Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 523/2023-50
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 4 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 684,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 194 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 10. 5. 2023 do 5. 6. 2023.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně anonymizováno jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 994 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky 4 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 684,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 194 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 10. 5. 2023 do 5. 6. 2023. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 994 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne datum, na základě níž vyplatil věřitel žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve výši 5 094 Kč nejpozději do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná na závazek ničeho neuhradila, domáhala se žalobkyně, které byla pohledávka vůči žalované ze shora uvedené smlouvy o úvěru postoupena, zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku ve výši 5 094 Kč, sjednané smluvní pokuty z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč za dobu od datum do datum ve výši 0,1 % denně po revizním přepočtu v částce 4 100 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od datum do datum v částce 1 684,93 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 48 Kč za odchozí dopis, když žalovaná dosud tuto částku přes výzvu žalobkyně této neuhradila.
2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku v celkové výši 25 000 Kč na bankovní účet číslo bankovní účet. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo dne datum ve znění dodatku ze dne datum ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroku v částce 5 094 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázala uhradit jistinu ve výši 25 000 Kč včetně úroku ve výši 230 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, poplatek v částce 50 Kč za každou odeslanou upomínku. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 230 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Je přitom nerozhodné, že se jednalo o krátkodobě poskytnutý úvěr se splatností v délce jednoho měsíce. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 230 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020 -47.
3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 25 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 25 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku , a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 6. 6. 2023 do zaplacení, kdy žalovaná na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předané k poštovní přepravě dne datum, v níž byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 5. 6. 2023, byla v prodlení s plněním.
4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch žalobkyně představoval při započtení žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky cca 69 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěch 31 % (výrok II.). Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % Náklady řízení tvořil soudní poplatek 1 164 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Celkem náklady řízení žalobkyně činily částku 2 616 Kč, z čehož 38 % činí částku 994 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat k soudu nebo soudnímu exekutorovi návrh výkon rozhodnutí.