Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 302/2023-60
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 42 483,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku
a) částku 22 868 Kč,
b) částku 48 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.
II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 22 868 Kč, b) částku 48 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. II. Ve zbytku se žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení:
částky 36 244,26 Kč z titulu dlužné jistiny ze smlouvy o poskytnutém revolvingovém úvěru,
úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení,
částky 5 289,11 Kč, kterou podle žalobkyně tvoří nesplacený smluvní úrok ve výši 3 850,16 Kč, nesplacené poplatky ve výši 838,95 Kč za pojištění odpovědnosti splácet úvěr a nesplacených poplatků ve výši 600 Kč za odeslání upomínek;
kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 123,42 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 36 244,26 Kč od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023;
úroku ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení;
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč;
smluvní pokuty ve výši 6 239,57 Kč;
úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 239,57 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně, tj. právnická osoba anonymizována tři slova jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu (dále jen„ anonymizována dvě slova“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Úvěruschopnost žalovaného příjmení jméno prověřovala v interních a externích databázích, u třetích subjektů a dále v registru SOLUS. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a sjednanou úrokovou sazbou 23,76 % ročně. Celkem žalovaný vyčerpal částku 46 658 Kč, kterou podle doplnění žaloby (č. l. 22) tvoří částka 30 000 Kč, již žalovaný čerpal, částka 16 368 Kč užitá na úhradu nedoplatku za předchozí finanční produkt a částka 290 Kč, jíž tvoří 10 účtovaných poplatků po 29 Kč. V žalobě žalobkyně uvádí, že žalovaný uhradil jen částku v celkové výši 23 500 Kč. Protože porušil svou smluvně převzatou povinnost hradit měsíční splátky úvěru řádně a včas, anonymizována dvě slova prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 28. 2. 2023 anonymizována dvě slova postoupila sovu pohledávku za žalovaným z popsané smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených v bodě 1. výše.
3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.
I. Skutková zjištění soudu
4. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) na základě dokazování učinil následující skutkový závěr. U každého z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.
5. (Rámcová smlouva o bankovních produktech) Žalovaný a anonymizována dvě slova dne 14. 11. 2021 podepsali rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo na jejímž základě bylo žalovanému mimo jiné zřízeno internetové bankovnictví a sjednány platební služby (rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo na č. l. 26).
6. (Smlouva o revolvingovém úvěru) Následně žalovaný a anonymizována dvě slova jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Za tímto účelem byl žalovanému poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 23) a informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 25). Žalovaný dne 14. 11. 2021 podepsal žádost o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a přihlášku k pojištění pro revolvingový úvěr. Žádal o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a úrokem 23,76 % ročně. Současně podal přihlášku k pojištění své schopnosti splácet daný úvěr s měsíční úhradou za pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. V žádosti se zmiňuje též zmiňuje poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč měsíčně a zmiňuje se zde i oprávnění příjmení jméno účtovat náklady ve výši 600 Kč spojené s vymáháním splatného dluhu žalovaného a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou se dostane žalovaný do prodlení (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru a přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr na č. l. 28). Přílohou smlouvy o revolvingovém úvěru byly specifické podmínky čerpání částky 20 060 Kč (specifické podmínky číslo na č. l. 30 verte). Žádost o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a přihlášku k pojištění pro revolvingový úvěr anonymizována dvě slova akceptovala, což žalovanému oznámila v dopise ze dne 22. 11. 2021 (dopis ze dne datum na č. l. 35).
7. (Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného) Za účelem posouzení své úvěruschopnosti žalovaný do žádosti o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru uvedl, že podniká v oblastí obchodu a služeb pod IČO. Dále zde uvedl, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 60 000 Kč, celkový příjem jeho domácnosti je 80 000 Kč, celkové náklady jeho domácnosti činí 15 000 Kč a splátky dosavadních závazků činí 20 000 Kč měsíčně. Dále dal v uvedené žádosti souhlas s tím, aby za účelem posouzení jeho úvěruschopnost anonymizována dvě slova jím sdělené údaje (např. údaje o jeho příjmu) ověřila v interních a externích databázích, u třetích subjektů (např. zaměstnavatele) a v registru SOLUS (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 28). Jinou než předloženou dokumentací k posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně podle tvrzení žalobkyně nedisponuje (vyjádření žalobkyně na č. l. 18).
