Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 42/2023-135
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o vydání věci,
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vydání pozlacené sošky opatřené štítkem s popisem„ SABZO 2017 13. místo roční soutěž muži celé jméno žalobce“.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vydání pozlacené sošky opatřené štítkem s popisem„ SABZO 2017 13. místo roční soutěž muži [celé jméno žalobce]“. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalovaného.
1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 17. 2. 2023 domáhal po žalovaném vydání movité věci označené ve výroku I rozsudku s tvrzením, že mu ji žalovaný neoprávněně zadržuje. Popsal přátelský, až intimní vztah mezi účastníky, trvající od podzimu 2017 do jara 2018, který se postupně rozvíjel a v jehož rámci žalobce věnoval žalovanému uvedenou sošku. Vztah mezi účastníky následně ochladl, žalovaný se počal vůči žalobci chovat nevhodně, proto žalobce dar odvolal a vyzval žalovaného k vrácení sošky.
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobce vůbec nezná, žádnou darovací smlouvu s ním nikdy neuzavřel, o existenci či neexistenci v žalobě specifikované sošky mu není nic známo a žádnou takovou věc nikdy od nikoho neobdržel. Jediným účelem podané žaloby je opakovaná a neúspěšná snaha žalobce založit podjatost žalovaného, který byl ustanoven jako revizní znalec v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka. Žalobce je v tomto řízení 41. žalobcem a domáhá se v něm zvýšení hodnoty protiplnění uhrazené vytěsněným minoritním akcionářům právnická osoba a.s. V souvislosti s podáním této žaloby podal námitku podjatosti žalovaného, kterou odůvodnil právě tím, že se po žalovaném soudně domáhá vydání věci; posuzující soud jí nevyhověl s tím, že sama tato skutečnost o podjatosti nesvědčí, a navíc k ní není uváděn žádný důkaz. Svou obranu žalovaný ještě doplnil, kdy upozornil na organizovanou činnost větší skupiny osob, které mají eminentní zájem vyloučit žalovaného jako znalce v řízeních, v nichž je jako revizní znalec ustanoven. O tom svědčí korespondence a komentáře na internetu, obsahující pomluvy žalovaného. Žalovaný upozornil rovněž na to, že žalobce v žalobě neoznačil žádný důkaz dokládající vznik nároku na vrácení sošky a žaloba se jeví v souvislosti s výše uvedenými skutečnosti zjevně účelovou.
3. Z provedených důkazů soud zjistil pouze to, že žalobce zaslal žalovanému do jeho datové schránky dne 8. 2. 2023 dopis, v němž popisuje sošku uvedenou ve výroku rozsudku a vyzývá žalovaného k jejímu vrácení s ohledem na chování žalovaného a jeho nevděk.
4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný popíral nejen tvrzení žalobce, že se spolu znají a měli přátelský až intimní vztah, ale také tvrzení, že žalobce uvedenou movitou věc žalovanému kdykoliv v minulosti předal a že žalovaný jí i nadále disponuje, bylo na žalobci, aby svá veškerá sporná tvrzení prokázal. Žalobce ke svým tvrzením nabídl soudu pouze dva důkazy. Jedním z nich bylo prohlášení anonymizováno jméno příjmení ze dne 15. 5. 2022, z něhož však soud mohl nanejvýše zjistit (a to jen v případě, že jde o skutečné prohlášení této osoby, neboť podpis na něm není úředně ověřen), že se tato osoba s žalobcem zná, žalovaného však nikdy neviděla, a o předmětné movité věci se v prohlášení nehovoří vůbec. Tento důkaz tak nebyl způsobilý prokázat žalobcovo tvrzení, že žalovanému předmětnou sošku daroval a sám o sobě nebyl způsobilý prokázat ani tvrzení, že se účastníci vůbec kdy viděli. Druhým důkazem je prohlášení jméno příjmení ze dne 28. 4. 2022, které je opatřeno ověřeným podpisem. Z něho plyne, že tato osoba měla znát oba účastníky, měla být informována žalobcem o rozpadu jejich vztahu, o předmětné sošce či jejím darování žalovanému se však nijak nevyjadřuje. Protože žalovaný popřel, že by tuto osobu znal, nabídl žalobce soudu důkaz svědeckou výpovědí jméno příjmení. Soud tento důkaz jako zcela nadbytečný zamítl, protože uvedený svědek by se mohl vyjadřovat nanejvýše k tvrzení, že se účastníci znali (a s ohledem na dále zjištěné skutečnosti má o tom soud značné pochybnosti); nebyl by však schopen prokázat tvrzení žalobce, že daroval žalovanému předmětnou sošku.
