Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 74/2023-74

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky ve výši 20 365 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 365 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 365 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 365 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od datum z titulu dluhu žalované z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovanou uzavřela prostředky elektronické komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru na základě registrace žalované na webovém portálu žalobkyně webová adresa, na jejímž základě si sjednali, že žalobkyně na požádání žalované poskytne peněžní prostředky do určité výše dle zvolených parametrů žalovanou, a ten vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí a čerpání úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak měla žalovaná poskytnout i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč převodem na běžný účet žalované

č. bankovní účet. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši

15 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč ve 3měsíčních splátkách do datum, kdy měla být uhrazena poslední splátka. Žalovaná však řádně úvěr nevrátila v dohodnuté lhůtě, kdy uhradila ze svého dluhu částku 9 195 Kč, přičemž tato částka byla použita k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od datum do datum ve výši

6 660 Kč, která byla vypočtena v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), a stejně tak na částečnou úhradu nákladů na vymáhání v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky.

2. Žalovaná projevila s podanou žalobou jednoznačný nesouhlas, když uvedla, že požadované částky jsou bez jakéhokoliv právního důvodu. Následně pak toto své stanovisko dále odůvodnila tím, že žalobkyně od počátku nejednala správně, neboť nijak nezkoumala její bonitu, požadavky žalobkyně pak považovala za rozporné s dobrými mravy, když samotná smlouva byla nepřiměřeně nastavená v její neprospěch jakožto spotřebitele. Podle žalované pak tedy byla smlouva o úvěru uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, v rozporu se ZSÚ a v rozporu se základními principy z hlediska vyváženosti smlouvy. Došlo k porušení spotřebitelských práv žalované ze strany žalobkyně. Ze všech důvodů pak navrhovala žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

3. Žalobkyně k tomuto uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž ani požadavek na zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky není nijak nesouladný s judikaturou a ZSÚ. Předně žalobkyně argumentovala tím, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, když se na její zaměstnání a příjmy dotazovala přímo žalované. Stejně tak se žalované dotazovala na její pravidelné měsíční výdaje. Na základě výplatních pásek od zaměstnavatele žalované právnická osoba, předložených žalovanou v souvislosti se žádostí o úvěr žalobkyně zjistila, že za měsíc červen rok činila čistá mzda žalované 16 009 Kč a za měsíc červenec rok pak 14 880 Kč. Z tohoto pak dovodila žalobkyně, že průměrný čistý měsíční příjem činí 15 445 Kč. Žalovaná tedy v době poskytování úvěru měla zaměstnání a stabilní příjem. Zároveň žalobkyně zjistila z dotazu na žalovanou, že její měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou tvrzené výdaje ve výši 3 500 Kč byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o úvěr (zápůjčku) žalovanou činila 7 873 Kč, vzala žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v úvahu výdaje ve výši částky nezabavitelného minima, přičemž tak měsíčně disponovala podle žalobkyně žalovaná s rezervou 7 572 Kč. Na základě výše uvedeného byla tedy žalované poskytnuta částka úvěru (zápůjčky) ve výši 15 000 Kč, která byla včetně poplatku rozdělena podle odst. 1.4 Smlouvy na tři měsíční splátky ve výši

