Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 363/2023-24

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 10.012,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 3.012,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.195 Kč od 24.10.2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 752,20 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 3.012,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.195 Kč od 24.10.2022 do zaplacení zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 752,20 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení 10.012,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, žalobkyni dosud nevrátila. Žalobkyně se taktéž domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.030 Kč, poplatku„ Presto“ ve výši 165 Kč, jakož i smluvní pokuty ve výši 817,90 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 10.012,90 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil na datum jednání, k němuž se žalobkyně a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud proto dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ”), jednal v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Dne datum měli účastníci řízení uzavřítu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Soud má za prokázané, že žalobkyně v tento den, tj. datum, poskytla žalované prostřednictvím bankovního převodu peněžní prostředky výši 7.000 Kč.

6. Soud však nemá za prokázané, že ověřený měsíční příjem žalované skutečně činí 47.553 Kč, jak je uvedeno na listinách označených jako Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti.

7. Soud vyzval žalobkyni e-mailem ze dne datum, aby mu ve stanovené lhůtě předložilay, z nichž bude ověřený měsíční příjem žalované vyplývat. Žalobkyně ovšem na tento e-mail nijak nereagovala, pročež soud ve věci nařídil jednání. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby ji soud při jednání poskytl poučení dle o nutnosti označení a předložení důkazu, z něhož bude ověřený měsíční příjem žalované vyplývat.

8. Lze shrnout, že soud má toliko za prokázané, že žalobkyně dne datum poskytla žalované bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, avšak soud již nemá za prokázané, že by ověřený měsíční příjem žalované činil 47.553 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

10. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Z předložených listin nikterak nevyplynulo, že by žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky.

13. Skutečnost, že žalobkyně na předložených listinách uvedla, že ověřený měsíční příjem žalované činí 47.553 Kč, aniž by současně soudu předložila listinné podklady, z nichž přitom vycházela, nepostačuje k učinění závěru, že měsíční příjem žalované opravdu dosahuje zmíněné částky, potažmo k učinění k závěru, že žalobkyně řádně a pečlivě posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky.

14. Pakliže žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že žalobkyně jednala v rozporu s  ZSÚ, a že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.

15. Právě uvedené znamená, že jestliže žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu k bezdůvodnému obohacení ve výši 7.000 Kč, které je žalovaná povinna vydat, neboť se o částku v této výši obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaná nebyla povinna peněžní prostředky, o něž se obohatila, vydat.

16. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. , plyne, že samotný , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

17. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna částku ve výši 7.000 Kč žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu – nikoliv však dříve.

19. Pokud se žalobkyně již nyní domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení z částky ve výši 9.195 Kč, domáhala se tohoto nároku s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ předčasně a tedy i nedůvodně.

20. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, když soud vezme v potaz, kdy byla dotyčná částka žalované poskytnuta, aby žalobkyni dlužnou částku ve výši 7.000 Kč zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.000 Kč, jež koresponduje výši bezdůvodného obohacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Výrokem I. soud zamítl žalobu co do částky 3.012,90 Kč, když zaplacení této částky se žalobkyně s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru domáhala nedůvodně, když žádný poplatek za poskytnutí peněžních prostředků a ani smluvní pokuta nebyly sjednány, jakož i zamítl veškerý uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná ještě není v prodlení se splácením peněžitého dluhu ve výši 7.000 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 752,20 Kč, přičemž tato částka představuje 39,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „”) z tarifní hodnoty ve výši 7.817,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle , z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

24. Podle soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti (viz nákladový výklad) určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.