Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 277/2023-62
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 6 635,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 635,49 Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 635,49 Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala toho, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 6 635,49 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o úvěru číslo neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou dluhu i po datum (smluvní pokutě za období prodlení do datum bylo vyhověno rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 6. 2021, č. j. číslo jednací).
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavila.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
Dne datum žalobkyně a žalovaná uzavřely mezi sebou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 102,67 % p.a. ve 18 měsíčních splátkách po 2 217 Kč. Zdejší soud rozsudkem pro zmeškání
ze dne 8. 6. 2021, č. j. číslo jednací, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku
ve výši 18 332,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 332,09 Kč ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení, pohledávku ve výši 3 364,51 Kč, úrok ve výši 35% ročně z částky
18 945,05 Kč od datum do datum, úrok ve výši 35% ročně z částky 18 332,09 Kč
od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 47 887 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru zaměstnána u společnosti nemocnice a právnická osoba, IČO, a to na dobu neurčitou, přičemž měla čistý měsíční příjem za prosinec rok ve výši 14 842 Kč a za leden 2020 ve výši 15 199 Kč
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když není zejména zřejmé, zda a jak žalobkyně ověřovala výdaje žalované.
Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalované žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě
na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalované je nezbytné.
Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, mají požadovaná smluvní pokuta a příslušenství oporu v absolutně neplatné smlouvě, a proto soud nárok uplatněný žalobkyní zamítl v plném rozsahu.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).