. 10. 2017, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka úvěru ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 54 139 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč.
22. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo anonymizována dvě slova proti anonymizováno, dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).
23. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost dlužnice/žalované při uzavření smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21. 10. 2017 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.
24. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si její právní předchůdce opatřil dostatečné informace, aby mohl kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), přičemž tak nebyl schopen uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalované bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalované, nemůže být považováno za dostatečné. Žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.
25. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má podle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 143/2019 , 27 Co 23/2020 , 28 Co 31/2020 , 22 Co 107/2020 , 30 Co 62/2020 aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatila. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila před zahájením soudního řízení částky v celkové výši 36 430 Kč, proto již nemá žalovaná povinnost jistinu vracet. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok ad I. tohoto rozsudku).
26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok ad II. tohoto rozhodnutí), kdy úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení neúčtovala a tyto jí ani prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.