Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 205/2023-85
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 102 505,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 570 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 81 570 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 935,58 Kč s 10,99% úrokem p.a. z částky 97 065,90 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 20 935,58 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 26 150,43 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 570 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 81 570 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 935,58 Kč s 10,99% úrokem p.a. z částky 97 065,90 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 20 935,58 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 26 150,43 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2023 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 102 505,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi její předchůdkyní právnická osoba s.r.o. a žalovanou byla dne 5. 3. 2022 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru číslo na základě níž poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 28. 6. 2023 za splatný. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady: dlužné jistiny ve výši 97 065,90 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 3 564,68 Kč a dlužné pojistné ve výši 375 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek: 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za březen 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za duben 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za květen 2023.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, úvěrové zprávy, dodatku č. 1, potvrzení o prověření úvěryschopnosti, podacích archů na čl. 25 a 26 spisu, potvrzení na čl. 27, potvrzení o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, dopisu na čl. 32 a 33, úvěrových podmínek, výpisu z účtu na čl. 46-51.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy číslo ze dne 5. 3. 2022 soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně označená jako Zonky, společnost právnická osoba a žalovaná elektronicky uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem 2 000 Kč za poskytnutí úvěru a 10,99% úrokem v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 1 408 kč splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 4. 2022. V elektronicky uzavřeném dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 29. 3. 2022 si strany sjednaly pojištění neschopnosti žalované splácet s měsíční úhradou za pojištění 125 Kč. Z potvrzení žalobkyně o prověření úvěryschopnosti žalované z 25. 7. 2023 soud zjistil, že má hlavní příjem 19 500 Kč ze zaměstnání (zaměstnavatel není uveden), vedlejší příjem 10 000 Kč, žije s partnerem a má 2 děti. Hlavní příjem byl ověřen z bankovního výpisu a činil 17 585 Kč, vedlejší příjem ověřován nebyl. Dále byla žalovaná ověřována v bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Dle úvěrových registrů měla žalovaná další 4 osobní úvěry a kontokorent ve zbývající výši 177 728 Kč (měsíční splátka 2 570 Kč), 12 663 Kč (měsíční splátka 1 541 Kč), 4 610 Kč (měsíční splátka 452 Kč), 22 992 Kč (měsíční splátka 3 280 Kč) a 6 150 Kč (kontokorent). Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že dne 11. 11. 2021 byla žalované vyplacena z ÚP krajská pobočka obec částka 10 000 Kč, dne 10. 12. 2021 od právnická osoba Czech rep. částka 11 058 Kč, dne 13. 12. 2021 z ÚP krajská pobočka obec částka 12 260 Kč, dne 10. 1. 2022 od právnická osoba Czech rep. částka 17 709 Kč, dne 11. 1. 2022 z ÚP krajská pobočka obec částka 12 260 Kč, dne 10. 2. 2022 od právnická osoba Czech rep. částka 17 585 Kč a dne 11. 2. 2022 z ÚP krajská pobočka obec částka 10 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet žalované byla dne 5. 3. 2023 převedena částka 100 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud na úvěr uhradila částku 18 430 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2021, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 102 505,58 Kč do 10 dnů. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 29. 6. 2023 na 2 adresy uvedené ve smlouvě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovaná obdržela částku 100 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice při uzavírání úvěrové smlouvy uváděla, že výše její mzdy je 19 500 Kč a vedlejší příjem 10 000 kč, ale žalobkyně toto tvrzení žádnou listino u prokazující pravdivost tvrzení žalované nedoložila, když z předloženého výpisu z účtu tato výše příjmu ze zaměstnání a ani jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvnímu vztahu u úvěru při sjednaných 120 měsíčních splátkách, tedy době trvání smluvního vztahu nejméně 10 let nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky, což by např. u pracovní smlouvy na dobu určitou bylo značně nejisté. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva či jiný titul bydlení, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat, a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností i v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
15. Soud proto posoudil po právní stránce vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení a žalovanou zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalované prokazatelně poskytnutou jistinou 100 000 Kč a žalovanou dosud zaplacenou částkou 18 430 Kč, což činí částku 81 570 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 81 570 Kč ode dne 29. 6. 2023 do zaplacení, když dle soudu lze zesplatňující dopis z 28. 6. 2023 lze brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 20 935,58 Kč s 10,99% úrokem p.a. z částky 97 065,90 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 20 935,58 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 75 % původně žalované částky včetně příslušenství, její neúspěch 25 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 50 %. Soud proto přiznal žalobkyni 50 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 52 300,86 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 5 126 Kč, odměna pr. zástupce žalobkyně za 6 úkonů právní pomoci po 5 340 Kč ze základu 102 505,58 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby, doplnění žaloby a účast u 2 jednání) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč dle 14 odst. 3 téže vyhlášky za cestu automobilem z Ostravy do Karviné a zpět k jednání u soudu, cestovní náklady za cestu automobilem z Ostravy do Karviné a zpět k jednání soudu ve výši 425 Kč, náhrada za ztrátu času za 9 půlhodin po 100 Kč dle 14 odst. 3 téže vyhlášky za cestu automobilem z Brna do Karviné a zpět k jednání u soudu, cestovní náklady za cestu automobilem z obec do obec a zpět k jednání soudu ve výši 3 622,49 Kč a 21% DPH. 50 % z částky 52 300,86 Kč činí 26 150,43 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).