Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 218/2023-20
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10.920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 71,79 Kč za období od 3. 7. 2023 do 18. 7. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 920 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 71,79 Kč za období od 3. 7. 2023 do 18. 7. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 920 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou ze dne 18. 7. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 71,79 Kč za období od 3. 7. 2023 do 18. 7. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 920 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem (za poskytnutí úvěru) ve výši 330 Kč, a to 30 dnů od poskytnutí úvěru. Kromě toho mezi žalobkyní a žalovaným byli k poskytnutému úvěru sjednány i další služby, za které se žalovaný zavázal uhradit poplatek, a to konkrétně poplatek ve výši 49 Kč za SMS servis, poplatek ve výši 99 Kč za tzv. Bezpečnou splátku, poplatek za tzv. expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, kdy uhradil 1 Kč a tím se mu prodloužila splatnost za poplatek ve výši 990 Kč. Nadto si ještě žalovaný prodloužil splatnost tzv. desetiprocentním odkladem, kdy uhradil dvakrát částku 1 490 Kč a tím se mu prodloužila splatnost za poplatek ve výši 490 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, Žalobkyně proto chce vrátit jak neuhrazenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 8 499 Kč (10 000 Kč – uhrazených 1 501 Kč), tak i dvakrát poplatek za bezpečnou splátku v celkové výši 198 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, dvakrát poplatek za SMS servis v celkové výši 98 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 490 Kč, a smluvní pokutu ve výši 510 Kč, a dále taky (kapitalizované) zákonné úroky z prodlení ze všech těchto částek. Žalovaný ničeho nezaplatil žalobkyni ani po předžalobní výzvě ze dne 2. 6. 2023.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že prověřila jeho finanční situaci, a to především lustrací v registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru NRKI a BRKI. Uvedla, že zkoumá, jestli má žalovaný jiné závazky a zda tyto závazky hradí, a dále pak přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Ve vyjádření ze dne 21. 11. 2023 žalobkyně odkázala také na kartu klienta a metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Nevyužil možnosti tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto skutečnostem označovat důkazy.
4. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.
5. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou dohodu, na základě které žalobkyně poskytne žalovanému částku do výše 10 000 Kč a ten se jí zavázal vrátit do 30 dní společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalšími poplatky (důkaz: Úvěrová smlouva - ID žádosti číslo). Součástí smlouvy byl také sazebník platný od 4. 1. 2019, ze kterého vyplývá poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 Kč za každých 1 000 Kč půjčených na 30 dní, poplatek za korunový odklad ve výši 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek ve výši 199 Kč za expresní výplatu úvěru, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, a smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné částky při zpoždění se se zaplacením úvěru o více než 29 dní, a nárok na účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužné částky (důkaz: Sazebník platný od 4. 1. 2019). Žalovaná využila korunový odklad, desetiprocentní odklad, expresní výplatu, SMS servis i službu bezpečná splátka. Žalobkyně dne 16. 11. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč (důkaz: opis výpisu proplacení smlouvy). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmá rekapitulace všech uplatňovaných nároků v žalobě (včetně poplatků za bezpečnou splátku a SMS servis, které vznikly v měsících listopad 2022 až únor 2023) a jejich vyčíslení a současně to, že žalovaný uhradil na splátku jistiny prvně částku 1 501 Kč a pak zaplatil žalobkyni dvakrát 1 490 Kč, dvakrát 490 Kč a jednou 1 Kč (důkaz: výpis čerpání, splátek a úhrad). Z periodického výpisu účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za období od 27. 8. 2022 do 26. 9. 2022 vyplývají všechny příchozí a odchozí platby na účtu žalovaného. Z tohoto výpisu se mimo jiné podává, že za výše uvedené období na účet žalovaného přišlo celkem 50 173 Kč a současně z účtu odešlo 47 884,37 Kč (důkaz: periodický výpis z účtu). Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutého úvěru, poplatků a smluvní pokuty do 2. 7. 2023 v předžalobní výzvě ze dne 2. 6. 2023, která byla žalovanému doručena dne 12. 6. 2023 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2023, podací lístek, služba sledování zásilky dostupná na„ webová adresa“). Žalovaný byl prověřen v registrech (ISIR, NRKI, atd.), dále bylo zohledněno, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem 45 000 Kč, nemá děti, příjem ostatních členů jeho domácnosti je 20 000 Kč, výše žádaného úvěru je 10 000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti o úvěr jsou nulové (důkaz: potvrzení o provedení ověření bonity klienta vystaveného dne 18. 7. 2023). Žalobkyně také provedla výpočet MLS (limitu nejvyšší měsíční splátky), v němž je ověřována schopnost splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Ve výpočtu bylo počítáno s příjmem žalovaného ve výši 45 000 Kč od kterého je odečítáno životní minimum ve výši 4 250 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 0 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 10 677Kč, přičemž zbývající MLS žalovaného má činit 30 073 Kč; kromě toho bylo vypočítáno i MLS celé domácnosti žalovaného (důkaz: vyjádření žalobce ze dne 21. 11. 2023).
