Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 274/2023-25
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 587,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 407 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 3. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 10 996,17 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky 11 206,12 Kč od 4. 2. 2023 do 2. 6. 2023 a dále jen z částky 799,12 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 407 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 3. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 10 996,17 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky 11 206,12 Kč od 4. 2. 2023 do 2. 6. 2023 a dále jen z částky 799,12 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 10.302 Kč, které sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 22.302 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.593 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka pak byla splatná ke dni datum. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky z uzavřené smlouvy. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil jen částku 1.593 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobkyně zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. V důsledku prodlení žalovaného, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 11.206,12 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 13. 12. 2022 do datum. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 381,01 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Následně došlo k postoupení celé pohledávky za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a v jejím rámci uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 28.598,81 Kč. S ohledem na osobu žalovaného však žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku po splatnosti, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11.206,12 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.004,88 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.457,94 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.035,10 Kč, inkasního poplatku ve výši 2.004,96 Kč, smluvního úroku ve výši 156,58 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 156,58 Kč z částky 11.206,12 Kč od datum do datum a smluvní pokuty ve výši 381,01 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila, a to podáním doručeným soudu dne datum. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba. Jako doklady prokazující příjmy žalovaného byly zaškrtnuty položky výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem sestává ze mzdy vyplácené ve výši 16.951 Kč. Výdaje žalovaného byly vyčísleny ve výši 6.009 Kč s tím, že jsou tvořeny částkou 1.000 Kč za bydlení včetně energií, částkou 3.860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a částkou 1.149 Kč jako srážkou za mzdy na výživné. Žalovaný uvedl, že mu tedy měsíčně zbývá použitelný příjem ve výši 10.942 Kč (číslo - číslo). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a má 2 vyživovací povinnosti k nezletilým dětem.
4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum včetně předpisu splátek (příloha 1), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 12.000 Kč, který převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 1.155 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 5.880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.107 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22.302 Kč se pak žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného uhradit jakoukoli splátku, dle této smlouvy řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení.
5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s příslušným seznamem postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne datum má soud prokázáno, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla celá převedena na žalobkyni s účinností k datum.
6. Z dopisu o oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s příslušným poštovním podacím archem má soud prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení pohledávky a změně věřitele. Žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dluhu ve výši 28.598,81 Kč ve lhůtě nejpozději do 10 dnů po obdržení dopisu.
7. Z výzvy k plnění ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně žalovaného řádně vyzvala k plnění před podáním žaloby.
8. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována tři slova, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp.zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009-56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.
16. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
17. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 12.000 Kč zaplatit celkem 22.302 Kč. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Ačkoliv si právní předchůdkyně žalobkyně měla dle žádosti o úvěr vyžádat pracovní smlouvu, výpis z účtu a výplatní pásky k ověření mzdových příjmů žalovaného v uváděné výši 16.951 Kč, nebyly tyto podklady blíže specifikovány, ani předloženy soudu. Pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Výdaje na bydlení – nájem/energie, nebyly taktéž nikterak ověřovány. Přitom uváděné výdaje na bydlení a energie v pouhé výši 1.000 Kč lze jen stěží považovat za reálné. právnická osoba se spokojila pouze s tvrzením, že žalovaný žije s rodiči, přičemž pokud by žalovaný, jakožto dospělá osoba bydlel u rodičů a přispíval na bydlení jen 1.000 Kč, nasvědčovalo by to spíše nedobré finanční situaci žalovaného. Dále není zřejmé, na základě čeho byly ověřovány další výdaje žalovaného. Stejně tak poddimenzované jsou výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, které jsou uvedeny ve výši životního minima (3.860 Kč), které má pokrývat zcela základní a nezbytné potřeby jednotlivce. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet a právní předchůdce žalobkyně jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.
18. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).
20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytl žalovanému částku 12.000 Kč, plnil dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo mu tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 1.593 Kč, zbývá mu doplatit částku 10.407 Kč (12.000 Kč – 1.593 Kč).
24. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 10.407 Kč se pak stal splatným dnem 2. 6. 2023, neboť žalovaný byl v dopisu ze dne 24. 5. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 3. 6. 2023, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. (výrok I. tohoto rozsudku).
25. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr úspěšnosti účastníků je téměř stejný (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.