Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 141/2023-31

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem u příjmení jméno anonymizováno, PSČ obec anonymizováno – obec obec

o zaplacení 41 457,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do 26 857,13 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 786,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 507,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ž částky 18 012,34 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % p. a. a smluveného úroku 8 % p. a. z částky 17 255,49 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do 26 857,13 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 786,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 507,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ž částky 18 012,34 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % p. a. a smluveného úroku 8 % p. a. z částky 17 255,49 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky 41 457,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná pohledávka jí byla postoupena původním věřitelem právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč za podmínek ve smlouvě ujednaných. Finanční prostředky dle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku včetně sjednané další sumy 17 184 Kč představující kapitalizovaný úrok za zapůjčené finanční prostředky za dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 014 Kč splatný dne datum, dále částku 9 800 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 2 770 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a konečně 3 600 Kč za umožnění úhrady splátek v místě jeho bydliště.

3. Celkem 37 184 Kč měl žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne datum ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně uplatňuje dlužnou jistinu 17 255,49 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 756,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 8 312 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 373,95 K4, úhradu za umožnění splácení v místě bydliště žalovaného 3 085,71 Kč, smluvní pokutu 9 673,13 Kč, úrok za dobu od datum do datum v částce 786,70 Kč (dle smlouvy 8 % p. a.), zákonný úrok z prodlení za dobu od prodlení do datum ve výši 1 507,05 Kč, plynoucí smluvený úrok 8 % p. a. z částky 17 255,49 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 18 012,34 Kč od datum do zaplacení.

4. Soud ve věci jednal dle ustanovení , , dále jen , a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy k jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (smlouva o úvěru číslo ze dne datum, historie splátek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum včetně poštovního podacího lístku) a z nich zjistil následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným v žalobě uvedenou smlouvu, na základě které mu poskytla sjednaný úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s v žalobě uvedeným poplatky v pravidelných 14 měsíčních splátkách. Tento závazek nesplnil, proto se stal dluh splatným najednou. Žalovaný uhradil pouze 2 x 2 700 Kč. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh nevyrovnal ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

6. Protože žaloba postrádala jakékoliv tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření samotné úvěrové smlouvy a protože v tomto směru nic neobsahovaly ani označené a předložené listinné důkazy, soud usnesením dle ustanovení , 3 vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání toho, že řádným způsobem její právní předchůdkyně splnila povinnost vyplývající ze o spotřebitelském úvěru, tj. zkoumání úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. Zároveň upozornil, že v případě nedoplnění tvrzení a neprokázání splnění uvedeného zákonného požadavku žalobu zamítne.

7. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování žádostí o úvěr a potvrzením o výši příjmů s tím, že poskytovatelka úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žadatele. To je patrné z těchto důkazů, neboť žadatel žádal o úvěr ve výši 26 000 Kč, kde by splátka činila 3 452 Kč, a poskytnut mu byl pouze do 20 000 Kč, neboť byl zjištěn použitelný příjem žadatele 7 753 Kč.

8. Soud doplnil dokazování uvedenými dodatečně předloženými listinnými důkazy a z nich zjistil, že žalovaný skutečně požadoval úvěr 26 000 Kč s měsíční splátkou 3 452 Kč. V žádosti ze dne datum je uvedeno zaměstnání u anonymizováno příjmení příjmení na dobu určitou do datum s příjmem 13 114 Kč, výdaje na bydlení a energie 4 860 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady – 500 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 Kč. Existence uvedeného pracovního poměru na dobu určitou do datum je potvrzena i potvrzením o výši příjmu ze dne datum.

9. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § číslo a § číslo odst. 1, a , , dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a , o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru žalovanému a prokázané částečné úhradě, z výzvy žalobkyně, z žádosti o úvěr a potvrzení o výši příjmu, ze smlouvy o postoupení pohledávek.

10. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany poskytovatelky úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

11. Podle ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

15. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany poskytovatele úvěru za splněnou.

16. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky a není zřejmé, z čeho vlastně vycházela ohledně majetkových poměrů žalovaného, když výdaje v ní uvedené nejsou ničím podloženy a jsou evidentně – mírně řečeno - nepravděpodobné. Údaj o měsíčních výdajích na dopravu, jídlo a všechny ostatní potřeby kromě nákladů na bydlení ve výši 500 Kč nepotřebuje žádný komentář, protože je evidentně nemožný. Z předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem a zda byly tyto tvrzené výdaje ověřovány, ani jak byly určeny a na základě čeho dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Obecně platí, že je třeba v každém jednotlivém případě individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna, ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly.

17. Při výkladu citovaných ustanoveních je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 5. 2019).

18. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Zákonná úprava realizovaná necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

20. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti poskytovatele posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného za použití § 588 o. z.

21. Žalovaný převzal částku 20 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud vrátil pouze částku 5 400 Kč a dluží dosud 14 600 Kč. Soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení rozdílu 14 600 Kč jako oprávněný. Ve smyslu ustanovení 87 soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku vrátit v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ustanovení Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou. Protože se tak vracená jistina stane teprve splatnou, soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalovaný byl úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami písemně ve dvojím vyhotovení.

Pokud by povinný nesplnil povinnost stanovenou tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí ( ), či za podmínek daných , exekuční řád, v rámci exekučního řízení.