Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
22 C 300/2022-84
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o 46 089,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 019,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 019,57 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 069,54 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 782,67 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 646,64 Kč, úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 44 375,11 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 14 355,54 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 461 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 019,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 019,57 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 069,54 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 782,67 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 646,64 Kč, úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 44 375,11 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 14 355,54 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 461 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 089,11 Kč s příslušenstvím. Aktivní legitimaci odůvodnila nabytím pohledávky od původní věřitelky právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o příjmení půjčce číslo (dále jen„ smlouva“), dle které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem 14,90 % ročně a poplatky v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 082 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, ten však řádně a včas nesplácel splátky úvěru, přistoupila tak k zesplatnění úvěru dne datum Celkem žalovaný na dluh uhradil 19 980,43 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 44 375,11 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 3 782,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 646,64 Kč a dlužných poplatků 1 714 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok 14,9 % ročně z částky 44 375,11 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 375,11 Kč od datum do zaplacení. Ani přes předžalobní upomínku žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR, banka porovnávala příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a nezjistila skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne datum, Přílohy číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. 2018 číslo, Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo na žalobkyni.
4. Z listin y nazvané jako Návrh na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr 50 000 Kč s 84 měsíčními splátkami po 1 082 Kč a úrokem 14,9 % ročně. Uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán jako administrativní pracovník u zaměstnavatele G4A cash solutions s příjmem 36 000 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů má 4 206 Kč. Úvěr požadoval čerpat převodem na účet č. bankovní účet.
5. Z listin y nazvané jako Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba přijala návrh žalovaného a zavázala se mu poskytnout úvěr dle parametrů uvedených v návrhu.
6. Z listin y nazvané jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že Raiffeisenbank a.s vycházela při poskytnutí úvěru s informací od žalovaného, a to z příjmů, které deklaroval v žádosti ve výši 36 000 Kč a kontrolou v databázích a interním scoringem. Ze záznamu vyhodnocení kontrol bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován datum, přičemž na subjekt nebyly nalezeny negativní informace, a to v interní databázi, příjmení, BRKI, jeho doklad nebyl neplatný dle databáze MV ČR.
7. Z listin y nazvané jako Souhrnný výpis pohybů na účtě bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr 50 000 Kč a uhradil 19 980,43 Kč.
8. Z listin y nazvané jako Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalovanému, že úvěr číslo byl zesplatněn a má jej okamžitě uhradit.
9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a seznamu odeslaných zásilek z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce číslo.
10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které mu předchůdkyně žalobkyně poskytla 50 000 Kč na jeho účet, které se zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 1 082 Kč a úrokem 14,9 % ročně. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán jako administrativní pracovník u zaměstnavatele G4A cash solutions s příjmem 36 000 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů má 4 206 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 19 980,43 Kč. Poprvé byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum, která byla odeslána na adresu žalovaného téhož dne. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy a výdaje žalovaného z žádosti o úvěr nevyplývá, že by skutečnosti uvedené žalovaným předchůdkyně žalobkyně nějakým způsobem ověřovala. Lustrace v databázích bez negativního výsledku sama o sobě nestačí k závěru o tom, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal celkem 50 000 Kč a uhradil pouze 19 980,43 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 30 019,57 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o zesplatnění ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, soud určil přiměřenou lhůtu k plnění dlužné částky v délce 15 dnů a to po zohlednění výše dlužné částky, u níž by bylo nepřiměřeně přísné stanovit dřívější splatnost. Do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
23. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 461 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 2 305 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 1 844 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.