Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 293/2023-52
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 101 288,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 527,15 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 12 761,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 319,60 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 910 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 527,15 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 12 761,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 319,60 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 910 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 101 288,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu k službě Twisto účet, na základě které žalovanému zřídila Twisto účet s úvěrovým rámcem do 3 000 Kč pro jednu odloženou platbu a dne datum uzavřela smlouvu k službě Twisto účet, na základě které žalovanému zřídila Twisto účet s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč pro jednu odloženou platbu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaný tak na základě registrace obdržel unikátní přihlašovací údaje a následně vyslovil se smlouvou souhlas kliknutím na virtuální tlačítko, přičemž tímto úkonem žalovaný opatřil návrh svým elektronickým podpisem. Žalovaný využil služby„ Twisto Karta“, a to tak že užíval kartu jako platební prostředek při platbě za zboží prostřednictvím Twisto účtu. příjmení, kterou žalovaný prostřednictvím karty zaplatil, byla připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Toto vyúčtování byl žalovaný povinen uhradit v souladu s obchodními podmínkami Twisto Karta. Žalovaný dále se žalobkyní uzavřel dne datum Smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěrový rámec ve výši 76 000 Kč na dobu neurčitou. Sjednaný splátkový limit určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek, přičemž takto rozložit na splátky lze každou platbu nad 1 500 Kč do 3 až 12 měsíců. Žalovaný měl poskytnuté částky splácet pravidelnými měsíčními splátkami zahrnujícími úrok dle dohody. Na základě přílohy ze dne datum ke Smlouvě o splátkovém limitu se žalovaný zavázal hradit úvěr v částce 69 990 Kč ve 12 splátkách po 6 249,95 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Na základě přílohy ze dne datum ke Smlouvě o splátkovém limitu se žalovaný zavázal hradit úvěr v částce 2 999 Kč ve 12 splátkách po 320,75 Kč. Na základě následné přílohy ze dne datum ke Smlouvě o splátkovém limitu se žalovaný zavázal hradit úvěr v částce 1 958,20 Kč v 11 splátkách po 224,84 Kč. Žalovaný využil v období od datum do datum služeb odložené platby v celkové výši 93 319,60 Kč, přičemž částku ve výši 15 470,42 Kč prostřednictvím karty a částku ve výši 77 849,18 Kč na základě smlouvy o splátkovém limitu. Na poplatcích žalobkyně nárokuje celkem 12 761,60 Kč (poplatky za prodlení, poplatek za službu Twisto účet, poplatky za odložení splatnosti). Přestože byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Žalobkyně proto uplatnila své smluvní právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaný vyčerpal celkem částku 93 319,60 Kč, uhradil ovšem pouze celkem částku 4 792,45 Kč, když tuto uhrazenou částku žalobkyně započetla na poplatky.
2. Žalovaný je státním občanem země, avšak má trvalé bydliště v České republice (viz mimo jiné záhlaví tohoto rozhodnutí), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy
o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k soudem nařízenému jednání se nedostavil.
4. Smlouvou k službě Twisto účet ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet spočívající v poskytnutí úvěrového rámce do výše 3 000 Kč za jednu odloženou platbu. Podmínkou zřízení a provozování Twisto účtu bylo, že žalovaný bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky včetně případných poplatků za prodlení či prodloužení splatnosti.
5. Smlouvou k službě Twisto účet ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet spočívající v poskytnutí úvěrového rámce do výše 20 000 Kč za jednu odloženou platbu. Podmínkou zřízení a provozování Twisto účtu bylo, že žalovaný bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky včetně případných poplatků za prodlení či prodloužení splatnosti.
6. Smlouvou o splátkovém limitu ze dne datum včetně příloh ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 76 000 Kč. Tento úvěr měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách specifikovaných v přílohách.
7. Vyúčtováním za duben 2022 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši 1 868,13 Kč, na poplatcích mu žalobkyně účtovala 542,60 Kč. Přičemž zaplatil 1 542,45 Kč, k doplacení zbývalo 868,28 Kč.
8. Vyúčtováním za květen 2022 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši 8 368,09 Kč, na poplatcích mu žalobkyně účtovala 1 818 Kč. Přičemž zaplatil 2 000 Kč, k doplacení zbývalo 8 186,09 Kč.
9. Vyúčtováním za červen 2022 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši 12 099,74 Kč, na poplatcích mu žalobkyně účtovala 1 876 Kč a na smluvní pokutě 3 124,22 Kč. Přičemž zaplatil 1 250 Kč, k doplacení zbývalo 15 849,96 Kč.
10. Vyúčtováním za červenec 2022 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši 6 795,54 Kč, na poplatcích mu žalobkyně účtovala 1 379 Kč a na smluvní pokutě 1 715,68 Kč. Přičemž již nezaplatil ničeho.
11. Vyúčtováním za srpen 2022 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu provedl platby v celkové výši 64 258,10 Kč, na poplatcích mu žalobkyně účtovala 7 076 Kč a na smluvní pokutě 12 817,87 Kč. Přičemž již nezaplatil ničeho.
12. Výzvou k úhradě dluhu ze dne datum spolu s potvrzením podání ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky prostřednictvím právního zástupce.
13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu k službě Twisto účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím Twisto účtu, s finančním limitem nejprve 3 000 Kč, následně po uzavření další smlouvy k službě Twisto účet dne datum s finančním limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni vyúčtované platby provedené prostřednictvím Twisto účtu dle vystavených vyúčtování. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit i případné poplatky z prodlení, za prodloužení splatnosti a smluvní pokutu. Za období od datum do datum učinil žalovaný prostřednictvím svého Twisto účtu platby v celkové výši 93 319,60 Kč. Žalovaný uhradil dle vyúčtování celkem 4 792,45 Kč, žalobkyně tuto částku započetla na poplatky. Na poplatcích žalobkyně nárokuje celkem 12 761,60 Kč (poplatky za prodlení, poplatek za službu Twisto účet, poplatky za odložení splatnosti). Zbývající dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po výzvě právního zástupce žalobkyně.
14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu,
který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“),
je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
21. Podle ust. § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
22. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
23. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva/ předmětné smlouvy, byla/byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), v souladu s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum
ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná
se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu
46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
26. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatností absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ust. § 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
28. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sice uvedla, že si byla vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňovala. Uvedla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jí byly přístupné z titulu postavení žalobkyně v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vycházela z historických informací o spotřebiteli (např. předchozí uzavřené smlouvy). Nicméně žalobkyně ničeho ke svému tvrzení nedoložila, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného potřebnými informacemi od žalovaného nebo jím označených třetích osob.
29. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě.
30. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 93 319,60 Kč,
žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 4 792,45 Kč a částku 88 527,15 Kč nikoli, soud dospěl
k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve výši 88 527,15 Kč
(93 319,60 Kč – 4 792,45 Kč), a je povinen plnění v tomto rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu (účtované poplatky) žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 93 319,60 Kč ve výši
15 % ročně od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022), neboť v případě těchto sporů je to soud, kdo určil splatnost zbývající části jistiny dle ust. § 87 odst. 2 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má dle tohoto zákonného ustanovení nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Žalobkyni tak vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. teprve
v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalované podle ust. § 87 odst. 1, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 526,09 Kč, přičemž tato částka představuje 74,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 052 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 288,75 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.
a z částky 2 590 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 330 Kč ve výši 4 059,30 Kč.
32. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem.
33. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku a náhradu nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku), a to šedesát dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou okolnostem případu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.