Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 361/2022-57
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
slovenský státní příslušník
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 26 456 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 610 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 380 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 610 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 380 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 456 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 11. 7. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále také jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách žalobkyně webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje a upravil dostupné parametry. Před uzavřením Smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně tedy má za to, že splnila svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále vyžaduje ověření totožnosti klientů, a to tak, že klienti jsou povinni žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjemní majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva je následně podepsána klientem elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Na základě takto podepsané Smlouvy žalobkyně žalovanému ve stejný den vyplatila na účet č. bankovní účet částku ve výši 17 100 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 280 Kč, které byly splatné dne 10. 8. 2021. Žalovaný však sjednané podmínky neplnil, ke dni podání žaloby žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku ve výši 2 490 Kč. Žalobkyně se kromě jistiny nevrácené zápůjčky a poplatku ve výši 22 380 Kč domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, za období od 11. 8. 2021 do 14. 10. 2022 ve výši 4 076 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 380 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 6. 9. 2022.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. února 2023, č. j. 22 C 361/2022 -40, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, na jaký konkrétní účet a kdy žalobkyně poskytla úvěr dle Smlouvy žalovanému a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě a odeslání výzev žalovanému dne
17. 8. 2021, 24. 8. 2021, 31. 8. 2021, 9. 9. 2021 a 24. 9. 2021. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 3. 2023, ve kterém uvedla, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti doplňovat nebude. V případě, že soud posoudí Smlouvu jako neplatnou, žádá, aby bylo žalobě vyhověno a žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení a nahradit žalobkyni náklady řízení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož žalobkyně i žalovaný mají své sídlo, resp. bydliště na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má v České republice své bydliště. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne
17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalované, který je spotřebitelem, tedy české právo.
5. K projednání věci soud nařídil jednání na den 12. 12. 2023. Jelikož zástupkyně žalobkyně sebe
i žalobkyni z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále „o. s. ř. “) v nepřítomnosti účastníků.
6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. bankovní účet dne 11. 7. 2021 částku ve výši
17 100 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně č. bankovní účet za období 1. 7. 2021 – 31. 7. 2021).
8. Žalovaný zaplatil žalobkyni ke dni podání návrhu pouze částku ve výši 2 490 Kč (viz tvrzení žalobkyně, žalovaný netvrdil opak).
9. Žalobkyně sice dále tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 11. 7. 2021 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 17 100 Kč (Smlouva), toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 22. 2. 2023 navrhla k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy pouze důkaz listino u označenou jako smlouva o zápůjčce. Tato smlouva není ale žalovaným podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, a proto neprokazuje, že žalovaný projevil svou vůli uzavřít Smlouvu způsobem popsaným v žalobě.
10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou
o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které
se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí.
17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
18. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
19. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním
a majetkovým poměrům (odst. 2).
20. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
21. Přestože žalobkyně neprokázala, že by žalovaný navrhl žalobkyni uzavřít Smlouvu, a tedy že došlo k uzavření Smlouvy, žalobkyně zároveň v žalobě tvrdí, že mělo jít o smlouvu o zápůjčce, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy by se tedy řídila také režimem ZSU.
22. I v případě, že by žalobkyně prokázala skutečnosti, které by mohly být následně po právní stránce hodnoceny jako uzavření Smlouvy, soud dospěl k závěru, že Smlouva by přesto nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně totiž neprokázala, že postupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 odst. 1 ZSU. Žalobkyně ani po písemné výzvě soudu nedoplnila tvrzení, a tedy ani nemohla prokázat, z kterých konkrétních skutečností o poměrech žalovaného dovodila schopnost žalovaného úvěr splatit a jak tyto skutečnosti ověřila ve smyslu ust. § 84 odst. 2 ZSU.
23. Zástupkyně žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den
12. 12. 2023 omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupkyně k jednání soudu nedostavily, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006 , ze dne 27. 9. 2006).
24. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy jeho gramatický výklad, by se jednalo o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb. ) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne
5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588
o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného dlužníka, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.
25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy se žalovaným, ale Smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyl by žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením s úhradou splátek úvěru atd.), ale pouze vrátit žalobkyní jemu poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru), sníženou o žalovaným žalobkyni zaplacenou částku 2 490 Kč, tedy částku ve výši 14 610 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.
26. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU -„ Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaný je totiž povinen vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smlouvy, která je podle ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSU neplatná, v době přiměřené jeho možnostem. Byť se žalovaný ve věci nevyjádřil, ale dosud žalobkyni neuhradil ani částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.
27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši
14 610 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn.
I. ÚS 2717/08 , podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 22 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 22 380 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku dne 12. 12. 2023 na částku ve výši 4 451 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 076 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 33 407 Kč.
29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 14 610 Kč, neboť
v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši
18 797 Kč. Žalovaný tak byl v řízení úspěšnější a má tak právo na náhradu části nákladů řízení proti žalobkyni, žádné mu však v tomto řízení nevznikly. Soud tak ve výroku III. rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.