5. Žalovaný navrhl soudu provést důkazy, které mají svědčit o motivaci žalobce k podání této žaloby. Soud zjistil z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. spisová značka, že žalovaný byl ustanoven revizním znalcem ve věci žaloby, kterou se 315 žalobců domáhá po dvou žalovaných dorovnání protiplnění do výše přiměřené hodnoty. Žalobce je 41. žalobcem v této věci. Usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2023 bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný není vyloučen z vypracování znaleckého posudku, kdy námitku podjatosti podal žalobce. Rozhodnutí odůvodnil tím, že časová souslednost datových zpráv založených samotným znalcem, podání předmětné žaloby o vydání věci a námitka podjatosti svědčí o účelovém postupu žalobce. Poukázal rovněž na to, že žalovaný svá negativní tvrzení o tom, že žalobce vůbec nezná, nemůže nijak prokázat.
6. Ostatní provedené důkazy potom soud již pro nadbytečnost nehodnotil.
7. Skutkový závěr soudu je tedy takový, že žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že by se účastníci vůbec znali, ale i pokud by tuto skutečnost prokázal, žádný z navržených a provedených důkazů neprokazuje jeho tvrzení, že žalovanému v minulosti předal předmětnou sošku a ten ji zadržuje.
8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
9. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
10. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
11. Za situace, kdy žalobce navrženými důkazy neprokázal svá tvrzení (nesplnil povinnost označit důkazy k prokázání tvrzení dle § 120 odst. 1 o. s. ř.), vyzval jej soud podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tak učinil. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, dovodil, že„ procesní poučení podle § 118a o. s. ř. není obecným poučením o procesní povinnosti účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat potřebné důkazy, ale je konkrétním poučením soudu o povinnosti účastníka tvrdit a prokazovat ty skutkové okolnosti, které z hlediska hypotézy použité hmotněprávní normy mohou účastníkovi přivodit příznivé rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 118a o. s. ř. tedy slouží k tomu, aby soud mohl získat dostačující podklad pro vydání rozhodnutí ve věci – úplná skutková tvrzení, pokud dospěje k závěru, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je vylíčil neúplně. Z ust. 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyplývá, že soud je povinen dbát na to, aby důkaznímu řízení předcházelo úplné vylíčení právně významných skutečností. Vzhledem k břemenu tvrzení je proto důležité, aby soud účastníku sdělil svůj závěr o neúplnosti skutkových tvrzení, vyložil mu, v čem tato neúplnost spočívá, a umožnil mu jeho tvrzení doplnit. Nelze připustit, aby soud nedal účastníkovi možnost chybějící skutečnosti vysvětlit nebo doplnit. Pouze v případě, že účastník i přes poučení soudu požadované skutečnosti nedoplnil, může soud prohlásit, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Citovaná ustanovení dále rovněž slouží k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, což je jedna z významných zásad, na nichž stojí soudní proces“.
12. Žalobce na výzvu soudu k označení důkazů prokazujících jeho tvrzení o tom, že žalovaný mu neprávem zadržuje darovanou sošku, uvedl, že toto své tvrzení o darování sošky žalovanému nemá čím prokázat, neboť u toho nikdo jiný nebyl. Za této situace soud žalobce poučil o tom, že neunesl své důkazní břemeno a poučil ho o následcích nesplnění výzvy; žalobce však na žalobě i přes uvedené poučení trval. Protože žalobce neunesl důkazní břemeno, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen vyhláška), kterými jsou převzetí zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, dvě písemná vyjádření k žalobě – § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky a účast u jednání soudu – § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, a dále 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalovaného ve výši 8 712 Kč (zahrnující podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný to, co mu bylo rozhodnutím soudu uloženo, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.