Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 237/2023-55
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 258,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši
8 390 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 258,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 10 500,15 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 290 Kč nejpozději do datum. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Mezi účastníky byla také sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od datum do datum ve výši 500,15 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne datum.
2. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla žalobkyně k výzvě soudu, že právní předchůdce žalobkyně vycházel ze základních údajů o osobě žadatele uvedených v žádosti o úvěr a z dokladů předložených k posouzení bonity žadatele, jež jsou uvedeny v žádosti.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
6. Z listin y označené jako úvěruschopnost klienta k půjčce číslo soud zjistil, že žalovaný žádal datum o úvěr a uvedl, že jeho zdrojem příjmů je mzda ve výši 40 618 Kč. Jeho výdaje činí 11 000 Kč, z toho měsíční splátky bankovního úvěru ve výši 3 000 Kč, náklady na bydlení činí 6 000 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč. Z této žádosti vyplývá, že žalovaný nebyl nalezen v databázi pátrání po osobách, dále že byla provedena kontrola platnosti občanského průkazu v databázi Ministerstva vnitra, byla provedena kontrola insolvence a kontrola v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. V databázi EUCB je uveden celkový počet čerpaných půjček jedna. K žádosti nebyly žalobkyní předloženy žádné listinné důkazy, které byly věřitelem požadovány, respektive žadatelem předloženy k posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno číslo soud zjistil, že byla uzavřena mezi anonymizována tři slova a žalovaným dne datum. Poskytovatel úvěru se smlouvou zavázal poskytnout žadateli spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 36 %, ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednou splátkou ve výši 12 292,95 Kč, do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z účtu poskytovatele. Celková výše poplatku za sjednání úvěru je uvedena ve výši 1 997,06 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání při překročení doby splatnosti, přičemž v takovém případě činí jednorázová výše splátky 14 290 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá splatnost úvěru dne datum. V článku osm je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 %, denně z dlužné částky do zaplacení v případě prodlení dlužníka s úhradou dlužné splátky. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace. Dne datum připojil žalovaný svůj elektronický kód.
8. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne datum byla na účtu právního předchůdce žalobkyně, respektive poskytovatele úvěru anonymizována tři slova, zaúčtována platba 1 Kč, od žalovaného.
9. Z částečného výpisu z bankovního účtu původního věřitele anonymizována tři slova ze dne
datum vyplývá, že tohoto dne byla žalovanému vyplacena částka 10 000 Kč.
10. Z formuláře pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní informace úvěru poskytovaného žadateli ve výši 10 000 Kč s dobou splatnosti 30 dnů. Dle tohoto formuláře se liší výše poplatku pro případ řádného splácení úvěru a pro případ překročení doby splatnosti. Uvedený dokument stvrdil elektronickým kódem žalovaný dne datum.
11. Dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována dvě slova a žalobkyní uzavřená rámcová smlouva o postupování pohledávek, která odkazuje na jednotlivé dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a stanovuje podmínky pro jejich uzavírání.
12. Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem anonymizována tři slova a žalobkyní dne datum byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným dle smlouvy číslo. Tato skutečnost vyplývá z přílohy číslo jedna seznam pohledávek v listinné podobě.
13. Přípisem ze dne datum zasláno doporučenou poštou dne datum oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo.
14. Přípisem ze dne datum byl žalovaný informován o postoupení pohledávek ze smlouvy číslo na žalobkyni a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do datum.
15. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum soud zjistil, že v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo částka účtuje žalobkyně cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka ve dne datum a datum.
16. Dále žalobkyně předkládá upomínky – výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum, datum, datum a datum, kterými vyzývala dlužníka k zaplacení dluhu.
17. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva před podáním žaloby.
18. Předmětný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
19. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 18. 2. 2022 smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
28. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (její právní předchůdce) nedostála své povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatel úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného toliko na základě informací žadatele, aniž by informace uvedené žadatelem jakkoli ověřoval, spokojil se tedy s tvrzením žadatele o výši příjmů, aniž by žádal jeho doložení a stejně tak nijak nezkoumal (neověřoval) výši nákladů na bydlení, které jsou zpravidla nejvyšší výdajovou položkou. Soud také postrádá ověření předchozího dluhového zatížení žadatele uváděného v žádosti, zejména pak výstupy registrů SOLUS, NRKI a evidence exekučních řízení.
29. Poskytovatel úvěru v daném případě zcela rezignoval na ověření příjmů a výdajů žadatele, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci.
30. Soud dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
31. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
32. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 10 000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
33. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
34. Soud proto zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč.
35. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč do zaplacení. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí, byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 . Žalobkyně požadovala zaplacení částky 10 000 Kč, smluvní pokuty 500,15 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 8 390 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 258,70 Kč, tj. celkem 20 148,85 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10 000 Kč. V dané věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 0,74 % (čistý úspěch). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.