Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 290/2023-29
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 21 937 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající částky se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbývající částky se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 192 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 192 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 4 745 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to na účet žalované č. bankovní účet, a to dne datum. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek ve výši 4 192 Kč, a to vše do datum. Žalovaná smluvní závazky řádně a včas nehradila, když neuhradila žalobkyni ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto prověřila a zaevidovala do karty žalované. žalovaná své závazky ze smlouvy nesplnila a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 192 Kč, dále náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalované (písemné výzvy ze dne datum, datum, datum, datum a dne datum), a to ve výši 2 500 Kč v souladu s čl. 2 smlouvy. Dále pak požaduje žalobkyně k zaplacení smluvní pokutu dle čl.2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky 13 000 Kč od datum do datum, tedy v kapitalizované výši 4 745Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne datum. Žalovaná, ačkoli byla k tomuto jednání řádně a včas předvolána, se k tomuto jednání nedostavila. Svoji neúčast u jednání neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně svoji neúčast u ústního jednání omluvila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, v e znění jejího dodatku ze dne datum má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem, když žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku ve výši 13 000 Kč na účet ve smlouvě uvedený, když žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 192 Kč uhradit nejpozději do datum RPSN činila 2274 %. Mezi účastníky dále byla sjednána částka ve výši 500 Kč odpovídající nákladům za zaslání písemné upomínky, dále pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení pro případ prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne datum a ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč a 2 000 Kč. Z potvrzení právnická osoba ze dne datum má soud za prokázané, že tyto částky byly na účet žalované poukázány. Z upomínky ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.
5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku . Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
7. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, avšak v řízení nebylo prokázáno, jaké údaje jí žalovaná poskytla, ani jakým způsobem byly tyto ověřeny. Protože splnění uvedené povinnosti žalobkyně se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
9. Dále se soud zabýval otázkou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu.
10. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla dne datum poskytnuta peněžitá částka ve výši 13 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 4 192 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 17 192 Kč do datum. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti těchto smluv soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 2274 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 420,35% % ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018 , dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, z této částky žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum, tedy ode dne následujícího po doručení prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení ze dne datum. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že je podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal žádnému z účastníků.
14. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu okres.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.