Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 175/2023-135

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částky 81 884 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 001 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 31 883,50 Kč spolu s

-) úrokem ve výši 52,21 % ročně z částky 50 001 Kč od datum do zaplacení a

-) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57 882 Kč od datum do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 001 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 31 883,50 Kč spolu s -) úrokem ve výši 52,21 % ročně z částky 50 001 Kč od [datum] do zaplacení a -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57 882 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 882 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení z částky 57 882 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 24 002,50 Kč a úrokem ve výši 52,21 % ročně z částky 50 001 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč s odůvodněním, že žalovaná a žalobkyně spolu dne datum uzavřely úvěrovou smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 50 001 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 499 Kč počínaje červencem 2017 a současně uhradit úrok ve výši 66,71 % Kč z jistiny. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila splátku splatnou dne datum, došlo po 65 dnech k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to dne datum. V částce 57 882 Kč je zahrnuta nesplacená část poskytnuté jistiny úvěru ve výši 50 001 Kč, nesplacený úrok ve výši 6 483 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč jako pokuta za dvě opožděné splátky číslo a 2 (2 x 499 Kč) a také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení se splátkou). Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 24 002,50 Kč vypočítané jako 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (nesplacená jistina a přirostlé neuhrazené úroky) od datum do datum. Žalovaná na předmětnou smlouvu neuhradila ničeho. Ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta prohlášení dlužníka.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo (č.l. 37-39), předsmluvního formuláře (č.l. 27-28), oznámení o schválení úvěru vč. dodejky (č.l. 31, číslo) a kopie občanského průkazu žalované (č. l. 55-56) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřely dohodu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 50 001 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku celkem ve výši 119 952 Kč v 48ti měsíčních splátkách po 2 499 Kč splatných do 17. dne v měsíci počínaje od datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,71 %, RPSN smlouvy je uvedena také ve výši 66,71 %.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 17) a z výpisu z účtu ze dne datum (č.l. 118) soud zjistil, že žalované byla dne datum poukázána částka 50 001 Kč.

5. Z formuláře hodnocení klienta (č.l. 26) soud zjistil, že žalobkyně vycházela z informace o příjmu žalované z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 12 542 Kč (celkem 16 342 Kč). Mezi výdaji jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč, životní minimum částkou 3 410 Kč, výdaje na děti v domácnosti částkou 5 000 Kč, splátky žalobkyni ve výši 1 069 Kč (celkem 10 879 Kč). Z ověření v registru příjmení (č.l. 15) a ověření v registru NRKI (č.l. 16) nejsou patrné žádné negativní informace ohledně zadluženosti žalované.

6. Mezi doklady k posouzení úvěruschopnosti žalované (č.l. 45-54, číslo) byly soudem předloženy rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami, č. j. 20148/2017/MBO dokládající výši příspěvku na živobytí od datum ve výši 3 140 Kč. Dále byl předložen výpis vyplacených dávek od Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami prokazující, že žalované bylo v období od číslo do 5/ 2017 vypláceny přídavky na 3 děti v souhrnné výši 1 810 Kč měsíčně, rodičovský příspěvek ve výši 3 800 měsíčně a příspěvek na bydlení za předmětné období v souhrnné výši 71 563 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum (č.l. 115) soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč od datum. Z prohlášení klientů (č.l. 114) plyne, že pan jméno jméno souhlasil, aby byl úvěr vyplacen žalované na jeho bankovní účet. Z výpisu bankovního účtu pana jméno jméno (č.l. 83-88) vyplývá, že Úřad práce ČR na tento účet vyplácel dávky, v období od datum do datum byla na tento účet vyplacena úřadem práce částka v souhrnné výši 46 451 Kč. Konečný zůstatek k uhrazení jediné splátky úvěru byl na předmětném účtu pouze k datum.

7. Z karty klienta (č.l. 33) je patrný způsob splácení předmětného dluhu žalovanou, resp. skutečnost, že žalovaná neuhradila ničeho.

8. Z výzev k zaplacení dlužné splátky (č.l. 29, 30) ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s hrazením splátek. Z oznámení o zesplatnění úvěru (č.l. 32) ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou uvedeného dne vyzvala k úhradě zbývající jistiny úvěr, úroku, smluvní pokuty a nákladů v souvislosti s prodlením, není však zřejmé, zda tato výzva byla žalované doručena. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. podacího archu (č.l. 14, 34) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky a jejího příslušenství a upozornila ji, že pokud tak neučiní, bude se domáhat zaplacení dluhu v řízení před soudem.

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela dohodu, na základě které žalobkyně žalované na účet pana jméno jméno převedla částku 50 001 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 66,71 %. Žalovaná se v průběhu doby splácení dostala do prodlení, resp. neuhradila ani první splátku, žalobkyně následně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé zbylé neuhrazené částky. Žalobkyně před uzavřením předmětné dohody zkoumala úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmu žalované z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 12 542 Kč (celkem 16 342 Kč), negativních lustrací v systémech příjmení a NRKI, resp. doklady od Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Příbrami o vyplacení dávek žalované. Na straně výdajů pak žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů o životním minimu a nijak neověřených údajů o výši nákladů na bydlení a nákladů na děti žalované. Žalobkyně nedoložila, že by žalované byla odeslána výzva k zaplacení dlužné částky ze dne datum.

10. Podle , , v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. , Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl číslo, sp.zn. , sp.zn. ) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. ).

16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. „ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalované předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem žalované, a to s ohledem na skutečnost, že se spokojila se zjištěním příjmu žalované ve výši 16 342 Kč (ověřený příjem z rodičovského příspěvku a sociálních dávek), aniž by zvážila povahu tohoto příjmu, tedy že podstatná část příjmu bude vynaložena především na úhradu potřeb tří dětí a současně že důvod, pro který pobírá rodičovský příspěvek, bude žalovanou omezovat v dosažení jiného výdělku. Dále žalobkyně nijak neověřila výši výdajů žalované, a to ani výši jejích výdajů na bydlení. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nebyla schopna úvěr splácet, čehož si žalobkyně musela být vědoma. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná.

19. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne datum citoval poměrně rozsáhlou komentářovou literaturu a judikaturu, z níž především vyplývá, že neschopnost splácet úvěr musí být při uzavírání smlouvy zjevná a současně, že nelze po úvěrových společnostech požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, ale toliko přiměřenou. S ohledem na shora uvedené, kdy se žalobkyně spokojila s doložením příjmu žalované pouze z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 12 542 Kč, má soud za to, že toto rozhodnutí je v souladu s žalobkyní citovanými rozhodnutími soudů vyšších stupňů, resp. Ústavního soudu.

20. Plnění poskytnuté žalované ve výši 50 001 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o.z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni, neuhradila ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou část jistiny pohledávky ve výši 50 001 Kč.

21. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, tedy jak v rozsahu požadované jistiny pohledávky a smluvní pokuty, tak i příslušenství. Ohledně zamítnutého nároku na úrok z prodlení soud uvádí, že dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. , je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit nutnost a výši možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením , jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, proto soud zákonný úrok z prodlení nepřiznal.

22. S ohledem na poměr úspěchu ve věci rozhodl soud v souladu s  tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.