Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 227/2023-55
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 249 673,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 239 045,57 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co částky 10 628,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 344 Kč, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 249 673,95 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení,
19,7 % úroku ročně z částky 245 718,95 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 20 439,27 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta
se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 239 045,57 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co částky 10 628,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 344 Kč, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 249 673,95 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, 19,7 % úroku ročně z částky 245 718,95 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 20 439,27 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 24. 3. 2023, ve znění doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 249 673,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 28. 4. 2021 částku 250 000 Kč na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Žalovaný
se zavázal úvěr splatit celkem ve 108 měsíčních splátkách ve výši 4 958,43 Kč, počínaje
10. 5. 2015, včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 491 Kč měsíčně, a to z účtu č. bankovní účet na úvěrový účet č. bankovní účet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 10 954,43 Kč, následně se dostal do prodlení se splátkami splatnými
10. 7. 2021, 10. 8. 2021, 10. 9. 2021 a 10. 10. 2021, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 11. 2021. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 14. 6. 2022, s účinností od 21. 6. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 2458 718,95 Kč, poplatků ve výši 3 955 Kč dle sazebníku (za upomínku ze dne 16. 7. 2021
a 1. 11. 2021 v částce 2 x 600 Kč, úhrada pojištění dne 5. 7. 2021, 5. 8. 2021, 5. 9. 2021
a 5. 11. 2021 v částce 4 x 491 Kč a za zesplatnění úvěru dne 12. 11. 2021 v částce 300 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 344 Kč za období od 31. 7. 2021 do 14. 6. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 19,7 % ročně ve výši 20 439,27 Kč za období od 11. 6. 2021
do 12. 11. 2021, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 249 673,95 Kč od 25. 6. 2022
do zaplacení a 19,7 % úroku ročně z částky 245 718,95 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 26. 4. 2021. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně vycházela z uváděného příjmu žalovaného ve výši 3 364,58 EUR, dále že má vlastní bydlení a celkový měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne
28. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč (spotřebitelský úvěr) na účet žalovaného
a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 108 měsíčních splátkách ve výši celkem 5 449,43 Kč vždy k 10. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 19,7 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 491 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky
a Sazebník.
5. Převzetí úvěru žalovaným dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno z výpisu z účtu č. bankovní účet, vedeného na jméno žalovaného.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku dne 16. 7. 2021
a 30. 10. 2021.
7. Přípisem ze dne 14. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni
12. 11. 2021.
8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet byla zjištěna výše dlužné jistiny úvěru. Výpisem z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně (platební historií) bylo zjištěno čerpání úvěru a splácení úvěru žalovaným.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.
10. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 13. 2. 2023.
11. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno z potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, bankovního
a nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a také platební historií (výpisem z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru).
12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný
se zavázal úvěr splácet v 108 měsíčních splátkách ve výši 5 449,43 Kč vždy k 10. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 19,7 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 491 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne
14. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 12. 11. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 10 954,43 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným (potvrzením o jeho příjmu), nahlédnutím
do veřejných a neveřejných registrů.
13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
17. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne
28. 4. 2021, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , zejména znění § 87 , žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného
ve výši 3 364,58 EUR byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně a potvrzením o příjmu.
19. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru,
že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo
od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalovaného, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené, např. s placením energií, dopravou apod. K tomu soud doplňuje, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč i za situace, kdy jí nebyla známa žádná výše nákladů žalovaného; nijak blíže ji nezkoumala, ani neověřovala.
20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
22. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.
23. V řízení bylo prokázáno, a to výpisem z účtu žalovaného a také výpisem z databáze právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný čerpal dne 28. 4. 2021 částku 250 000 Kč. Za situace, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 10 954,43 Kč, pak soud shledal žalobu důvodnou, co do částky 239 045,57 Kč, tzn. rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou uhrazenou a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.
ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbývající části žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3
o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 95 % a procesní úspěch žalovaného 4 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 91 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 62 441,50 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v celkové částce 9 988 a z náhrady za právní zastoupení ve výši 52 453,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb.
ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 4,5 úkonu právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast
u jednání soudu dne 21. 11. 2023 a 19. 12. 2023 a poloviční odměna byla přiznána za úkony spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 9 300 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 6 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (5 úkonů celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil,
že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 43 350 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 9 103,50 Kč na částku 52 453,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 56 822 Kč (tj. 91 % z částky 62 441,50 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.