8. (Čerpání úvěru a částka, kterou žalovaný vrátil) Žalovaný postupně úvěr čerpal a od anonymizována dvě slova obdržel 30 000 Kč (položka„ fin.ve prosp.klt“ v historii čerpání úvěru) a částka 16 368 Kč byla užita na nedoplatek žalovaného z předešlého čerpání částky 20 060 Kč ze specifického čerpání této částky (položka„ převod hellopay nákupu číslo“ v historii čerpání úvěru) (historie čerpání úvěru, č. l. 36). Celkem tedy žalovaný obdržel 46 368 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku v celkové výši 23 500 Kč.
9. (Odstoupení od úvěrové smlouvy) BNP Paribas žalovanému odeslala dopis ze dne 25. 1. 2023, v němž mu oznámila, že odstupuje od úvěrové smlouvy pro jeho prodlení se splácením úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (odstoupení od úvěrové smlouvy na č. l. 38).
10. (Postoupení pohledávek na žalobkyni) Ve dnech 14. 3. 2023 a 16. 3. 2023 BNP Paribas a žalobkyně podepsaly smlouvu o postoupení pohledávek. Mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka BNP Paribas za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 39 a její příloha na č. l. 49). Úhradu za postoupení pohledávek žalobkyně zaplatila (potvrzení o provedení transakce na č. l. 50). Postoupení pohledávky žalovanému oznámila BNP Paribas dopisem ze dne 29. 3. 2023 odeslaným dne 30. 3. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51 a podací lístek na č. l. 52). Rovněž žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 29. 3. 2023 informovala o postoupení pohledávky a současně jej vyzvala k úhradě jeho dluhu odpovídajícímu postoupené pohledávce (dopis ze dne 29. 3. 2023 na č. l. 53).
11. (Úkon za účelem vymožení dluhu a předžalobní výzva) Za účelem vymožení pohledávky dne 3. 5. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému obyčejný dopis, v nějž jej upomínala o úhradu (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky na č. l. 55). Dopisem ze dne 3. 5. 2023 jej informovala o předání případu do advokátní kanceláře se současným apelem na úhradu dluhu (dopis ze dne 3. 5. 2023 na č. l. 54). Žalobkyně následně žalovanému zaslala dne 30. 6. 2023 předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 56 a podací lístek na č. l. 57). Ani předžalobní výzva však žalovaného nepřiměla k žádné další platbě.
II. Hodnocení soudu
12. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “), a v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění).
13. Svou pohledávku za žalovaným příjmení jméno postoupila na žalobkyni v souladu s § 1879 a následujícími občanského zákoníku , což bylo žalovanému oznámeno. Požadovat po žalovaném úhradu jeho dluhu je tedy oprávněna žalobkyně.
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:
(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (spisová značka SbNU 334); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo CA Consumer Finance proti jméno příjmení a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).
16. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015 -39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).
17. Žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru tíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena, a ohledně prokázání toho, na základě jakých skutečností byla úvěruschopnost posouzena (srov. bod 19. výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
18. Soud vyhodnotil, že anonymizována dvě slova jako právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného.
19. anonymizována dvě slova si před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru od žalovaného nechala sdělit výši jeho čistého měsíčního příjmu z podnikání (60 000 Kč), celkové příjmy jeho domácnosti (80 000 Kč měsíčně), celkové pravidelné jeho domácnosti (15 000 Kč měsíčně) a výši splátek jeho dosavadních finančních závazků (20 000 Kč měsíčně). Jak bylo výše rozebráno, náležité zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se nemůže omezit na vyžádání údajů od spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, nýbrž je nutno tyto údaje třeba též ověřit. anonymizována dvě slova sice získala souhlas od žalovaného, aby si i tyto údaje ověřila u třetích subjektů, nicméně žalobkyně ani netvrdí, že by k takovému ověření došlo, natož aby v daném směru nabídla důkaz. Žalobkyně podrobně popsala postup zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž ověřování údajů o jeho příjmech a výdajích do tohoto postupu nezahrnula. Soud tedy vychází z toho, že údaje o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti ověřovány nebyly. Získání souhlasu s ověřením jím uvedených údajů nepostačuje a za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti je tyto údaje třeba skutečně ověřit. Takové údaje je v případě podnikatele možno ověřit např. výpisy z jeho účtu nebo z jeho podaných daňových přiznání či jeho účetních evidencí, jsou-li vedeny podrobně a řádně. Údaje o pravidelných příjmech a výdajích zájemce o spotřebitelský úvěr patří mezi základní a současně nejvýznamnější informace pro posouzení úvěruschopnosti. Bez nich si nelze učinit plastický obraz o finanční situaci žadatele o úvěr a řádně vyhodnotit jeho schopnost úvěr splácet. Tyto údaje je tak třeba ověřit, aby poskytovatel úvěru měl obrázek o finanční situaci žadatele o úvěr byl hodnověrný. Protože rozebrané údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovány nebyly, nebyla řádně splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost.
20. Žalovaný dal souhlas k tomu, aby jej anonymizována dvě slova prověřila v rejstříku SOLUS. Ani lustrace spotřebitele v insolvenčním rejstříku, registru BRKI (bankovním registru klientských informací), NRKI (nebankovním registru klientských informací) či registru SOLUS nemůže nahradit ověření výše pravidelných příjmů a výdajů žadatele o úvěr. I kdyby tedy došlo k lustraci žalovaného ve zmíněných registrech a rejstřících, jak tvrdí žalobkyně, nic to nemění na tom, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena již z toho důvodu, že nebyly ověřeny údaje, které žalovaný sdělil o svých příjmech a výdajích.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně platném znění platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Posuzovaná smlouvy o úvěru byla podepsána před 28. 5. 2022. Aktuálně účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se od jeho znění účinného do 28. 5. 2022 liší v druhé větě daného ustanovení (Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. – znění účinné od 29. 5. 2022; Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. – znění účinné do 28. 5. 2022). Novelizační zákon č. 96/2022 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení k rozebírané změně zákona o spotřebitelském úvěru. Předmět novelizované úpravy je především procesní povahy (povinnost soudu hledět k neplatnosti z úřední povinnosti) a jako taková se tedy novelizovaná úprava může uplatnit i na smlouvy uzavřené před její účinností, jde-li o postup soudu po účinnosti novely. S ohledem na především procesní charakter úpravy nejde o porušení principu právní jistoty, který tvoří součást požadavků na materiální právní stát.
24. Dodat lze, že povinnost soudu přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nezkoumání úvěruschopnosti byla dána i za účinnosti úpravy v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, a to s ohledem na nutnost náležité implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“).
25. Podle čl. 8 odst. 1 zmíněné„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), platí: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
27. Čistě jazykový výklad § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022 doplněný argumentem a contrario (tj. výklad, že soud nemůže přihlížet k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti, ale může tak činit jen k námitce spotřebitele uplatněné ve lhůtě 3 let od podpisu smlouvy) by byl v rozporu s čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje zásadě efektivity práva Evropské unie (viz bod 36 rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK). Bránil by totiž účinné ochraně spotřebitele. Na základě čl. 8 a čl. 23 dané směrnice musí vnitrostátní soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (bod 46 rozsudku Soudního dvora ve věci OPR- právnická osoba proti GK). Vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o spotřebitelském úvěru, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016 ve věci C číslo příjmení a příjmení, bod 79). Není-li možný eurokonformní výklad ustanovení vnitrostátního práva, pak je povinností soudu ponechat nepoužité ustanovení vnitrostátního práva odporující právu Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 3. 1978 ve věci číslo anonymizováno, bod 24). S ohledem na nezbytnost upřednostnit eurokonformní výklad a povinnost soudu neaplikovat ustanovení vnitrostátního předpisu, který odporuje právu Evropské unie, byla dána i za úpravy účinné do 28. 5. 2022 povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru založené porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Ostatně i podle Ústavního soudu nebylo možno § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 aplikovat v tom smyslu, že by k neplatnosti smlouvy o úvěru mohl soud přihlédnout jen k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí lhůtě (body 20. a 21. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ).
