Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 93/2023-44
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 26 837,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem lednem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky delší než třicet dnů.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 900 Kč, dále 15% p. a. úroku z prodlení z částky 24 600 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, částky 2 237,83 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem lednem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky delší než třicet dnů.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 900 Kč, dále 15% p. a. úroku z prodlení z částky 24 600 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, částky 2 237,83 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 19. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 837,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 12. 2022 distančním způsobem na adrese webová adresa, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 18 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve u žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 15 633 Kč, který dle žalobkyně žalovanému umožnil bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo bankovní účet prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne 29. 12. 2022 ve výši 3 000 Kč, 2 300 Kč, 30. 12. 2022 ve výši 1 300 Kč a 2 200 Kč a 1 800 Kč, 31. 12. 2022 ve výši 1 100 Kč a ve výši 1 200 Kč, dne 3. 1. 2023 ve výši 1 700 Kč, 4. 1. 2023 ve výši 1 600 Kč, 6. 1. 2023 ve výši 1 000 Kč, 7. 1. 2023 ve výši 1 000 Kč, 8. 1. 2023 ve výši 500 Kč, celkem tedy ve výši 18 700 Kč. Úvěr byl splatný dne 28. 1. 2023. Dle žalobkyně žalovaný úvěr řádně nesplácel, čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky, zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný má dle žaloby nesplacenou pohledávku ve výši 24 600 Kč, z čehož na jistině dluží 18 700 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru 5 900 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pokud nárok žalobce na zaplacení částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nebude mít soud za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 600 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, částky 2 237,83 Kč na smluvní pokutě v souladu s čl. 6. Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku, tj. ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu s tím, že žalobkyně žalobou uplatňovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, když se žalovaný dostal do prodlení dne 28. 1. 2023 (tedy smluvní úrok za období od 29. 1. 2023 do 29. 4. 2023).
2. Soud usnesením ze dne 7. 11. 2023 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7C 93/2023 -28 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy nedoplnila, dne 5. 1. 2024 zaslala omluvu z jednání a navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl. Dále uvedla, že v souladu s poučením soudu žalobkyně nevznáší žádné námitky a žádala, aby věc soud projednal v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Podáním ze dne 3. 1. 2024 se žalovaný vyjádřil k žalobě s tím, že považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru minimálně za částečně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když poplatek za poskytnutí úvěru je podle názoru žalovaného zjevně nepřiměřený. Dle žalobního návrhu činí jistina 18 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 900 Kč, což odpovídá 31,55 % z jistiny. Žalovaný zdůraznil, že splatnost úvěru byla necelý měsíc. Požádal, aby plnění, které stanoví soud, mohl žalovaný uhradit ve splátkách z důvodu jeho majetkových poměrů. Uvedl, že může platit nejvýše 1 250 Kč měsíčně, s touto částku by dluh uhradil přibližně za dva roky. Žije ve společné domácnosti se svojí matkou, které přispívá 2 000 Kč na bydlení. Má jednu exekuci, která je mu srážena z příjmů. Dále doložil vyplněné prohlášení, dle kterého pracuje u firmy právnická osoba, obec jako brusič s čistým měsíčním příjem 28 720 Kč. Podnikal do 21. 3. 2023, z podnikání měl v lednu až únoru 2023 přibližně 25 – 30 tisíc. Nemá žádné jiné příjmy ani majetek větší hodnoty. Výše dluhu, který je exekučně srážen, činí 65 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský úvěr. Předložil seznam závazků v celkové výši 610 000 Kč, jednalo se o 7 spotřebitelských úvěrů, jeden podnikatelský úvěr a dále o pojistnou smlouvu. Půjčoval si od právnická osoba anonymizováno 8 slov a anonymizováno.
5. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 9. 1. 2024 nedostavila, byla omluvena. Žalovaný při jednání uvedl, že je pravdou, že s žalobkyní uzavřel smlouvu, která je předmětem tohoto řízení a podle této smlouvy mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 18 700 Kč. Tuto částku postupně z účtu vybral. Pravdou je, že na tuto částku žalobkyni nic neuhradil. Před touto smlouvou, tedy smlouvou, která je předmětem tohoto řízení, měl se žalobkyní uzavřenou jinou – předchozí smlouvu, podle které byl jeho úvěrový rámec 30 000 Kč. V té době měl problémy se splácením, proto touto novou smlouvou byl úvěrový rámec snížen na 18 700 Kč. Když se uzavírala tato nová smlouva, tak žalobkyni žádné doklady neposkytoval, vyplnil pouze nějaké informace přes internet v aplikaci. Pokud si dobře vzpomíná, tak doklady předkládal žalobkyni pouze v době, kdy se uzavírala předchozí smlouva s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, bylo to daňové přiznání, jinak si nevzpomíná, že bych nějaké další listin y předkládal. Měl finanční problémy již od doby koronaviru, tedy předtím než uzavíral jak tuto, tak předchozí smlouvu. V té době měl peníze půjčeny od více společností, toto žalobkyni sdělil do dotazníku v době, kdy se uzavírala ta původní smlouva s rámcem 30 000 Kč. Dále uvedl, že je pravdou, že v prosinci 2022 v souvislosti s uzavíráním té nové smlouvy vyplňoval údaje, ve kterých bylo uvedeno, že je sám, že v domácnosti je jeden příjem, jeho měsíční výdaje uvedl cca ve výši 11 500 Kč, výše příjmu se mohla pohybovat kolem 15 000 Kč měsíčně čistého, bylo to velice nepravidelné, pracoval jako OSVČ. I v této době měl napůjčovány peníze od dalších společností minimálně od jedné. Dále upřesnil, že pokud předložil seznam všech závazků, uvedených v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku, tak většina z nich vznikla po uzavření smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, s výjimkou od anonymizována dvě slova ve výši 150 000 Kč, to bylo již v době, kdy tato smlouva byla uzavírána a stejně tak i úvěr od právnická osoba ve výši 9 000 Kč. Při jednání uvedl, že s ohledem na jeho poměry je schopen splácen dluh maximálně ve výši 2 000 Kč měsíčně, tedy ve splátkách.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout částku 18 700 Kč, jednalo se o bezúčelový úvěr, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 570,97 %, první tranše úvěru 3 000 Kč, roční procentní sazba nákladů první tranše 3 112,64 %, úvěr měl být uhrazen jednorázově ve výši 23 570 Kč do 28. 1. 2023. Celková výše poplatku činila 4 870 Kč. Úvěr byl sjednán dne 29. 12. 2022 a byl poskytnut na účet číslo bankovní účet. Totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet anonymizováno – protiúčet patřil žalovanému. Ověření proběhlo dne 29. 12. 2022 v 16:58:36. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu číslo. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije sám, má jeden příjem, pravidelné výdaje činí 11 500 Kč, výše ověřeného příjmu činila 15 633 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 25 000 Kč, rezerva pro výdaje byla uvedena ve výši 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 370 Kč, disponabilní příjem 6 100 Kč. Žalobkyně na základě těchto údajů posoudila úvěruschopnost žalovaného jako úspěšnou. Součástí smlouvy účastníci učinili i všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 1. 8. 2020.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 28 730,83 Kč a k úhradě nákladů ve výši 9 292 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 11. 9. 2023.
8. Ze zprávy právnická osoba ze dne 15. 11. 2023 soud zjistil, že účet číslo patří žalovanému, byl zrušen ke dni 9. 8. 2023.
9. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
12. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Z tvrzení žalobkyně, z předložených důkazů a z tvrzení žalovaného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Původně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel, proto byl poskytnut dne 29. 12. 2022 žalobkyní žalovanému další úvěr (na základě jiné – nové smlouvy), ve kterém byl úvěrový rámec snížen na 18 700 Kč. Dle tvrzení žalovaného, které žalobkyně nijak nesporovala (a vyplývá to i z předložených listin), žalovaný dokládal své příjmy v době poskytnutí prvního úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému ve výši 30 000 Kč, tedy vyplňoval dotazník, ve kterém uvedl, že má peníze půjčeny od více společností, uvedl, že měl finanční problémy již od doby koronaviru, v té době vedle dotazníku žalovaný žalobkyni předkládal další listin y, výše jeho příjmu byla nepravidelná, tehdy ještě pracoval jako OSVČ a jeho příjem se pohyboval okolo 15 000 Kč. Dále uvedl, že si nevzpomíná, že by při poskytnutí dalšího úvěru, který je předmětem tohoto řízení, žalobkyni dokládal další doklady o své finanční situaci. Své příjmové transakce žalobkyni dokládal za měsíce květen a červen 2022, tedy v době poskytnutí původního úvěru. Výdaje žalovaný uváděl ve výši 11 500 Kč, z čehož částka 3 500 Kč byla splácena na jinou zápůjčku. Přesto, že žalobkyně v návrhu rozsáhle popisovala, jak prověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 18 700 Kč, tak ani přes výzvy soudu nedoložila výplatní pásky žalovaného v době poskytnutí úvěru, výpisy z účtu v době poskytnutí úvěru, předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při poskytnutí úvěru ve výši 18 700 Kč tedy žalobkyně opětovně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze uzavřela, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč a posoudila příjem žalovaného vedle jeho výdajů jako dostatečný na to, aby úvěr ve sníženém rámci 18 700 Kč mohl žalovaný splácet. Tedy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr i přes to, že žalovaný měl problémy se splácením původně poskytnutého úvěru s tím, že vedle předchozího úvěru od žalobkyně žalovaný čerpal další dva úvěry ve výši 150 000 Kč a 9 0000 Kč. Žalovaný uvedl, že snížený úvěrový rámec byl z toho důvodu, že žalovaný měl problémy se splácením, což žalovaný žalobkyni sdělil, jak uvedl shora. Žalovaný potvrdil, že úvěr ve výši 18 700 Kč od žalobkyně čerpal a že na tento úvěr nic neuhradil. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že poučení soudu vzala na vědomí, nevznesla žádné námitky, další listin y soudu nedoložila a souhlasila s tím, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud neměl k dispozici žádné listinné podklady, ze kterých by mohl úvěruschopnost žalovaného dovodit, tedy výplatní pásky žalovaného v době poskytnutí úvěru, výpisy z účtu, kde by soud posoudil výdaje žalovaného (pouze výpisy z května a června 2022, tedy z doby předchozího úvěru) apod.
14. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze při poskytnutí prvního úvěru, při poskytnutí druhého úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.
15. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku . V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 18 700 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , protože ve smyslu § 87 odst. 1 , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč a pro částku 5 900 Kč, dále pro 15 % p. a. úrok z prodlení z částky 24 600 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení a pro částku 2 237,83 Kč žalobu ve výroku II. zamítl. Dlužnou částku ve výši 18 700 Kč soud povolil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem lednem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud umožnil žalovanému možnost zaplacení dlužné částky ve splátkách s ohledem na jeho žádost, jeho finanční a majetkové poměry a v souladu s ustanovením § 86 , 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy v době přiměřené možnostem žalovaného. Ustálená soudní praxe vychází z toho, že plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Jednak je tedy stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky, která je určena poslední splátkou. Jestliže je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ve splátkách, v jakých je schopen splácet, je s ohledem na výše uvedené možné uložit mu takovou povinnost splnit pod ztrátou výhody splátek. Znamená to, že při prodlení s některou ze splátek se stane celý dluh splatný. Jde o sankci za prodlení se zaplacením některé ze splátek, v jejímž důsledku dojde ke zesplatnění celého zbytku dluhu.
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 26 837,83 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 18 700 Kč a žaloba byla pro částku 8 137,83 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 70 % ku 30 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 40 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1 ) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 342 Kč, celkem 2 794 Kč. Úkon žalobkyně za omluvu z jednání a sdělení, že na základě výzvy soudu nevznáší žádné námitky, nepovažoval soud za úkon, za který by žalobkyni přiznával náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má nárok na zaplacení 40 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 118 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Lhůta k plnění u nákladů řízení je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
17. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. , položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 342 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 074 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.