Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 334/2023-40
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 52 295,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 718 Kč s úrokem z prodlení z částky 33 718 Kč ve výši 15 % p.a. od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 618 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 718 Kč s úrokem z prodlení z částky 33 718 Kč ve výši 15 % p.a. od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 618 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 11. 8. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 52 295,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 22. 11. 2021 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, právnická osoba anonymizována tři slova smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž mu tato společnost poskytla částku 52 060 Kč (kupní cena zboží). Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (úrokem ve výši 25,24 % p.a.) a sjednaným pojištěním schopnosti splácet úvěr v 48 měsíčních splátkách po 1 871 Kč, počínaje prosincem 2021 Celkem se zavázal splatit 89 808 Kč, z čehož částka 83 184 Kč připadala na úvěr a částka 6 624 Kč na pojistné. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně z tohoto důvodu dluh z úvěrové smlouvy ke dni 28. 2. 2023 zesplatnila. Na dluh žalovaný uhradil celkem 18 342 Kč. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 44 352,55 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 2 740,87 Kč, nesplacených poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 414 Kč, nesplacených poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 244,21 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS, bankovních i nebankovních registrech. Sám žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Výdaje pak specifikoval částkou 4 000 Kč na domácnost + 10 000 Kč další finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.). Svůj příjem ani výdaje však žalovaný nedoložil.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 29. 12. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 19. 12. 2023).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 3. 2023 a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne 29. 3. 2023.
4. Ze Žádosti/ Smlouvy o klasickém úvěru číslo z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že smlouva o úvěru byla dne 22. 11. 2021 uzavřena mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována tři slova, která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 52 060 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 25,24 % p.a. v 48 měsíčních splátkách po 1 871 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal splatit částku 83 184 Kč. Žalovaný zároveň uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jako čistý měsíční příjem ze zaměstnání uvedl částku 30 000 Kč, jako výdaje domácnosti částku 4 000 Kč a další finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod. ve výši 10 000 Kč).
Dopisem ze dne 25. 1. 2023 právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru, z důvodu prodlení se splácením úvěru, odstoupil s tím, že úvěr se stal ke dni 28. 2. 2023 splatným v celém rozsahu. K tomuto datu činila dlužná částka 48 167 Kč.
Čerpání úvěru a rozsah jeho splácení žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu.
5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným. Nepředložila však žádné listin y faktické příjmy a výdaje žalovaného dokládající (např. potvrzení zaměstnavatele, výpis z běžného účtu žalovaného, nájemní smlouvu apod.). Příjmy a výdaje žalovaného tak zůstaly zcela nedoložené. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (žalobkyně nepředložila žádné listin y osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Výdaje a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 33 718 Kč (poskytnutých 52 060 Kč mínus zaplacených 18 342 Kč). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. , a to od 1. 3. 2023, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci pouze co do 28 %). Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 092 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 3 220 Kč (§ 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 2 092 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 12 921,50 Kč, ze kterých 28 % představuje částka 3 618 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.