28. K neplatnosti posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobené porušením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tudíž soud přihlédl z úřední povinnosti.
29. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz):„ Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“
30. Protože nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, má žalobkyně právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkovou částku 46 368 Kč (30 000 Kč bylo čerpáno na účet žalovaného a 16 368 Kč bylo užito na nedoplatek z předchozího finančního produktu). Žalobkyně tvrdí, že žalovanému byla poskytnuta částka 46 658 Kč, kterou vedle výše zmíněných 30 000 Kč + 16 368 Kč mají tvořit poplatky ve výši 290 Kč za rezervaci úvěrových zdrojů (10 poplatků po 29 Kč). Pro neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru není možné účtovat poplatky touto smlouvou upravené, mezi něž patří i poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů. Fakticky tak byla žalovanému poskytnuta částka 46 358 Kč (30 000 Kč + 16 368 Kč). Žalovaný zaplatil 23 500 Kč. Je tak povinen žalobkyni zaplatit 22 868 Kč (46 358 Kč – 23 500 Kč) podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na jistině požaduje v žalobě 36 244,26 Kč, v částce 13 376,26 Kč (36 244,26 Kč – 22 868 Kč) je tak její požadavek neoprávněný (II. výrok tohoto rozsudku, v němž jsou zahrnuty i další neoprávněné požadavky, k nim viz body 36. a 38. níže)
31. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst:„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)
32. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. spisová značka, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. spisová značka. V posuzované věci se tak splatnost u povinnosti vrátit jistinu nastane až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyni tudíž ke dni rozhodnutí soudu nenáleží žádný úrok z prodlení (II. výrok tohoto rozsudku, který dopadá i na další žalobní požadavky, k nim viz body 36. a 38. níže).
33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou, nýbrž jen po splátkách rozložených v určité době, či dokonce že není v současnosti schopen splácet vůbec (viz bod 17. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. spisová značka). Při řešení otázky důkazního břemene mezi stranami lze vyjít z tzv. Rosenbergovy teorie dělení důkazního břemene, označované jako teorie analýzy norem, která je i současnou civilistickou doktrínou považována za primární a odpovídající procesním pravidlům obsaženým v účinném občanském soudním řádu . Základní pravidlo dělení důkazního břemene vycházející z této teorie stanoví, že procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020 čj. číslo jednací). jméno obsažená v § 87 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru („ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“) je v části, která se týká určení doby vracení jistiny, a to tak že má jít o dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, příznivá k samotnému spotřebiteli. Jde totiž o normu, která modifikuje povinnost platit ve prospěch spotřebitele tak, že ji rozkládá v čase. Je tudíž na samotném spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které podporují závěr, že dlužnou jistinu není schopen splatit najednou. Půjde především o skutečnosti týkající se příjmu spotřebitele a jeho celkových sociálních a majetkových poměrů (srov. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), tj. skutečnosti, o kterých ví nejlépe jen sám spotřebitel a o nichž má právě spotřebitel nejlepší možnost nabídnout důkazy.
