Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 172/2023-34

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 7.194 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 1.744 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.744 Kč od datum do zaplacení a částky 450 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 580,71 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 1.744 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.744 Kč od [datum] do zaplacení a částky 450 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 580,71 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 7.194 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce a požaduje vrátit úvěr se smluvní pokutou 450 Kč.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru na částku až 5.000 Kč s poplatkem ve výši 1.550 Kč, který měl vrátit ve výši 6.744 Kč se splatností dne datum (smlouva). Dle výpisu z účtu žalovaného si žalovaný bral opakované půjčky od společnosti právnická osoba a opakovaně sázel prostřednictvím právnická osoba a anonymizována dvě slova.

Podle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce.

Podle § číslo odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví, a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk.

Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení ZosÚ.

§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

Soud vychází z ustanovení , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

Žalobkyně neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tvrdila, že vycházela z jeho příjmu 34.219 Kč, který mu umožňoval řádné splácení. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou. Žalovaný již v době poskytnutí půjčky měl další úvěry a sázel v nikoliv zanedbatelných částkách. Tyto skutečnosti plně vyplývaly z výpisu z účtu, o kterém tvrdila žalobkyně, že jej měla k dispozici. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s  zákona č. , o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle ve spojení a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle , tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému 5.000 Kč a žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky 5.000 Kč a úroku z prodlení z této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 580,71 Kč, přičemž tato částka představuje 39 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.194 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.