Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 271/2023-94
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 32 204,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Návrh žalobkyně na vrácení části zaplaceného soudního poplatku se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 204,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se zamítá co do zaplacení
-) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 36 526,91 Kč od datum do datum,
-) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 33 391,91 Kč od datum do datum,
-) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 391,91 Kč od datum do datum,
-) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 33 091,91 Kč od datum do datum,
-) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 091,91 Kč od datum do datum,
-) úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 091,91 Kč od datum do datum,
-) úroku ve výši 15 % ročně z částky 32 204,91 Kč od datum do datum,
-) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 204,91 Kč od datum do datum,
-) úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 204,91 Kč od datum do zaplacení,
-) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 204,91 Kč od datum do zaplacení,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 1 707,33 Kč.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení. II. Návrh žalobkyně na vrácení části zaplaceného soudního poplatku se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 204,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se zamítá co do zaplacení -) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 36 526,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 33 391,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 391,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 33 091,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 091,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 091,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku ve výši 15 % ročně z částky 32 204,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 204,91 Kč od [datum] do [datum], -) úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 204,91 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 204,91 Kč od [datum] do zaplacení, -) kapitalizovaného úroku ve výši 1 707,33 Kč. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 204,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum Rámcová smlouva číslo na základě které žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. bankovní účet. Dne datum byl mezi účastníky uzavřen Dodatek číslo k Rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 40 000 Kč. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (zhodnocení tvrzeného příjmu ve výši 45 000 Kč měsíčně – vyjádření z datum) byl žalovanému kontokorent poskytnut. Protože žalovaný čerpaný kontokorent řádně nesplácel, žalobkyně ho k datum zesplatnila. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 32 204,91 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, neboť žalovaný uvedenou částku dne datum uhradil. Soud tedy řízení dle § 96 odst. 2 , 4 o. s. ř. o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil.
4. Společně s částečným zpětvzetím žaloby navrhla žalobkyně, aby jí byla vrácena část soudního poplatku zaplaceného ve výši 1 289 Kč. Soud návrh žalobkyně zamítl, neboť po částečném zpětvzetí žaloby se část zaplaceného soudního poplatku vrací dle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. , tj. snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Přeplatek soudního poplatku po částečném zpětvzetí žaloby však této částky nedosahuje, žalobkyni se tedy nevrací.
5. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
6. Z Rámcové smlouvy číslo z datum, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z Obchodních podmínek, z Dodatku číslo k Rámcové smlouvě číslo z datum včetně Podmínek pro užívání kontokorentu soud zjistil, že tímto dodatkem ze žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovním účtu č. bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázel jej řádně splatit spolu s úroky.
7. Z přehledu čerpání úvěru, splátek a úhrad a z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný kontokorentní úvěr postupně čerpal, ke dni zesplatnění úvěru datum činila vyčerpaná jistina částku 36 526,91 Kč. Ke dni datum na tuto jistinu žalovaný uhradil celkem částku 4 322 Kč. Dne datum pak uhradil částku 2 000 Kč.
8. Z dopisu z datum včetně potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 40 094,24 Kč.
9. Z úvěrové karty a z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že v této zprávě jsou uvedeny pouze kontaktní údaje na žalovaného, seznam žádostí o úvěr a uvedení, že žalovaný má maturitu, je ženatý a je zaměstnán u spol. právnická osoba na hlavní pracovní poměr s příjmy 14 000 Kč, 14 000 Kč a 16 000 Kč, celkem 45 000 Kč.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřena dne datum smlouva o kontokorentním úvěru k bankovnímu účtu č. bankovní účet, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listin y nemá žalobkyně k dispozici. Jediné údaje, které jsou uvedeny na úvěrové kartě, a z nichž žalobkyně vycházela, je označení zaměstnavatele a měsíční příjem. Jednoznačné informace z tohoto výpisu však není možné zjistit, neboť zde je jeden zaměstnavatel uveden na třech řádcích, u všech je uvedeno, že se jedná o hlavní pracovní poměr s příjmem 14 000 Kč nebo 16 000 Kč (z povahy věci je zřejmé, že u jednoho zaměstnavatele není možné být v téže době zaměstnán na tři pracovní smlouvy na hlavní pracovní poměr). Soud tedy údaj o součtu příjmů ve výši 45 000 Kč (správně 44 000 Kč) měsíčně nepovažuje za relevantní, není-li doložen listinami od zaměstnavatele.
16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
19. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ke dni zesplatnění úvěru ve výši 36 526,91 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 6 322 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 30 204,91 Kč, tj. co do jistiny požadované v žalobě. Co do smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
20. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu (mohl pouze přihlédnout k výpisu z bankovního účtu založeného ve spise, ze kterého vyplývá velké množství bankovních pohybů včetně toho, že žalovaný má i jiný bankovní účet u jiné instituce a zřejmě není zcela bez finančních prostředků). Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
21. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 589 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 289 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.