Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 190/2023-31

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 14 330 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku 4 330 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,78 Kč od 4. 9. 2023 do 5. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 14 330 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 080,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. V části požadující zaplatit částku 4 330 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,78 Kč od 4. 9. 2023 do 5. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 14 330 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 080,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 9. 2023, doplněnou dne 13. 11. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 14 330 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 1 470 Kč a zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 11,78 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 6. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s  , , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvní úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, prostřednictvím pravidelných 24 měsíčních splátek ve výši dle splátkového kalendáře. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 300 Kč.

6. Opis výpisu proplacení smlouvy prokazuje, že dne 16. 3. 2023 byla z účtu žalobkyně na účet č. bankovní účet poukázána částka 10 000 Kč.

7. právnická osoba, prokazuje, že majitelem účtu č. bankovní účet byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 25 000 Kč, měl další půjčky ve výši 10 000 Kč. Lustrace databází ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS byla s negativním výsledkem.

9. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje.

10. Screenshot bankovního účtu žalovaného za období od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021 prokazuje, že žalobkyně disponovala informací o vlastnictví bankovního účtu žalovaného, na který zaslala peníze dle úvěrové smlouvy. Počáteční zůstatek na běžném účtu byl v záporném zůstatku 2 448,82 Kč, konečný zůstatek ve výši minus 4 451,66 Kč.

11. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje splácení úvěru žalovaným a výši dlužné částky. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

12. Výzvy ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 7. 7. 2023 (včetně poštovních podacích archů) prokazují, že byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky.

13. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 4. 8. 2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 8. 2023) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

14. Žalobkyně nepředložila soudu žádné y, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy.

15. Na právní posouzení věci soud aplikoval , (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

16. Dle , (dále jen „ “), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Dle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle věta první a třetí a odst. 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč prostřednictvím pravidelných 24 měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

27. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

29. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že žalobkyně při posuzovaní majetkové situace žalovaného vycházela z lustrace databází ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS a z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.

32. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (výrok I. rozsudku). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu , neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky.

33. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením , jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.

34. Ve zbývající části, tedy co smluvní pokuty, poplatku, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 10 000 Kč, což představuje 74 % ve věci. Žalovaný byl úspěšný co do částky 3 530,79 Kč (částka 2 830 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 11,78 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 330 Kč od 6. 9. 2023 do vyhlášení rozhodnutí dne 15. 1. 2024 v kapitalizované výši 689,01 Kč), což představuje 26 % ve věci. Rozdíl činí 48 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle , advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 48 %, tj. 1 080,96 Kč.

36. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

37. Smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč posuzoval soud pro účely stanovení míry úspěchu ve věci jako samostatný nárok. Jelikož byla žalobkyně co do smluvní pokuty neúspěšná ve 100 %, náleží jí náhrada nákladů co do smluvní pokuty ve výši 0 Kč.

38. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle Protože žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, nejsou soudu známy jeho aktuální sociální a majetkové poměry. Proto soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.