Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 345/2023-38

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 49 080 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 600 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 600 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 35 480 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 695,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 927,73 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 684,82 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 084,82 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 262,03 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 476 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 600 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 35 480 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 695,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 927,73 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 684,82 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 084,82 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 262,03 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 476 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 49 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 695,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 927,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 684,82 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 262,03 Kč od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti právnická osoba, a to na základě Smlouvy o úvěru číslo kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 2 407 Kč a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 480 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši 19 262,03 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 422,79 Kč, úhradu za služby v celkové výši 14 395,18 Kč, smluvní pokutu ve výši 14 000 Kč, úrok z úvěru vyčíslený od datum do datum z dlužné jistiny ve výši 5 927,73 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 262,03 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do datum ve výši 3 695,70 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z celkové částky 20 684,82 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 262,03 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 422,79 Kč, od datum do zaplacení.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle (dále jen ). V souladu s ustanovením proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

5. Z předložené písemné Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 4 500 Kč, tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 46 480 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující měsíční splátku pak vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předložený Předpis splátek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil postupně pouze částku v celkové výši 11 400 Kč, jak bylo doloženo přehledem úhrad žalovaného, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Právní předchůdkyně žalobkyně proto z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila svého smluvního oprávnění požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení s předloženým seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení pevného úroku z úvěru ve výši 2 407 Kč a poplatků v souhrnné výši 19 073 Kč (12 250 Kč + 2 323 Kč + 4 500 Kč), tzn. že tyto náklady spotřebitelského úvěru v celkové částce 21 480 Kč činí 85,92 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci přesahuje 85 % výše poskytnuté částky)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem žalobkyně, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.

8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 46 480 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 25 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z předloženého přehledu úhrad žalovaného vyplývá, že žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 11 400 Kč (3 400 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 1 000 Kč + 5 000 Kč). Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (25 000 Kč) a částkou žalovaným zaplacenou (11 400 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 13 600 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, ať již ve výši 3 695,70 Kč, kapitalizovaného za dobu do datum, nebo dále běžícího z částky 20 684,82 Kč od datum do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to v uplatněné výši 11,75 % ročně, pouze z částky 13 600 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Za předpokladu, že toto oznámení bylo žalovanému prostřednictvím pošty odesláno téhož dne, tj. dne datum (úterý), bylo v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručeno žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (pátek). Dnem datum tak nastala splatnost dluhu a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 13 600 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v daném případě obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou 49 080 Kč a přiznanou částkou 13 600 Kč ve výši 35 480 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 3 695,70 Kč, vypočítaný za období do datum a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 15 % ročně z jistiny 19 262,03 Kč, uplatněný za období od datum do datum v kapitalizované částce 5 927,73 Kč a dále za období od datum jako smluvní úrok běžící do zaplacení. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 684,82 Kč za období od datum do datum a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání tohoto zákonného úroku z prodlení za období od datum do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku 13 600 Kč, tj. z částky 7 084,82 Kč (20 684,82 Kč – 13 600 Kč).

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného převyšuje úspěch žalobkyně. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. V daném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 476 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 907 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 2 383 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 476 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.