Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 291/2023-32
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13.273,48 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11.906,48 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 3.6.2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 12.648,38 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky 13.077,32 Kč od 4.2.2023 do 2.6.2023 a dále jen z částky 1.170,84 Kč od 3.6.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11.906,48 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 3.6.2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 12.648,38 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky 13.077,32 Kč od 4.2.2023 do 2.6.2023 a dále jen z částky 1.170,84 Kč od 3.6.2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12.026 Kč, které sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 26.026 Kč se žalovaná zavázala vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.859 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka pak byla splatná ke dni datum. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listin y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky z uzavřené smlouvy. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila jen částku 2.093,52 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobkyně zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 31. 12. 2022. V důsledku prodlení žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 13.077,32 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 1. 1. 2023 do 16. 1. 2023. Žalobkyně tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 196,16 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Následně došlo k postoupení celé pohledávky za žalovanou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a v jejím rámci uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 s účinností k 3. 2. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 31.195,38 Kč. S ohledem na osobu žalované však žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku po splatnosti, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13.077,32 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.159,14 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.328,31 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.207,94 Kč, inkasního poplatku ve výši 2.159,77 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 80,61 Kč (15% z částky 13.077,32 Kč za období od 1. 1. 2023 do 16. 1. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 80,61 Kč (15% z částky 13.077,32 Kč od 12. 1. 2022 do 14. 10. 2022), účelně vynaložených nákladů mimosmluvního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokuty ve výši 196,16 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná ve své žádosti uvedla, že je od datum zaměstnána u právnická osoba s.r.o. se sídlem adresa, na dobu určitou do datum. Jako doklady prokazující příjmy žalované byly zaškrtnuty položky„ jiný doklad – poštovní poukázky“ a„ pracovní smlouva“. Žalovaná uvedla, že její měsíční příjem sestává ze státního příspěvku ve výši 9.080 Kč (!). Výdaje žalované byly vyčísleny ve výši 6.834 Kč s tím, že jsou tvořeny částkou 1.000 Kč za bydlení včetně enegií, částkou 3.860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, částkou 646 Kč jako srážkou za mzdy na výživné a dále částkou 1.328 Kč jako splátkou stávajících půjček. Žalovaná uvedla, že jí tedy měsíčně zbývá použitelný příjem ve výši 2.246 Kč (9.080 - 6.834). Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů. Ohledně rodinného stavu uvedla, že je vdova a nemá žádné vyživovací povinnosti.
4. Z listin y označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne 31. 10. 2021 včetně předpisu splátek (příloha 1), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 14.000 Kč, který převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 1.348 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 6.860 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.298 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.520 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 26.026 Kč se pak žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1.859 Kč. Pro případ porušení povinnosti ze strany žalované uhradit jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení.
5. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2021, žádosti o prodloužení ze dne datum, má soud prokázáno, že podle pracovní smlouvy se zaměstnavatel – firma právnická osoba, se sídlem adresa, zavázal žalované zajistit dočasný výkon práce u třetí osoby. Předmětem bylo tedy zprostředkování práce pro žalovanou na pozici pomocného dělníka ve výrobě s místem výkonu po celé ČR. Žalovaná požádala o prodloužení dočasného přidělení k výkonu práce u téhož uživatele – právnická osoba, se sídlem obec.
6. Z kopie poštovních poukázek ze dne 2. 8. 2021; ze dne 8. 9. 2021 a ze dne 11. 10. 2021 má soud prokázáno, že obec správa sociálního zabezpečení vyplácela žalované státní příspěvek, který byl vyplacen ve výši 8.622 Kč (datum); ve výši 9.420 Kč (datum) a ve výši 9.200 Kč (datum).
7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s příslušným seznamem postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne datum má soud prokázáno, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou byla celá převedena na žalobkyni s účinností k datum.
8. Z dopisu o oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z dopisu s návrhem mimosoudního řešení ze dne datum má soud prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou informoval o postoupení pohledávky a změně věřitele. Žalovaná byla vyzvána k dobrovolné úhradě dluhu ve výši 31.313,61 Kč ve lhůtě nejpozději do datum.
9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právnická osoba anonymizována dvě slova, a.s, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp.zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.
18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 14.000 Kč zaplatit celkem 26.026 Kč. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Ve formuláři je sice uvedeno, že žalovaná má mít příjem ze zaměstnání. Tento příjem však nebyl žádným způsobem doložen. Žalovaná jen předložila doklad o tom, že je příjemcem státních příspěvků, které však nebyly žádným způsobem specifikovány, pouze doložila jejich výši. Není tedy zřejmé, zda se jedná o nemocenské, invalidní důchod apod. Tento vykázaný jediný měsíční příjem je pak v pouhé výši 9.080 Kč. Dále není zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla provedena analýza finančního rozpočtu žalované, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje na bydlení, energie a výdaje na dopravu a jídlo. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům, byť současně (na žádosti o úvěr) opatřené podpisem žalované. Především částka 1.000 Kč jako náklady na bydlení včetně energií neodpovídá vůbec realitě, a to i s ohledem k tomu, že žalovaná bydlí u rodičů. Naopak tato skutečnost, že žalovaná ve svých 52 letech jako výdělečně činná je schopna přispívat svým rodičům na bydlení jen částkou 1.000 Kč, svědčí o tom, že její finanční situace není dobrá. Žalovaná mezi svými výdaji dále uvedla v kolonce„ srážky ze mzdy, výživné“ částku 646 Kč. Současně také uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Není tedy zřejmé, o jaké srážky ze mzdy se má jednat, resp. z jakého důvodu.
20. Majetkové poměry žalované tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).
22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytl žalované částku 14.000 Kč, plnil dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo mu tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 2.093,52 Kč, zbývá jí doplatit částku 11.906,48 Kč (14.000 Kč – 2.093,52 Kč).
26. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 11.906,48 Kč se pak stal splatným dnem 2. 6. 2023, neboť žalovaná byla ve výzvě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 3. 6. 2023, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. (výrok I. tohoto rozsudku).
27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která měla ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.