Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 377/2023-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 75 489,93 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 37 480 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2.7.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 38 009,93 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, úroku ve výši 14 395,76 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 295,13 Kč za dobu od 30.8.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 194,80 Kč za dobu od 23.10.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 65 295,13 Kč za dobu od 1.6.2023 do 1.7.2023 a úroku z prodlení z částky 27 815,13 Kč za dobu od 2.7.2023 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 37 480 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2.7.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 38 009,93 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, úroku ve výši 14 395,76 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 295,13 Kč za dobu od 30.8.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 194,80 Kč za dobu od 23.10.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 65 295,13 Kč za dobu od 1.6.2023 do 1.7.2023 a úroku z prodlení z částky 27 815,13 Kč za dobu od 2.7.2023 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 75 489,93 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 65 295,13 Kč od 1.6.2023 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 395,76 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 194,80 Kč od 23.10.2023 až do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 295,13 Kč od 30.8.2023 až do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 482 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 16.7.2020 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, registrační číslo: tel. číslo, se sídlem v anonymizována dvě slova příjmení příjmení, země, podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr prostřednictvím opakovaného čerpání v celkové výši 93 542,88 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 22,68 % ročně. Takto žalovaný vrátil pouze 54 100 Kč. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně a včas neplnil, právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 31.5.2023. Právní předchůdce žalobce se zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet, když ověřil pravdivost tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích prověřením interních i externích databází a v registru SOLUS. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Postoupená pohledávka představovala 76 896,97 Kč sestávajících z nesplacené jistiny ve výši 65 295,13 Kč, nesplaceného úroku ve výši 8 606,04 Kč, smluvní pokuty ve výši 857,60 Kč, poplatků ve výši 700 Kč. Dále žalobce požaduje též úhradu smluvní pokuty ve výši 10 194,80 Kč (0,1 % z dlužné částky jistiny za dobu od 18.5.2023 do 22.10.2023). Kromě výše uvedeného žalobce požaduje úhradu nákladů na vymáhání předmětné pohledávky ve výši 482 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.
2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Z dvou oznámení ze dne 23.6.2023, která byla dle poštovního archu odeslána žalovanému dne 27.6.2023, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky, a to jak žalobcem, tak jeho právním předchůdcem.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16.7.2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 13 978 Kč a dále revolvingového úvěru až do výše 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem, jak je shora uvedeno. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 35 000 Kč ze zaměstnání, je ženatý, má jedno vyživované dítě, žije v nájmu, nesplácí žádné úvěry, celkové náklady na domácnost činí 10 000 Kč a celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Ke smlouvě byl připojen též formulář s informacemi o úvěru.
5. Z oznámení ze dne 25.8.2020 vyplynulo, že tímto sdělil právní předchůdce žalobce žalovanému, že mu umožňuje čerpat úvěr.
6. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.
7. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a shora specifikovanou společností a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci.
8. Z výpisu plateb vyplynulo, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému 91 580 Kč, žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 54 100 Kč.
9. Z listin y označené jako výpis úkonů ze dne 19.10.2023 vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce jméno příjmení uvedl, že byly provedeny následující úkony vymáhání ve vztahu k žalovanému: dvě cesty pověřeného terénního pracovníka a zaslán dopis.
10. Z dopisu ze dne 24.4.2023 vyplynulo, že tímto právní předchůdce žalobce sdělil žalovanému, že odstupuje od předmětné úvěrové smlouvy.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 91 580 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil 54 100 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila shora uvedená společnost žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 27.6.2023, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 91 580 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 54 100 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
14. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o finanční úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce velmi okrajově a stručně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tato nebyla dostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
15. Žalobce nijak nedoložil, že by jeho právní předchůdce jakkoli ověřil údaje uvedené v úvěrové smlouvě či, že by provedl jakoukoliv lustraci žalovaného, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a o.s.ř. o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy a případně i tvrzení. Výdaje uvedené v úvěrové smlouvě na domácnost dvou osob žijících s dítětem v nájemním bytě ve výši 10 000 Kč jsou také zjevně nevěrohodné, když je výše„ holého“ nájmu bývá běžně v takové částce, což je soudu známo z jeho činnosti, ale i obecně. Právnímu předchůdci žalobce např. ničeho nebránilo si vyžádat výplatní pásky žalovaného za období několika měsíců nazpět, stejně tak obdobně rozsáhlý výpis z účtu či kopii nájemní smlouvy či dokladu SIPO s ohledem na deklarování nevěrohodných výdajů domácnosti. Dané dokumenty lze za použití aktuálních a běžně dostupných technologií (fotoaparáty v mobilních telefonech, online banking apod.) opatřit v řádu jednotek minut. Zde se pak samozřejmě nabízí i otázka, proč měl žalovaný s příjmy domácnosti 50 000 Kč a výdaji 10 000 Kč, kdy mu zbývalo 40 000 Kč k volnému užití, potřebu brát za ne zcela výhodných podmínek úvěr ve výši necelých 14 000 Kč, resp. následně i úvěr revolvingový.
16. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
17. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, shledal uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 91 580 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z dokazování rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 54 100 Kč, zbývá tedy uhradit rozdíl v obou částkách ve výši 37 480 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 27.6.2023. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 30.6.2023, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že žalobce nijak věrohodně nedoložil úkony vymáhání pohledávky včetně jejich nákladů.
18. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.