Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 164/2023-31
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení jméno, advokátem,
se sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 32 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 360 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částce 300 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 18 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 190 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 914,08 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 430,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 140,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně jdoucím z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 360 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částce 300 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 18 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 190 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 914,08 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 430,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 140,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně jdoucím z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 32 760 Kč s příslušenstvím představujícími vypořádané nároky ze smluv o úvěru, které žalovaná uzavřela se společností právnická osoba Žalovaná a uvedená společnost spolu nejprve dne datum uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které uvedená společnost žalobkyni poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úrokem za řádné trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60týdenních splátkách po částce 450 Kč počínaje dnem datum a konče dnem datum. Žalovaná řádně splátky nehradila, na splátky uhradila toliko částku 6 220 Kč. Dále uvedená společnost se žalovanou uzavřela dne datum další smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytla v hotovosti částku 8 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60týdenních splátkách po částce 240 Kč od datum, když poslední splátka byla splatná dne datum Ani v tomto případě žalovaná dluh zcela neuhradila, když ve splátkách zaplatila toliko částku 2 420 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly na základě smlouvy ze dne datum postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzýval.
2. K výzvě soudu žalobkyně k ověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doplnila, že uvedená společnost zjistila, že má žalovaná příjem z invalidního důchodu, je příjemcem státní podpory a k tomu má vedlejší příjmy z brigád ve výši 9 500 Kč. Její výdaje na bydlení jsou 4 600 Kč měsíčně, osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně, další výdaje 1 000 Kč měsíčně, splátky jiných úvěrů činí 1 800 Kč měsíčně; zbývá jí tedy použitelný příjem 4 900 - 6 186 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti zjistila od žalované a ověřila je dokladem o výměře důchodu, složenkami, pracovní smlouvou, výplatními páskami, výdaje ověřila nájemní smlouvou.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den datum, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Po provedeném dokazování, při kterém soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Žalovaná a společnost právnická osoba spolu dne datum uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 15 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po částce 450 Kč od datum do datum. Dne datum žalovaná s uvedenou společností uzavřela další smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta finanční hotovost ve výši 8 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po částce 240 Kč počínaje datum, když poslední splátka byla splatná dne datum. Následně byly pohledávky z obou smluv za žalovanou postoupeny smlouvou ze dne datum na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzval dopisem ze dne datum. Žalovaná na první dluh uhradila částku 6 220 Kč, na druhý dluh uhradila částku 2 420 Kč právnická osoba si před uzavřením úvěrové smlouvy zjistila od žalované informace, které zaškrtla v kartě zákazníka. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem, že hlavním zdrojem jejích příjmů je invalidní důchod, k tomu pobírá státní podporu a má ještě vedlejší příjem ve výši 9 500 Kč. Výdaje na bydlení jsou 4 600 Kč měsíčně, z nich platí ½, osobní výdaje činí 4 000 Kč měsíčně a splácí exekuce ve výši 1 000 Kč měsíčně.
6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než uvedla žalobkyně.
7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu, a to dokonce 2x. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalované, kterou však představoval invalidní důchod a příspěvek státní podpory, když další příjem (z brigády) ve výši 9 500 Kč nebyl již žalovanou u druhé žádosti o úvěr deklarován a žalobkyně ani neprokázala příslušnými listinami, že jeho existenci (i výši) skutečně její právní předchůdkyně ověřila. K posouzení celkové majetkové situace žalované je však potřeba vzít do úvahy nejen příjmovou stránku žalované, ale rovněž její stránku výdajovou, kterou je potřeba rovněž v nezbytném rozsahu prověřit a nespokojit se s pouhým tvrzením žadatele o úvěr. Žalobkyně však v tomto ohledu nenavrhla žádné důkazy, kterými by prokázala, že se poskytovatel úvěru skutečně částkami, které žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, zabýval a tyto částky prověřoval a z čeho. Karta zákazníka a samotné zaškrtnutí dokumentů, které měl mít údajně poskytovatel úvěrů k dispozici, neprokazuje, že tyto dokumenty k dispozici měl a že z nich vyplývají částky, které žalovaná do karty uvedla. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listin y (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože žalobkyně v dané věci neprokázala, že její právní předchůdkyně dostatečně příjmovou a potažmo rovněž výdajovou stránku žalované důkladně prověřila, nemohl soud dospět k závěru, že by v potřebném rozsahu správně vyhodnotila schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet, zvláště za situace, byla-li v případě druhého úvěru žalovaná odkázána již toliko na invalidní důchod a státní podporu. Soud proto dospěl k závěru, že jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacené úvěry v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná, která obdržela na základě absolutně neplatných smluv o úvěru celkem částku 23 000 Kč, uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na oba úvěry pouze částku 8 640 Kč. Jelikož je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravou k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru v případě, že je smlouva o úvěru shledána neplatnou, nárok pouze na vydání nesplacené jistiny a to v době odpovídající možnostem spotřebitele, o níž rozhodne soud v případě sporu o její vrácení. Soud proto v dané věci uložil žalované vrátit dlužnou jistinu úvěru ve splátkách, které sám považoval za přiměřené jejím možnostem s ohledem na zjištěné okolnosti, když žalobkyně v tomto ohledu přes svou neúčast na jednání soudu nemohla dostat poučení soudu o tom, aby případně poskytla tvrzení a důkazy k tomu, že by snad žalovaná byla schopna jistinu úvěru uhradit dříve či ve vyšších splátkách.
15. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu co do jiných (smluvních) nároků žalobkyně, včetně úroku z prodlení, zamítl.
16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř. , kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se jejího splnění domáhat cestou výkonu rozhodnutí či exekuce.