Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 334/2023-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 269,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
II. Co do zaplacení a) částky ve výši 5 629,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 629,87 Kč od 4. 2. 2023 do 29.11.2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 629,87 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 084,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 231,01 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč,
b) částky ve výši 2 639,88 Kč
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku II. Co do zaplacení a) částky ve výši 5 629,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 629,87 Kč od 4. 2. 2023 do 29.11.2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 629,87 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 084,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 231,01 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, b) částky ve výši 2 639,88 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 16.10.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 28 269,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě údajů v Žádosti o úvěr, podle nichž měsíčně žalované zbývalo k úhradě ostatních závazků 10 337 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, smluvního úroku v pevné výši, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 4.10.2022. Žalovaná uhradila částku ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 4. 10. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru zákonným úrokem z prodlení a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 3 639,88 Kč za dobu od 5.10.2022 do 16.1.2023. Žalobkyně požaduje též částku ve výši 482 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 s účinností dne 3.2.2023. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že peněžní prostředky v celkové výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a nákladů souvisejících s úvěrem zaplatí ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.
Ze Žádosti o úvěr ze dne 4.8.2021 soud zjistil, žalovaná byla zaměstnána s výdělkem 23 427 Kč měsíčně čistého (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Měsíční výdaje žalované ve výši 13 090 Kč, a to náklady na bydlení 4 000 Kč, výdaje na dopravu jídlo, osobní náklady 9 090 Kč, nebyly ověřeny žádným dokumentem.
Z pracovní smlouvy žalované ze dne 28.2.2021 soud zjistil, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 28.2.2022. Z výplatních pásek žalované za duben 2021 2021 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalované činil 23 871 Kč.
Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2023 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 65 792,54 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 65 560,82 Kč s příslušenstvím..
Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na její tvrzené měsíční výdaje ve výši 13 090 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalované. Dne 4. 8. 2021 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že peněžní prostředky výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a nákladů souvisejících s úvěrem zaplatí ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná uhradila částku ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023, oznámením ze dne 26.2.2023 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 24.5.2023.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. , je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
12. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
13. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč (30 000 Kč žalované ve výši 10 000 Kč = 20 000 Kč). Protože je Smlouva absolutně neplatná, nepřiznal soud žalobkyni ani smluvní pokutu ve výši 2 639,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.
14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
15. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 30.11.2023, když žaloba byla žalované doručena dne 28. 11. 2023. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 30. 11. 2023, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 25 629,87 Kč s příslušenstvím a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 2 639,88 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08 , II.ÚS 3070/14 ze dne 17.1.2017). Pokud jde o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 25 629, 87 s příslušenstvím, měla by ve věci úspěšnější žalovaná v souladu s § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Pokud jde o nárok z dohody o smluvní pokutě, byla ve věci plně úspěšná žalovaná, proto by měla v souladu s § 142 odst.1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
18. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.