34. Žalovaný v řízení ani netvrdil, natož aby prokázal, že v jeho možnostech není dlužnou jistinu zaplatit najednou, resp. že doba přiměřená jeho poměrům by vyžadovala splátkování dlužné jistiny. Za této situace soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit částku 22 868 Kč do 3 dnů do právní moci rozsudku. Jde současně o lhůtu, jejíž délka odpovídá lhůtě k plnění pravidelně určované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
35. Žalobkyně za účelem vymožení své pohledávky zaslala žalovanému dopis ze dne 3. 5. 2023, v němž jej upomínala o úhradu. Náklady spojené s uplacením pohledávky jsou podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky. Výše nákladů za odchozí dopis 48 Kč, kterou žalobkyně požaduje, odpovídá vnitrostátnímu poštovnému a nákladům na obálku, papír, tisk a zpracování daného dopisu. Z tohoto důvodu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit 48 Kč (I. výrok písm. b) tohoto rozsudku)
36. Pro neplatnost posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá oporu v právu žalobní požadavek na úhradu smluvních úroků, smluvní pokuty, jakož i smlouvou upravených poplatků, včetně poplatku za odeslání upomínky.
III. Závěr
37. Z výše uvedených důvodů je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit
částku 22 868 Kč z titulu dlužné jistiny a
částku 48 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.
38. Žaloba je naopak nedůvodná v požadavku na zaplacení
částky 13 376,26 Kč z titulu dlužné jistiny (bod 30. výše);
úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od datum do zaplacení (bod 36. výše),
částky 5 289,11 Kč, kterou tvoří nesplacený smluvní úrok ve výši 3 850,16 Kč, nesplacené poplatky ve výši 838,95 Kč za pojištění odpovědnosti splácet úvěr a nesplacené poplatky ve výši 600 Kč za odeslání upomínek (bod 36. výše);
kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 123,42 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 36 244,26 Kč od datum do datum (bod 36. výše);
úroku ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od datum do zaplacení (bod 36. výše);
smluvní pokuty ve výši 6 239,57 Kč (bod 36. výše);
úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 239,57 Kč od datum do zaplacení (bod 36. výše).
IV. Náklady řízení
39. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
40. Úspěšná byla žalobkyně v částce 22 916 Kč (22 868 Kč + 48 Kč).
41. příjmení, jíž se žalobkyně domáhala (ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni datum), dosáhla výše 59 784,07 Kč a skládá se z těchto položek:
částky 36 244,26 Kč z titulu dlužné jistiny ze smlouvy o poskytnutém revolvingovém úvěru,
částky 5 152,01 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od datum do datum (5 152,01 Kč ≐ (36 244,26 Kč × číslo × 0,15) + (36 244,26 Kč × číslo × 0,15), kde 306 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 365 je počet dní v nepřestupném roce; 40 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 366 je počet dní v přestupném roce a 0,15 představuje úrok 15 % ročně);
částky 5 289,11 Kč, kterou tvoří nesplacený smluvní úrok ve výši 3 850,16 Kč, nesplacené poplatky ve výši 838,95 Kč za pojištění odpovědnosti splácet úvěr a nesplacených poplatků ve výši 600 Kč za odeslání upomínek;
kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 123,42 Kč;
částky 4 198,73 Kč, jakožto úroku ve výši 15 % ročně z částky 36 244,26 Kč od datum do datum (4 198,73 Kč ≐ (36 244,26 Kč × číslo × 0,15) + (36 244,26 Kč × číslo × 0,15), kde 242 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 365 je počet dní v nepřestupném roce; 40 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 366 je počet dní v přestupném roce a 0,15 představuje úrok 15 % ročně);
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč;
smluvní pokuty ve výši 6 239,57 Kč;
částky 488,97 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 239,57 Kč od datum do datum (488,97 Kč ≐ (6 239,57 Kč × číslo × 0,15) + (6 239,57 Kč × číslo × 0,15), kde 143 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 365 je počet dní v nepřestupném roce; 40 je počet dní v období od datum včetně do datum včetně; 366 je počet dní v přestupném roce a 0,15 představuje úrok 15 % ročně);
42. V převážné míře tak byl úspěšný žalovaný. Žalobkyně byla úspěšná z 38,33 % (≐ 22 916 Kč / 59 784,07 Kč), ze zbylých 61,67 % byl úspěšný žalovaný.
43. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení z 23,34 % (61,67 p. b. – 38,33 p. b.). Pro svou naprostou pasivitu žalovaný žádné náklady v řízení nevynaložil. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku se lze odvolat ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna, lze k jejímu vymožení navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.