6 800 Kč, což je částka, která se i s další rezervou vejde do limitu 7 572 Kč. Pokud šlo o jednotlivé upomínky, pak i v tomto případě byla žalobkyně přesvědčená, že postupovala v souladu příslušnými ustanoveními ZSÚ.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Smlouva o zápůjčce ze dne datum prostřednictvím elektronické komunikace na dálku na základě stanoveného odsouhlasení pod PIN kódem číslo, přičemž předmětem zápůjčky bylo poskytnutí částky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná pak podle Smlouvy měla poskytnutou částku uhradit ve třech splátkách, když podle odst. 1.4 Smlouvy byl den splatnosti jednotlivých splátek stanoven tak, že„ 1.4.1 první splátka ve výši 6 800 Kč splatná třicátý první den ode dne poskytnutí Zápůjčky (dále jen„ První splátka“); 1.4.2 druhá splátka ve výši 6 800 Kč splatná šedesátý druhý den ode dne poskytnutí Zápůjčky (dále jen„ Druhá splátka“); 1.4.3 třetí splátka ve výši 6 800 Kč splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí Zápůjčky (dále jen„ Třetí splátka“);“. Zároveň bylo účastníky ujednáno, že měla být tedy vrácena částka úvěru spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč. Žalovaná tedy měla vrátit částku 20 400 Kč RPSN byla stanovena ve výši 542 %. Součástí Smlouvy pak byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které měla žalovaná k dispozici dne datum.

5. Z detailu pohybu na účtu-okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaná provedla platbu ve výši 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně dne datum.

6. Z potvrzení o platbě pak bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala ve prospěch účtu žalované částku 15 000 Kč.

7. Dále k prokázání zjišťování úvěruschopnosti žalované pak žalobkyně předložila fotografie výplatního lístku žalované za období června rok a července rok, přičemž z těchto bylo zjištěno, že žalovaná byla v inkriminované době zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba, a za měsíc červen rok činila čistá mzda žalované 16 009 Kč a za měsíc červenec rok pak 14 880 Kč.

8. Z provedeného lustra exekucí ve vztahu k žalované bylo zjištěno, že žalobkyně toto lustrum exekucí provedla dne datum, datum, datum, datum, datum,

datum a dne datum, tedy provedla jednu lustraci ohledně exekucí žalované ještě před faktickým uzavřením Smlouvy a následně toto zjišťovala až po uzavření Smlouvy.

9. Dále bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k zaplacení poskytnutého úvěru, když takto žalobkyně upomínala žalovanou dne datum, dne

datum, dne datum, dne datum, dne datum a dále dne datum.

Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že k datu této upomínky byla podle žalobkyně v prodlení žalovaná s úhradou částky ve výši 7 580 Kč s tím, že dále byla upozorněna na možnost zesplatnění celého dluhu.

Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že k datu této upomínky byla podle žalobkyně v prodlení žalovaná s úhradou částky 8 443 Kč s tím, že dále byla upozorněna na možnost zesplatnění celého dluhu.

Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že dlužná částka k tomuto datu činila 16 432 Kč a došlo tedy k tomuto datu k zesplatnění celého dluhu.

Z opakované výzvy k úhradě ze dne datum soud zjistil, že v této výzvě byla požadována už částka ve výši 17 112 Kč.

Z další opakované výzvy k úhradě a pokusu o smír ze dne datum bylo zjištěno, že po žalované byla požadována částka ve výši 17 964 Kč.

Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum spolu s podacím lístkem ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 19 699 Kč a úhradě nákladů ve výši 800 Kč a upozorněna na možnost řešení dluhu soudní cestou.

K tomuto pak žalobkyně předložila i seznam písemných výzev, které podle žalobkyně byly žalované doručovány dne datum, datum, datum, datum a

datum.

10. Z předložených výpisů z účtu vedeného u příjmení příjmení bylo bezpečně zjištěno, že dne datum byla poukázána na účet žalobkyně částka ve výši 450 Kč pod variabilním symbolem, kterým je rodné číslo žalované, přičemž účet žalobkyně byl veden u právnická osoba, č. účtu bankovní účet, a z tohoto účtu byla žalobkyni poskytnuta částka 15 000 Kč. Shodně pak žalobkyně poukázala na účet žalobkyně dne datum částku 450 Kč, dne

datum částku 450 Kč. Z potvrzení o platbě prováděné prostřednictvím anonymizováno banky pak soud zjistil, že ještě dne datum provedla žalovaná ve prospěch účtu žalobkyně platbu ve výši 450 Kč. V souhrnu pak tedy žalovaná uhradila minimálně částku ve výši 10 995 Kč a dále hradila svůj závazek vůči žalobkyni.

11. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle , , v platném a účinném znění (dále jen ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.

12. Soud při jednání konaném dne datum provedl k důkazu výše uvedené y, přičemž k tomuto jednání se nedostavila žalobkyně, která se z jednání omluvila. S ohledem na vlastní předvídatelnost rozhodování pak soud přímo do protokolu o jednání ze dne

datum uvedl, že bude třeba žalobkyni poskytovat další poučení stran zjišťování úvěruschopnosti žalované, když soudu je známo i z jeho úřední činnosti, že vůči žalované je u zdejšího soudu vedeno více řízení, přičemž žalovaná měla v době, kdy uzavírala Smlouvu s žalobkyní již závazky vůči společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, (řízení od sp.zn. spisová značka) s tím, že s touto společností uzavírala dne datum smlouvu o úvěru na částku 60 000 Kč a dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 190 000 Kč. Dále měla závazky vůči právnická osoba obec a právnická osoba, IČO (viz řízení ve věci sp.zn. spisová značka), když se jednalo o uzavřenou smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, obecně pak ve vztahu k žalované je vedeno více civilních řízení pro její závazky z úvěrových smluv (10 řízení u zdejšího soudu v různé procesní fázi). Soud totiž neměl fakticky za bezpečně prokázané, že by byla dostatečným způsobem zjišťována ze strany žalobkyně úvěruschopnost žalované. Jednání tak bylo odročeno, respektive první jednání bylo přerušeno do datum s tím, že žalobkyni byl řádně doručen protokol z jednání a vzala tedy na vědomí tímto způsobem i termín konání dalšího jednání dne datum. K tomuto jednání se však nedostavila ani žalobkyně (její zástupce), ani žalovaná a soud tak nemohl poskytovat žalobkyni řádné poučení ve smyslu , odst. 2 žalobkyni ohledně doplnění tvrzení, a především důkazů ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalované. Ostatně i sama žalovaná opakovaně v tomto řízení poukazovala na porušení ZSÚ ze strany žalobkyně. Zároveň soud ani neměl za řádně prokázané, z jakých částek fakticky byla složena žalovaná částka, z čeho byla tato částka vypočtena a z důvodu procesní pasivity žalobkyně, která se bez vážných důvodů neostavila k jednání soudu dne datum, nemohl ani v tomto směru cokoliv činit ve vztahu k poučení žalobkyně o povinnosti předložit konkrétní y osvědčující její tvrzení ohledně prováděných úhrad ze strany žalované.

13. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. V tomto směru musel soud především zdůraznit, že nemohlo být sporu o to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru ze dne datum s tím, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč, kterou poukázala žalované na její účet dne datum, přičemž žalovaná měla úvěr i s poplatkem ve výši 5 400 Kč vrátit ve třech splátkách ve výši 6 800 Kč, když první splátka ve výši 6 800 Kč byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky (úvěru), když tedy měla být uhrazena nejpozději k datu datum, druhá splátka ve výši 6 800 Kč byla splatná šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky (úvěru), tj. k datu datum; třetí splátka ve výši 6 800 Kč byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky (úvěru), tj. k datu datum. Žalovaná tedy měla vrátit částku 20 400 Kč RPSN byla stanovena ve výši 542 %. Součástí Smlouvy pak byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které měla žalovaná k dispozici dne datum. Žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalované, když nedostatečně zjišťovala závazky žalované, které fakticky předcházely uzavření Smlouvy, přičemž nemohla kvalifikovaně zjistit schopnost žalované fakticky splácet, respektive splatit řádně poskytnutý úvěr, když mohla vycházet pouze ze sdělení žalované ohledně výdajů a příjmů, aniž by si uvedené skutečnosti byla schopná verifikovat. Zjišťování schopnosti splácet úvěr fakticky provedla pouze dotazem u žalované, nedotazovala se jí na jiné její závazky. Pokud šlo o informace o exekucích, pak bezprostředně před uzavřením Smlouvy měla k dispozici starší údaj o tom, že žalovaná nečelí žádné exekuci. Objektivně vzato pak ani nemohla zjistit faktické možnosti žalované, pakliže nezjišťovala, jaké jiné závazky žalovaná má a pokud by žalovaná disponovala dostatečnými prostředky na splácení všech jejích závazků, jistě by nečelila 10 žalobám u zdejšího soudu. Soud tedy musel nutně vyjít ze skutečnosti, že žalobkyně nesplnila vlastní povinnosti ve smyslu § 86 ZSÚ, zároveň byl soud také přesvědčen, že celkově byla Smlouva značně nevyvážená a jednání žalobkyně bylo možno považovat i za rozporné s dobrými mravy, byť bylo možno připustit, že žalobkyně jistě přistoupila k tomu, že žalované fakticky poskytnula částku ve výši 15 000 Kč, kterou však žalovaná téměř celou uhradila. Za tohoto stavu, kdy soud považoval jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy a zároveň považoval s ohledem na porušení konkrétních povinností žalobkyně Smlouvu za neplatnou, musel nahlížet případně na uplatněný nárok žalobkyní jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou. (viz níže)

14. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

15. Podle , , v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v  ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

16. Úprava provedená ZSÚ sleduje-stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele-primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

17. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně rozhodně nesplnila svou povinnost, když řádně nezjišťovala úvěruschopnost žalované.

18. Podle platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle , neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit i úrok, respektive poplatek za poskytnutí úvěru. Smlouva se řídila i úpravou ZSÚ, neboť podle ZSÚ šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s  ZSÚ tak stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením Smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá ZSÚ. K tomuto však nedoložila žalobkyně relevantní důkazy, neprokázala že by této povinnosti dostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv nijak neověřovala konkrétní skutečnosti a ani neověřovala, zda v inkriminované době není žalovaná zatížena jinými závazky, které by jí fakticky bránily v plnění konkrétního závazku vyplývajícího ze Smlouvy. Existovaly pak tedy reálné a důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, jestliže žalovaná již v době, kdy uzavírala uvedenou Smlouvu, měla jiné závazky v řádech desítek tisíc Kč a nemohla pak žalobkyně, pakliže by skutečně vše řádně ověřovala, dospět k závěru, že u žalované existuje předpoklad pro splácení úvěru. Důsledek porušení povinnosti podle ZSÚ spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem podle ve spojení s  , k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle spočívající v plnění, aniž by zde existoval platný závazek žalobkyně vůči žalované jí poskytnout jakoukoliv částku. Zároveň jednání žalobkyně vykazovalo jednoznačné porušení úvodních ustanovení ve vztahu k nutnosti jednat v souladu s obecnými principy dobrých mravů, jakožto obecného korektivu všech právních jednání. Sama žalovaná pak navrhovala žalobu zamítnout, neboť podle ní došlo z její strany k úhradám závazku, ač připouštěla, že mohla plnit částky jinak a opožděně. Žalobkyně soudu ani nepředložila jakýkoliv důkaz ohledně prováděných plateb žalovanou, přičemž částka, která byla požadována žalobkyní reálně neodpovídala ani případné povinnosti k uhrazení částky bezdůvodného obohacení, když žalovaná již žalobkyni uhradila minimálně částku ve výši 10 995 Kč. S ohledem na vše výše uvedené, kdy soud neměl za prokázané, že by snad existoval nárok žalobkyně vůči žalované v žalované výši, respektive v jakékoliv výši, když žalobkyně k tomuto nenavrhla relevantní důkazy s ohledem na její procesní pasivitu, soud žalobou uplatněný nárok zamítl jako nedůvodný. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a contrario, když by žalovaná jako plně úspěšná strana sporu měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaná tyto náklady řízení nepožadovala. (výrok II.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.