Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
209 C 188/2023-38
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 19 831 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč spolu s úrokem s prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 17 000 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 12. 7. 2023 do 8. 9. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 163,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 654 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 831 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč spolu s úrokem s prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 17 000 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 12. 7. 2023 do 8. 9. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 163,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 654 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 831 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 9. 12. 2022 uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 9. 1. 2023, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Na základě Smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázala společnosti vrátit částku celkem 26 554 Kč spolu s příslušenstvím do 7. 2. 2023 Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a právnická osoba, ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, provedl tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Tím byla dokončena žádost o půjčku. Poté obdržel předsmluvní informace o půjčce se všemi parametry. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 22 000 Kč na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení plus povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Mezi právnická osoba a žalobkyní byla dne 8. 12. 2022 uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 7. 7. 2023. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky celkem 26 485 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 554 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 831 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně požaduje také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 8. 2. 2023 do 7. 7. 2023 a úrok z prodlení dále od 12. 7. 2023 z jistiny ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil dne 8. 9. 2023 částku 2 000 Kč, kdy tato částka byla alokována na postoupenou jistinu. Ke dni podání žaloby tak činí výše nesplacené jistiny 17 000 Kč. Žalobkyně v petitu žaloby zohlednila i tuto úhradu, pokud jde o požadované úroky z prodlení. Poslední upomínku před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému 2. 11. 2023 Ani na tu žalovaný nereagoval.
2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, obchodní podmínky, část výpisu z účtu anonymizováno o převedení verifikační platby a část výpisu z účtu anonymizováno o čerpání úvěru převedení na účet žalovaného, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu dokládajícího odeslání oznámení, dopis s návrhem mimosoudního řešení, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní upomínku včetně poštovního podacího archu k předžalobní upomínce.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Soud jednal za jejich nepřítomnosti, dokazování provedl do spisu založenými listinami.
4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným pravděpodobně uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na účet žalovaného částku 22 000 Kč, byť smlouva o úvěru není jejími účastníky řádně podepsána. Pokud smlouva byla uzavřena, její účastníci si dojednali smluvní ujednání, to je výši úvěru, úroky, a různé poplatky včetně sankčních, jak je v žalobě tvrzeno. Z výpisů (jejich částí) soud zjistil, že na účet žalovaného byla opravdu převedena částka 22 000 Kč. A z žádných důkazů nevyplynulo, že by zbývající jistina dluhu činila méně než 17 000 Kč. Z žádných důkazů (ale dokonce ani z žádných konkrétních žalobních tvrzení) nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s péčí řádného hospodáře prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácen. Pouze obecná tvrzení v žalobě nejsou dostatečná a sama o sobě už vůbec nic neprokazují. Co bylo v řízení předloženými důkazy ještě prokázáno, je tvrzení žalobkyně, že na ni přešlo právo pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, že přechod pohledávek žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dluhu, zaslala mu před podáním žaloby předžalobní upomínku.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
8. Soud, jak uvedeno výše, v daném případě nemá za dostatečná ani žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala schopnostmi a možnostmi žalovaného požadovaný úvěr řádně splácet a splatit. Důkazy v tomto směru žalobkyně nepředložila žádné. Soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a založení či navržení důkazů k této otázce. Nicméně žalobkyně tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, si možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění, sama vzala. Žalobkyně tak ale neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud nemohl, než dospět k závěru, že z titulu tvrzené smlouvy o úvěru žádné plnění žalobkyni přiznat nelze, neboť na smlouvu se všemi jejími ujednáními je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou.
9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Protože však v řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 22 000 Kč převzal, a nebylo prokázáno, že by jí zaplatil víc než 5 000 Kč, se zbývající částkou 17 000 Kč se na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil, a je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným platnou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud tedy uložil žalovanému povinnost částku 17 000 Kč žalobkyni uhradit plus jí zaplatit i úrok z prodlení, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení s úhradou uvedené částky na straně žalovaného bezpochyby došlo (§ 1970 o.z. ). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
12. Ve zbývající části soud však ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu , a žalobkyni přiznal náklady řízení ve 100% výši sestávající se ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč plus 21 % DPH. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení v částce 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).