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
12. Na základě provedeného dokazování soud zhodnotil, že žalobkyně chtěla uzavřít s dlužníkem coby spotřebitelem smlouvu, která je dle § 2395 občanského zákoníku úvěrovou smlouvou a ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelskou úvěrovou smlouvou. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Soud přitom vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
14. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.
15. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. V řízení bylo tvrzeno a prokazováno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prokazovala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména lustrací žalovaného v registrech a prověřováním jeho bonity na základě limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS). Pokud by šlo pouze o prověřování bonity na základě tohoto limitu určeného na základě statistických dat a informací sdělených žalobkyni žalovaným, měl by soud za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost. Nicméně v daném případě žalobkyně měla k dispozici také výpis z účtu žalovaného. Teprve až s tímto výpisem měla žalobkyně dle názoru soudu dostatek relevantních informací ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V tomto výpisu jsou totiž uvedeny všechny peněžní toky, ze kterých vyplývá, že žalovaný dostává finance a z těchto financí si hradí různé své potřeby. Příjmy jen lehce převyšovaly výdaje žalovaného. Jinak řečeno žalovaný měl problém„ vyjít s penězi“ a proto si půjčoval peníze. Byť se žalovaný jevil jako rizikový klient (jeho zůstatek na účtu byl lehce nad nulou), tak si žalobkyně vyhodnotila, že je schopen jí uhradit zapůjčené prostředky s poplatkem za zprostředkování úvěru. Z pohledu hodnocení úvěruschopnosti má soud za to, že při zohlednění všech výše uvedených věcí byla úvěruschopnost hodnocena žalobkyní dostatečně, a proto je smlouva o úvěru platná. Jinak řečeno mezi stranami existuje platná smlouva o úvěru, na základě které žalovaný obdržel finanční prostředky, ale řádně a včas je nevrátil, nesplnil tím základní povinnost smlouvy o úvěru plynoucí z výše citovaného § 2395 občanského zákoníku.
17. Soud proto uzavírá, že nárok uplatněný žalobkyní je důvodný, a to jak ohledně vrácení neuhrazené jistiny ve výši 8 499 Kč (tj. zapůjčených 10 000 Kč – 1 501 Kč jako úhrada na jistinu), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (tj. poplatku ve výši 99 Kč/měsíc za měsíce listopad 2022 až únor 2023), poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč tj. poplatku ve výši 49 Kč/měsíc za měsíce listopad 2022 až únor 2023), poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 510 Kč, přičemž výše uvedených poplatků a smluvní pokuty (dle § 2048 a násl. občanského zákoníku) jsou určeny v souladu se smlouvou a sazebníkem poplatků. Současně nárok na zaplacení úroků z prodlení vyplývá přímo ze zákona, neboť se žalovaný dostal do prodlení s placením, a výše úroku byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení se pak odvíjí od data 3. 7. 2023 (dne následujícího po lhůtě dané v předžalobní upomínce k uhrazení dluhu), přičemž část úroku z prodlení za období do 3. 7. 2023 do 18. 7. 2023 byla správně žalobkyní kapitalizována na částku 71,79 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a o. s. ř. byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má v souladu s návrhem žalobkyně za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, proto uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 2 252 Kč Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 900 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč.
19. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta.
20. Lhůta splatnosti žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu.