Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 397/2023-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 732 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 492 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
14,75 % ročně z této částky od 5. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 9 240 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 266,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 762,75 Kč, úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 9 772,43 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 9 772,43 Kč od 2. 6. 2023 do 4. 1. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 6 280,43 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 492 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 9 240 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 266,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 762,75 Kč, úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 9 772,43 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 9 772,43 Kč od 2. 6. 2023 do 4. 1. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 6 280,43 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 5. 2021, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 10 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 000 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 2 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 240 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, s poslední splátkou dne 25. 7. 2022. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 6 508 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
2. Dne 17. 1. 2024 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 30. 5. 2021 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, kdy z karty zákazníka se podává, že žalovaná má příjem ze státní podpory, v částce 10 059 Kč, její příjem - vedlejší (brigády, příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu) činí 17 986 Kč, žalovaná předchůdkyni žalobkyně doložila výplatní pásky. Měsíční výdaje žalované činily výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobní výdaje ve výši 12 000 Kč a dále splátky úvěrů ve výši 3 929 Kč. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobkyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 2. 2. 2024 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými, než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 5. 2021 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 18 240 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 304 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
6. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba od března 2019 s čistým příjmem 19 993 Kč měsíčně, má další úvěr, zápůjčku ve výši 6 000 Kč (splátka ve výši 500 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 6 500 Kč, osobní výdaje činí 9 000 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listin u podepsal.
7. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdaná, je spolubydlící, má tři vyživovací povinnosti, je na mateřské (rodičovské) dovolené s příjmem 10 059 Kč měsíčně, její další příjem činí 17 986 Kč, má další úvěr, zápůjčku ve výši 55 000 Kč (splátka ve výši 3 929 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činí 12 000 Kč. Žalovaná měla poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, a dále složenky - příjmy. Žalovaná tuto listin u podepsala. Žalovaná rovněž podepsala dne 31. 5. 2021 listin u - Zařazení zákazníka do pojistného programu.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 23. 6. 2023.
10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 9. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023.
11. Žalobkyně dále předložila dvě poštovní poukázky znějící na částku 10 059 Kč, ze dne 13. 4. 2021 a 12. 5. 2021 (jako odesílatel je označen Úřad práce ČR, adresátem je žalovaná). Dále z výplatní pásky za měsíc leden, únor a březen 2021 znějící na jméno jméno příjmení vyplývá že dotyčnému byla vyplacena mzda od právnická osoba s.r.o. Z čestného prohlášení ze dne 30. 5. 2021 vyplývá, že žalovaná prohlásila, že bydlí ve společné domácnosti s jméno příjmení a přispívá měsíčně na nájem spolumajitelce - jméno celé jméno žalované částkou 5 000 Kč.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 31. 5. 2021 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 10 000 Kč, které se zavázala vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 304 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka, dále žalovaná doložila poštovní poukázky, výplatní pásky. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta celkem částka 10 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr bylo uhrazeno celkem 6 508 Kč. Jelikož soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
21. Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a opomenula prověřit výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně sice v zákaznické kartě uvedla, příjmy a výdaje žalované s tím, že žalovaná předložila poštovní poukázky, z nichž je patrno, že žalované byly ze strany úřadu práce vyplácené státní dávky, nicméně doložené výplatní pásky zní na jméno jméno příjmení, s nímž žalovaná sice sdílela či nadále sdílí společnou domácnost, nicméně je patrno, že se v daném případě nejedná o výlučný příjem žalované. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem nezabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
22. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. Jelikož předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 10 000 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila 6 508 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tj. 3 492 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 3. 1. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (5. 1. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.