Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 282/2023-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 46 633,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 813,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 813,57 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 21 188,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 001,87 Kč od 28. 7. 2023 do 18. 12. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 188,30 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, částky 4 261,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 261,43 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení, částky 3 163,41 Kč, částky 442,99 Kč, částky 864 Kč a částky 900 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 813,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 813,57 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 21 188,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 001,87 Kč od 28. 7. 2023 do 18. 12. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 188,30 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, částky 4 261,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 261,43 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení, částky 3 163,41 Kč, částky 442,99 Kč, částky 864 Kč a částky 900 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 633,70 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 962,76 Kč. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 19. 12. 2022. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 37 001,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 261,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 163,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku ve výši 442,99 Kč, poplatky ve výši 864 Kč, dílčí poplatky ve výši 900 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 001,87 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 261,43 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 18. 11. 2019. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 1 058,76 Kč včetně pojištění. Roční úroková sazba činila 20,20 %, RPSN 23,84 %.
5. Ze žádosti o úvěr žalovaného ze dne 18. 11. 2019 soud zjistil, že tento má učňovské vzdělání, bydlel ve vlastní nemovitosti, byl svobodný s družkou, pracoval jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 20 066 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 40 000 Kč, ostatní nezbytné náklady žalovaného měly být 0 Kč, počet příjmů domácnosti měl být 1. Žalovaný neměl mít jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy. Výše požadovaného úvěru měla činit 40 000 Kč.
6. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 11. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý průměrný příjem za posledních 3 měsíce 20 066 Kč, celkový výdělek měl být za posledních 12 měsíců 218 621 Kč čistého.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, součást elektronického spisu, soud zjistil, že žalovaný měl mít u žalobkyně jiné čtyři úvěry s celkovými ve výši měsíční splátkami 6 894,64 Kč.
8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 21 -23 soud zjistil, že žalobkyně využila při zkoumání úvěruschopnosti své matematické modely pro výdajovou stránku, konkrétně částku životního minima a normativních nákladů na bydlení.
9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek ke dni 31. 10. 2019 činil – 29 084,22 Kč, konečný zůstatek ke dni 30. 11. 2019 na tomto účtu činil – 35 108,15 Kč, roční kreditní obrat činil 693 087,18 Kč a roční debetní obrat činil 720 385,55 Kč. Z tohoto účtu soud také zjistil, že žalovaný pobíral blíže neurčené dávky z úřadu práce ve výši 3 335 Kč, 7 600 Kč, 12 800 Kč a 6 486 Kč, mzdu od právnická osoba ve výši 15 344 Kč a nemocenskou od obec správy sociálního zabezpečení ve výši 1 988 Kč.
10. Z platební historie ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč dne 18. 11. 2019 a to bezhotovostně. Žalovaný za období od 16. 12. 2019 do 18. 7. 2022 pak uhradil na splátkách dle Smlouvy celkem částku 24 186,43 Kč.
11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 12. 2022, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila ke dni 19. 12. 2022 poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 4. 1. 2023 činila 43 156,90 Kč.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 8. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 735,45 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
13. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
14. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
15. Dne 18. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr splácet včetně úroků a případných poplatků formou pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 1 058,76 Kč včetně pojištění. Žalovaný načerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 40 000 Kč dne 18. 11. 2019. Čerpání proběhlo bezhotovostním převodem. Soud zjistil, že žalovaný do podání žaloby uhradil žalované za období od 16. 12. 2019 do 18. 7. 2022 na poskytnutý úvěr celkem částku 24 186,43 Kč. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 24. 11. 2023 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak tato tvrzení podložila pouze žádostí o úvěr, výpisem z účtu žalovaného za jeden měsíc a potvrzením o příjmech žalovaného za posledních 12 měsíců. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalovaného, když není zřejmé, z čeho měl plnou zbylý příjem domácnosti ve výši 19 933 Kč. Ve výpisu z účtu sice vyplývá, že žalovaný byl beneficient nějakých dávek, avšak není zřejmé jakých. Ohledně výdajové stránky žalobkyně vycházela z dat z ČSÚ a dat životního minima a normativních nákladů na bydlení, konkrétně z částky 6 395,21 Kč (č.l. 19 a č.l. 21), sám žalovaný deklaroval své ostatní náklady na 0 Kč. Žalobkyně přitom identifikovala další závazky žalované, i když interní. Použití statistických údajů pro zkoumání výdajů žalovaného se tak jeví jako silně nevhodné a není ani zřejmé, s jakými částkami žalovaný skutečně disponoval a jaké vynakládal. Nelze také přehlédnout, že bilance běžného účtu žalovaného byla před čerpáním úvěru záporná. Z předložených podkladů tak nebylo možno posoudit, jestli tyto alespoň rámcově lze považovat za odpovídají realitě a to s přihlédnutím k cenám energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti zejména na výdajové straně. Žalobkyně následně úvěr zesplatnila ke dni 19. 12. 2022 a skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 2. 8. 2023 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
22. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
25. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU číslo a nález FA/SR/SU číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela toliko ze svých interních modelů, jež nijak neověřovala. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalovaného vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
26. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 40 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 24 186,43 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 15 813,57 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 18. 12. 2023. Nejpozději dne 19. 12. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k sazbě požadované v žalobě.
27. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 15 813,57 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 21 188,30 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.